Behind the mask

7. ,,Neříkej že už jim to došlo?"

,,Justine, co to děláš?" sykla jsem a snažila jsem se vymanit z jeho silného sevření. Vůbec to ale nešlo. ,,Tak mi řekni co se děje." řekl klidně mezitím co já jsem se otřásala od bolesti.

,,Nic! Už jsem ti to říkala! A teď už by jsi mě mohl laskavě pustit!" vyštěkla jsem. ,,Ale.. slyšel jsem ten telefonát, řekni mi co se děje a já tě pustím." mrkl na mě.

,,Víš co? Děje se to, že o tobě vůbec nic nevím! Všichni tu mluvěj samí kraviny a já nevím čemu mám věřit!" zaječela jsem.

Justin mě okamžitě pustil. Copak mu stačilo jako odpověď jenom tohle? ,,Kdo ti co říkal? Ariana?" vyhrkl. 

,,Nejen ona.." zamumlala jsem. ,,Tak to není Vanesso.. nesmíš jim věřit, chtějí tě ode mě jenom odehnat!" vyjekl, skoro se zdálo že nešťasně.

,,Já jim ne.. já nevim!" vyběhla jsem na chodbu, ale vrazila jsem do vychovatelky. ,,Ty holka pitomá! Copak všechno musíš říkat mamince?!" vyštěkla naštvaně.

,,Máš štěstí že jsem jí přesvědčila že.... víš jakou by tu udělala scénu?" zakoktala, jako by nevěděla co říká a pak rozhořčeně pokračovala v chůzi.

Nejspíš bych měla jít na hodinu, protože už teď jdu pozdě, místo toho jsem ale vyběhla ze školy a mířila jsem na hřbitov.

Doběhla jsem k sochám andělů, sesunula se vedle nich na zem a začala jsem brečet. Nevím proč, prostě mi začaly stékat slzy po tváři.

Bylo toho na mě moc. Myslela jsem že si tu od všeho toho co se děje u nás doma odpočinu. Místo toho jsem se nahrnula ještě do většího zmatku.

,,Je mi líto že v tom máš zmatek, ale je to tak lepší." ozvalo se. Rychle jsem si setřela slzy a otočila se za Justinovým hlasem. Ten hlas bych poznala kdekoliv.

Justin tam jen tak stál a díval se na mě. Nevypadal na někoho kdo by mi mohl ublížit. Spíš vypadal na někoho kdo by neublížil ani mouše.

,,Proč je to tak lepší?" vyhrkla jsem. ,,Protože to nechceš vědět." došel ke mě a sedl si vedle mě.

,,Ale jo,  chci." zakroutila jsem hlavou. ,,Já vím, ale tam někde uvnitř to vlastně ani vědět nechceš.. že jo?" povzdechl si.

,,Nejradši bych byla, aby jsi mi nic netajil." zamumlala jsem. ,,Kdyby jsi to zjistila, bylo by to špatné. Věř mi, je to pro tvoje dobro." zasténal.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zavřela jsem oči. Když jsem ale zavřela oči stalo se něco divného.

,,Ness, přestaň!" zasmál se a objal mě kolem pasu. ,,Vždyť už nic nedělám!" políbila jsem ho. ,,Taky máš štěstí!" uculil se. ,,Hele, co je to za tu chatu?" ukázala jsem prstem na chatu která byla kousek od nás. ,,Nevím, půjdeme to prozkoumat?" zatvářil se zkoumavě. ,,Jo!" vyjekla jsem, chytil mě za ruku a táhl mě směrem k té chatě.

Okamžitě jsem otevřela oči. Tohle byla vzpomínka na ten večer kdy jsem ho údajně zabila. Jak to že jsem si vzpoměla? Sice je to jen útržek, ale vzpoměla jsem si!

Co když to je nějaké znamění. Mohla bych snad něco udělat i Justinovi? Okamžitě jsem se zvedla, a couvala jsem pryč. 

Justin se na mě nechápavě díval a taky vstal. ,,Děje se něco?" zeptal se a mířil ke mě. ,,Ne." řekla jsem okamžitě a rozběhla jsem se zpátky ke škole.

U konce hřbitova mě ale Justin dohnal a otočil mě čelem k němu. ,,Neboj se mě." zašeptal a přitiskl si mě k sobě.

Pevně jsem ho objala a hlavu jsem mu zabořila do hrudi. Já se ho přece nebojím. Jen se bojím toho, že když se k němu přiblížím víc než k ostatním tak to dopadne špatně.

Najednou mi v kapse zapípal mobil na znamení příchodu esemesky. Vyndala jsem ho a zprávu otevřela.

Ness, drž se od toho kluka pro jisotu co nejdál. Vychovatelka sice tvrdí že to není on, ale nemůžeme si tím být úplně jistý. Může to být klidně on, kdo Lily ublížil. M+T

Jak to k sakru myslí? Vyřeštila jsem oči. On by Lily přece nikdy neublížil. Vždyť jí ani nezná.

,,Neříkej že už jim to došlo?." ozval se Justin. ,,Co?" vyhrkla jsem. ,,To, že ten kdo tvé sestře ublížil jsem já." řekl klidně.

,,To si zjistil od koho? Vážně to není moc vtipné." vyštěkla jsem. ,,Já vím co se Lily stalo. Trochu jsem jí znal, nestihli jsme se ale tak úplně poznat." oznámil.

,,Nekecej tu nesmysli! Moje sestra je mrtvá!" vyjekla jsem a cítila jak se mi do očí začínají hrnout slzy.

,,Já vím, a taky vím, že byla starší než ty a byla to taky bruneta." usmál se. Ucouvla jsem, a nevěřícně jsem se na něho podívala.

,,Ty si to nemohl udělat, kdyby tě znala, řekla by mi to!" řekla jsem zoufale. ,,Myslíš že se ti svěřovala úplně se vším?" nadzvedl obočí.

,,Jo!" vyhrkla jsem. ,,Třeba si jí jednou něco zapoměla říct, a ona ti to jen chtěla oplatit." oblízl si ret.

,,To ty přece nemůžeš vědět! Co jsi sakra zač!?" křikla jsem. ,,A proč bych ti to měl jako říkat? Ty pro mě nejsi důležitá." zašeptal.

,,Možná ti řeknu něco, od čeho by jsi si mohla to ostatní odvodit." zasmál se.

,,Jde tu jen o tebe, nepřišlo ti divné že si ve škole jediná bruneta? Asi sem brunety z nějakého důvodu nepříjmají, až na tebe. Možná jim došlo až později že udělali chybu." zašklebil se.

Zatvářila jsem se nechápavě. Vůbec jsem si nevšimla toho že jsem tady jediná bruneta. A jak to myslí, že tu jde jen o mě?

,,Si stejná jako tvoje setra, vyjímka je možná jen v tom, že si hezčí. Víc rozumu ale rozhodně nemáš."protočil oči.

On jí vážně znal? To neni možný. Prostě si vymýšlí. Nemohl jí to udělat, on přece vypadá jinak, jmenuje se úplně j... stejně.

,,Už ti to konečně došlo? Byl jsem to já kdo jí zabil, může tě uklidňovat to, že nebyla ani první ani poslední bruneta kterou jsem zabil." řekl suše. 

Tak tady je další část :D** Je věnovaná DomiZachaov :*** hnula jsem dějem aby jste se konečně dozvěděli co je Justin zač :D Takže to teď  začne být docela zajímavé :D* Doufám :D A taky doufám že se vám tenhle díl bude líbit a dáte nějaké votes :** Děkuji váám moooc! :***