Behind the mask

23. „Co mi řekneš o Justinovi?"

Dřív než se pustíte do čtení nové části bych se chtěla hrozně moc omluvit za to jak jsem dlouho nepřidala část.:( Nechci se vymlouvat na to že jsem neměla dost času, protože čas byl, ale chuť k psaní ne. Řešila jsem nějaké vlastní problémy  a myslím, že ještě do toho psát bych asi nezvládala. Udělala jsem si pauzu na to, co asi jednou za čas potřebujeme všichni. Prostě si srovnat v hlavě co vlastně chceme a srovnat se s některýma věcma a do toho ještě prázdniny.. Takže se moc omlouvám. Pak už jsem vlastně neměla čas na nic.
Teď je tady ale nováá část, tak doufám že se vám bude líbit a užijete si ji!
- a taky doufám, že i přes tu dobu co jsem nic nepřidala, máte chuť tenhle příběh číst!
-děkuju za přečtení a za votes a komenty u minulých částí, vážně moc to pro mě znamená!♥
-jste prostě skvělí!:33♥

„Vanesso?" ozval se Adamův hlas. „Hm?" otočila jsem se na něho. „Máš návštěvu." jak mile to dořekl, do místnosti vešel Justin. O můj bože. Nemohla jsem z něho spustit oči. Nemohla jsem uvěřit co vidím. Sledovala jsem ho a cítila jak se mi do očí hrnou slzy. Za tu celou dobu co jsem tady, to byly ale slzy štěstí. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. „Justine." zašeptala jsem a usmívala se na něho. „Vanesso." řekl a taky se usmál.

„Vstávej!" ozvalo se najednou a já sebou cukla. Nade mnou stál Adam a usmíval se. „Co?!" vyjekla jsem naštvaně.

Byl to jen sen?! Bože za co mě trestáš?! Byl to jen sen.. To snad ne. Jediná možnost jak ho vidět je ta, že se mi o něm zdá?.. Už na to nemám sílu! Už nechci zažít ten strašný pocit, když se vzbudím a zjistím, že to byl jen sen. Nesnáším sny!

„Děje se něco?" zeptal se Adam starostlivě. „Ať už to přestane!" vykřikla jsem a slzy se mi nahrnuly do očí a já neměla sílu jim zabránit. „Co? Co ať skončí?" mluvil na mě Adam.

Zvedla jsem se z postele a hystericky se chytla za vlasy. „Už nechci aby se mi o něm zdálo! Už nikdy!" křičela jsem a slzy mi proudem tekly po tvářích. „Tak si to přiznej Vanesso. Už se nevrátí. Opustil tě. Nechal tě, aby jsi skončila na tomhle místě." chytil mě za ramena a já se při jeho slovech rozbrečela ještě víc.

„Opustil mě.." opakovala jsem, ale ve skutečnosti jsem mu to nemohla vyčítat. „Už se nevrátí Vanesso. Nestará se o to, co s tebou je. Jinak už by tě odsuď dostal. Vykašlal se na tebe. Je čas si to přiznat." díval se mi do očí a já se snažila jeho pohledu vyhýbat.

„Dívej se mi do očí Vanesso a přiznej si to. Nevrátí se. Už nepřijde." držel mi hlavu tak, abych ji nemohla sklopit, a tak jsem se mu musela dívat do očí i když jsem nechtěla.

„Neříkej to!" vykřikla jsem. „Co, Vanesso? Co?" vyhrkl. „Že se nevrátí. Že mě opustil. Že mě tady nechal.. Už se nevrátí..?" snažila jsem se strhnout Adamovy ruce z mojí hlavy, abych už se mu nemusela dívat do očí, ale nešlo to. S každým dalším slovem co jsem řekla jsem ztrácela sílu a taky víru v to, že se Justin vážně vrátí.

Nemůžu na něj být naštvaná za to co udělal. Ale já byla. Byla jsem na něho naštvaná tak moc, že jsem si to ani neuvědomovala. Nechal mě tady. Vsadím se že ani nepomyslel na to, co mi tím udělá. Ale udělal to.

„Co my řekneš o Justinovi?" vytrhl mě z myšlení Adamův hlas. „Nechal mě tady! Už se nevrátí!" ječela jsem a při tom se mu dívala do očí. „Přesně tak Vanesso." pohladil mě po tváři a dal svoje ruce pryč. Konečně jsem mohla sklopit pohled, ale neudělala jsem to.

„Připustila jsi si to." vydechl. Přemýšlela jsem nad tím co řekl. Nevrátí se pro mě. Teď už jsem si to uvědomovala a taky jsem si uvědomovala že kvůli tomu nemůžu zastavit pláč. Který se každou chvíli zvětšoval.

Po chvíli už jsem hlasitě vzlykala a slzy se draly ven neuvěřitelnou rychlostí. Adam mě najednou chytl za boky, přitáhl mě k sobě a pevně mě objal. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a snažila jsem se uklidnit.

Cítila jsem se v jeho objetí bezpečně a dobře. Tak už jsem se dlouho necítila. I přes to jsem ale ten pláč nemohla zastavit.

Vycházel to odněkud hluboko ze mě. Odtamtud, kde zůstala obří díra. Bylo to jakoby mi chyběl kus mě samé. Jakoby přišel někdo, kdo se ve mě zabydlel, potom mi ublížil a odešel i s něčím, co bylo moje. Jako by vzal kus mého srdce, a jednoduše ho zahodil.

Asi si říkáte, že nic takového cítit nejde. Že už jsem se vážně zbláznila, ale poprvé za tu celou dobu se cítím živě. Jakoby bolest dělala z lidí opravdové lidi. Je důležité něco cítit, i když nám to může hodně ublížit.

Vlastně jsem ráda že tu teď Justin není. Nejsem si totiž jistá jak bych na něho reagovala. Nevím co bych mu řekla. Jestli bych s ním vůbec chtěla mluvit. Myslím že tyhle pocity mám jen kvůli tomu, že jsem teď na něho neuvěřitelně naštvaná ale nedokážu tu naštvanost zastavit. Nedokážu zastavit ani ten smutek ve mě.

Obmotala jsem Adamovi ruce kolem krku a víc se k němu přitáhla. I on zpevnil svoje objetí a to mi vyhovovalo. Sice jsem nemohla moc dýchat a můj nekontrolovatelný pláč to jen zhoršoval, ale jeho hodně pevné objetí pro mě bylo v tuhle chvíli neuvěřitelně důležité.

Začínala jsem mít pocit, že k Adamovi cítím něco víc, než je to u doktora běžné. Nemyslím tím, že ho miluju nebo něco takového. To se asi nestane, protože i přes to jak jsem byla na Justina naštvaná, jsem si moc dobře uvědomovala i to ostatní...

Že i potom jak mě opustil bude vždycky on ten první, kterýho budu nenahraditelně a neuvěřitelně moc milovat a zároveň nenávidět. Jsem tím nespravedlivá k těm, kteří budou tohle cítit ke mě.

 U mě ale bude vždycky na prvním místě Justin a můžu se snažit jak chci aby se to změnilo. Protože milovat někoho jako Justina prostě není možné.  

Ještě jednou bych se chtěla omluvit za to, jak jsem dlouho nic nepřidala, a byla bych ráda, kdyby jste do komentářů napsali co si o týhle story myslíte, a jestli má cenu v ní pokračovat i když někdy nepřidám další část víc jak dva týdny, což už se doufám nestane.. - ale děkuji za každé přečtení a votes, jsem vám za to hrozně moc vděčná!♥
- Pro ty co mají rádi story z Justinem, (takové docela žhavé story z Justinem3:) :D) bych vám chtěla doporučit příběh NEVER GIVE UP! vážně to stojí za přečtení, kdyby někdo měl zájem, dám odkaz do komentu pod tuhle část. Je to vážně libový:3♥
-děkuju za všechno♥
-změnila jsem si jméno na wattpaduu, tak se nelekněte:D