Behind the mask

11. ,,Buď už zticha!"

,,Jako vážně? Přestaň si ze mě dělat srandu!" zasmála jsem se. ,,Já to myslím vážně." řekl a postavil mě na zem.

,,Co?" vyhrkla jsem nechápavě. ,,Poprvé jsme se nepotkali tady ale už dávno před tím. Ty si to jen nepamatuješ." pronesl.

,,Justine co to tu plácáš?" vyjekla jsem. ,,Určitě si pamatuješ poslední ročník na základní škole viď?" nadhodil.

,,Jasně že jo, co to má mít ale společného s tím co jsi provedl?" nadzvedla jsem obočí. ,,Tvoje kamarádka spáchala sebevraždu." řekl.

,,Lucy... já a moje sestřička jsme s ní hodně kamarádily.. bylo to velké neštěstí. Ona skočila z mostu.. zanechala po sobě dopis na rozloučenou, ani nám ho neukázali." zamumlala jsem.

,,Za to to dali nějakému klukovi pro kterého to bylo prý určené. Toho kluka bych musela znát, vždycky mi o všem říkala." dodala jsem.

,,Ten kluk pro kterého byl ten dopis jsem já." zašeptal a  soustředěně se na mě díval, čekal jak zareaguju.

Já jsem ale zatím v plánu neměla nic. Snažila jsem se to nějak pospojovat ale nešlo to. Copak se Lucy a Justin znali?

,,Jak ten dopis mohl být sakra pro tebe?" vyhrkla jsem. ,,Bylo to moc složité, já... byl jsem zamilovaný do tebe a ona do mě. A ty... vlastně si ani nevěděla že existuju." smutně se zasmál.

,,Ty si do mě...Já... Ona to věděla?" zakoktala jsem se. ,,Nějak na to přišla, já jí to ale neřekl." odpověděl.

,,Udělala to kvůli mě?" zašeptala jsem. ,,Ne! Jak tě to napadlo? Udělala to kvůli mě, proto taky ten dopis. Skočila protože se s tím nedokázala vyrovnat. Nedokázala pochopit že jsi pro mě vším." vyhrkl.

,,Jsem pro tebe vším?" zeptala jsem se potichu. Justin se jen usmál a přikývl. ,,Teď ale nechápu jak Lucy souvisí s tím co jsi udělal.." vyhrkla jsem.

,,Můžu za to že skočila." řekl a sklonil hlavu. ,,Co to povídáš, za to přece nemůžeš." udělala jsem krok k němu.

,,Ale jo, kdybych byl opatrnější, ona by si ničeho nevšimla a teď by žila." podíval se zpátky na mě. ,,Nemůžeš za to, byla by blbost tě z toho obviňovat když za to nemůžeš. A jak na to vlastně Brody přišla?" skoro jsem zaječela.

,,Lucy byla dcera Brody." zašklebil se. ,,Cože?! To ona ti namluvila že za to můžeš?" vyjekla jsem. Jak mu mohla namluvit že za to může? Odstartovala tenhle krvavý řetězec něčím co byla nehoda!

,,Justine nemůžeš jí věřit  že za to můžeš, není to pravda!" křikla jsem. ,,Můžu za to, stejně jako můžu za smrt tvý sestry." zamumlal.

,,To je ale úplně něco jinýho Justine! To s Lucy, byla to nehoda! Ty si nic neudělal!" zaječela jsem a udělala prudký pohyb mou zraněnou rukou což asi nebyl moc dobrý nápad.

Příšerně to zabolelo a začala z toho zase téct krev. ,,Musíme do nemocnice, jinak budu moct i za tvojí smrt." zavrčel.

,,Justine neštvi mě! Nehnu se odsuď dokud neřekneš že za to nemůžeš!" vyjekla jsem. ,,Já říkám pravdu, né lež." řekl, popadl mě za mou zdravou ruku a táhl mě za ním.

Snažila jsem se mu vytrhnout, ale jeho stisk byl jak neobvykle tak pevný že to nešlo. Je tak tvrdohlavý! Brody do něho musela hustit to že za to může tak dlouho, dokud tomu vážně neuvěřil.

Cukala jsem sebou dokud Justin najednou nezastavil. ,,Vanesso, můžeš začít trochu spolupracovat?" naštvaně se na mě podíval.

,,Ne!" vyjekla jsem. ,,Ty taky nespolupracuješ!" dodala jsem. ,,Jenže já nejsem zraněný a nutně nepotřebuju doktora!" křikl.

,,Já nepotřebuju nutně doktora! Ta ruka mi neupadne! Možná ten kdo potřebuje doktora si ty! Třeba by ti pak konečně došlo jakou kravinu si nalháváš!" ječela jsem.

,,Vážně? Tak jestli nepotřebuješ doktora tak si to klidně ošetři sama. A jen pro tvou informci, žádnou kravinu si nenalhávám." zavrčel.

,,Víš co Justine? Mysli si co chceš, jednou ti třeba dojde že si dělal kravinu když si tomu věřil." vyprskla jsem.

,,Jseš tak tvrdohlavá!" vyjekl. ,,Né, to ty si tvrdohlavý!" protestovala jsem. Justin se zasmál a rychlým pohybem mě za boky přitiskl k sobě.

,,Myslím že už si ztratila tolik krve že z toho začínáš bláznit." zašeptal mi do ucha. ,,Víš Justine, věř že kdybych se zbláznila tak to poznáš." usmála jsem se na něho.

,,Tak moc tě chci, přitom si tak hrozně moc nesnesitelná a tvrdohlavá." řekl a zadíval se mi do očí. ,,Nápodobně!"sykla jsem.

,,Musím tě dostat pryč, asi ti to ještě nedochází, ale jestli tě odsuď okamžitě nedostanu, tak zemřeš." zašeptal.

,,Vážně? Tak to mi ale ještě zbývá čas na to, abych si vybrala nějakou hezkou rakev co?" uculila jsem se na něho.

,,Já věděla že ti nemůžu věřit Justine." ozvalo se hlasitě. Tenhle hlas už jsem znala, bylo jasné že patří Brody.

,,To je super že jsi přišla Brody, aspoň ti můžu říct co si o tobě myslím. Jsi jenom ulhaná kráva, která viní ze sebevraždy své dcery někoho, kdo za to nemůže." vyhrkla jsem.

,,Jak se opovažuješ něco takovýho říct?!" zyvrčela. ,,Úplně normálně! Když ty můžeš do někoho pořád dokola hustit že může za něco co neudělal, tak já můžu říct úplně všechno co si myslím!" zaječela jsem.

,,Řekl si jí úplně všechno co? Celý si si to akorád zhoršil chlapečku." zasyčela Brody. ,,Všechno jsi to rozpoutala ty! Né Justin! Jak můžeš vůbec takhla žít!? S pocitem že si zabila nevinné lidi!" vyjekla jsem. 

,,Buď už zticha!" křikla a vytáhla zbraň. ,,Ne nedělej to! Ona nic neřekne!" zakřičel Justin. ,,Ty se vůbec nevyjadřuj, jasný?" přecedila přes zuby. ,,Můžeš si za to sám!" dodala.

Zhluboka jsem dýchala a soustředěně jsem sledovala zbraň v její ruce. Ozval se výstřel. Umřít pro pravdu je správné. Tedy alespoň jsem si to myslela. 

Jenže ta kulka netrefila mě.

 Tak po dlouhééé době další díl. :// Moc se omlouvám že jsem ho přidala až teď. :(( Měla jsem v plánu ho přidat dřív ale nestíhala jsem. Ještě jednou se omlouvám a doufám že se vám bude tenhle díl líbit. :**