Behind the mask

19. ,,Ne."

Najednou se ode mě odtáhl. ,,Co to sakra dělám?" vykřikl. ,,To je v pořádku, Justine." řekla jsem potichu. ,,Né to není v pořádku Vanesso." zakroutil hlavou a zasmál se. Dneska si už ze mě dělaj všichni prdel ne? Nejdřív mě líbá, potom prohlašuje že je to špatně, tak co ode mě všichni sakra chtěj?! ,,Já už na to nemám Justine." pronesla jsem, otočila se a mířila někam, nevím přesně kam. Věděla jsem jen, že bych dneska odsuď už ráda vypadla. Ještě jsem se ale zastavila pro svoje věci.

Po chvíli chůze do neznáma jsem konečně našla východ a vyšla ven. Pořádně jsem se nadechla čerstvého vzduchu a doufala že mi to třeba pomůže všechno to co se kolem mě děje pochopit. Ale moc to nepomohlo, abych řekla pravdu.

Stopla jsem si taxíka, nadyktovala naší adresu a nechala se odvést domů. Když taxík zastavil, zaplatila jsem a vystoupila. Nahmatala jsem v kapse klíče a odemkla jsem dveře. Ani nevíte jak jsem byla ráda že jsem doma. Klíče jsem hodila na skříňku kterou jsme měli na chodbě a potom jsem si to namířila do kuchyně. Myslela jsem že snad hlady umřu. Z ledničky jsem vyndala dva párky, a okamžitě je začala jíst. Opravdu mi v tu chvíli bylo jedno že jsou úplně studený. Z košíku s pečivem jsem si vzala rohlík a namířila jsem si to do svého pokoje.

Když jsem otevřela dveře a rozhlédla se po pokoji, uklidnilo mě že je pořád všechno stejné. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Myslím že víc toho už nezvládnu. Jestli přijde ještě nějaká skvělá novinka, třeba že táta taky někoho zabil, tak to už asi fakt nevydejchám. Už na to nemám sílu. Potřebovala bych tak měsíční volno. Prostě si oddechnout od těch všech věcí. Na chvíli se zastavit a jen stát. Jednoduše si odpočinout od vražd. ,,Božee." povzdechla jsem si a sedla si.

,,Můžeš mi vysvětlit proč si sakra odešla v půlce rozhovoru?" nadzvedl Justin obočí když vešel do mého pokoje. ,,Co tu sakra děláš?" zaječela jsem a snažila se vzpamatovat z toho šoku. ,,Neodpovídej mi na otázku otázkou." založil si ruce pod prsa a domáhal se odpovědi. ,,Jen jsem ten rozhovor ukončila dřív, než by z toho zase byla hádka." pronesla jsem jednoduše. ,,Já se nechtěl hádat."řekl. ,,Tak co si chtěl? Znovu mi opakovat že ke mě nic necítíš a jak je to všechno špatně?" vyjekla jsem a vstala z postele. ,,To jsem měl ze začátku v plánu, ale rozhodl jsem se jinak. Protože vím, že to oba potřebujeme." řekl a udělal krok ke mě.  ,,Co oba potřebujeme?" nadzvedla jsem obočí.

Justin přešel až ke mě a udělal to znovu. Chytil mě za bok a přitáhl k sobě. Opřel se čelem o to moje a pořád se přibližoval. Cukla jsem sebou a udělala krok dozadu. Ne, už znovu ne! Křičela jsem na sebe. Prostě ho to nedovol znovu udělat. Zase by prohlásil že je to špatně, nebo že to byl omyl. Ale když jsem se na něho dívala nemohla jsem se donutit ustoupit o další krok. Nedokážu se mu ubránit. Protože ho chci cítit. ,,Já vím že to chceš." zašeptal a znovu udělal krok ke mě. Ani jsem se nepohla. Jen jsem sledovala jeho tělo, jak se ke mě blíží. Zastavil se až když byl tak blízko že jsem cítila jeho dech na mojí tváři. Tentokrát si mě k sobě ale nepřitáhl. Opatrně do mě strčil a já narazila do zdi. Přimáčkl se na mě a znovu opřel čelo o to moje. Dívala jsem se mu do očí a ani se nehnula.

Ruce měl na mých bocích a tlačil si mě k sobě. Najednou mě začal prudce líbat a já spolupracovala. Nechala jsem vstoupit jeho jazyk do mých úst. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přítáhla ho k sobě ještě blíž. Po chvíli svoje rty odtrhl od těch mých a polibkama přešel na můj krk. Zaklonila jsem hlavu a vnímala všechno co dělá. Přetáhl mě k posteli, a opatrně mě na ní položil, ale ani na sekundu se neodtáhl od mého krku. Bože, přivádí mě k šílenství.

Potom se odemě odtrhl, opřel se o své ruce které položil vedle mé hlavy a jen se na mě díval. Proč je tak dokonalej? Položila jsem mu ruce na krk a přitáhla si ho zase k sobě. Dlouze jsem ho políbila. A on mi to opětoval. Znovu a znovu. Už jsem to nemohla vydržet, nahmatala jsem lem jeho trička a začala mu ho slíkat. Uprostřed pohybu jsem se ale zasekla. ,,Ehm..já počkám dóle." zakoktal můj táta a odešel. Trapas.. vůbec jsem nevěděla jak dlouho tam stál, ale nevadí.

Justin se se smíchem převalil vedle mě a zabořil hlavu do deky. ,,To není vtipný, ale docela trapný." řekla jsem ale musela jsem se taky smát. ,,Já jen že je to poprvý co mě při tom někdo načapal." zasmál se. ,,Ty seš idiot." řekla jsem a se smíchem vstala. Přešla jsem ke dveřím a pořád se smála. Sešla jsem schody a vešla do kuchyně. ,,Vanesso. Ani nevíš jak jsem rád že jsi doma." řekl potichu a obejmul mě. ,,Já taky tati." usmála jsem se.

,,Kde je máma?" zeptal se když mě přestal objímat. ,,Ty to nevíš?" zamumlala jsem. ,,Co bych měl vědět?" nechápavě se na mě podíval. ,,Ona se přiznala.To ona ho zabila." řekla jsem rychle a doufala že na to zase zapomenu. ,,Cože? To přece není možný." zasmál se. Viděla jsem na něm jak tomu nechce uvěřit. Ale uvěřil. ,,Jak..Jak to mohla udělat?" zakřičel. ,,Já nevím." zašeptala jsem. Táta zakroutil hlavou, a odešel. ,,Tati. Tati kam jdeš?" křikla jsem na něj. Když jsem přišla na chodbu viděla jsem už jen jak se za ním zavírají dveře. ,,Sakra." vyjekla jsem.

Šla jsem zpátky do pokoje a lehla si k Justinovi na postel. ,,Řekla jsi mu to, co?" přetočil se na záda. ,,Jo." zamumlala jsem. ,,Jak to vzal?" řekl a při tom mě sledoval. ,,Odešel." pohodila jsem rukama. Chápu že ho to rozhodilo, ale co když si něco udělá? Co když se mu něco stane? ,,To bude dobrý." ozval se Justin a vytrhl mě z mých myšlenek. ,,Jo." přikývla jsem, ale nebyla jsem si tím jistá. A to vůbec.

,,Ness.." začal a posadil se. ,,Přišel jsem vlastně pro to abych se s tebou rozloučil. Když jsem říkal že to oba potřebujeme, tak jsem tím myslel že si to potřebujeme pamatovat, mít vzpomínky na to, že v tom všem špatným bylo něco dobrýho." řekl a vstal z postele.

,,To neuděláš. Justine to mi nemůžeš udělat! Nemůžeš mě opustit!" zaječela jsem. ,,Já ale musím, musím začít znuvu a jinak." řekl klidně. ,,Tak začni znovu semnou Justine. Prosím neodcházej. Já tě potřebuju. Potřebuju tě k životu." řekla jsem hystericky. ,,Tohle si musím začít sám a ty to víš." zašeptal. ,,Prosím."  vstala jsem z postele a přešla k němu. ,,Je mi líto. Nejde to." o krok ustoupil a potom přešel ke dveřím. Ucítila jsem jak se mi hrnou slzy do očí. Za co mě trestáte? Já jsem přece nic špatného neudělala! Tak proč tohle všechno. Proč?

,,Justine." vyjekla jsem. ,,Proč mi to děláš?" rukou jsem si utřela slzy které mi stékaly po tvářích a dívala se na něj. ,,Protože to potřebujeme oba." řekl jednoduše. Stejně ho najdu. Zjistím kam odešel a najdu ho. Já ho potřebuju. Potřebuju aby mi byl na blízku. ,,Neříkej že to potřebujeme mi oba, když já potřebuju aby jsi tady zůstal. Protože to je to jediný co potřebuju. Já tě prosím, aby jsi zůstal Justine." vyhrkla jsem.

,,Ne." pronesl a odešel. Kurva! On odešel!

Haaa! Stihla jsem to už tenhle páteek! Jsem dobrááá! :DDD Doufám že se vám to bude líbit a nezavraždíte mě. :D Jinak vám hrozně moooc děkuji za votes a komentáře!!!♥♥ Jste úplně nejúžasnější!!!:33 A děkujuu že pořáád čtete!!!! :33****♥ Další část bude další páteek tedaa. :D A chtěla jsem se omluvit za to že tenhle díl neni tak dlouhej jak jsem chtěla, ale snad vám to příští částí vynahradíím, takže ještě jednou děkuji láásenkyy!! A omlouvám se za chybyy, nestíhám to kontrolovat. :DD :** ♥