It's Not True |DreamSMP| ✓

5.

Pohled Tubba:
Neustále si přehrávám, co se stalo. Ranboo je můj nejlepší kamarád, nechci ho ztratit a co nechci ještě vím je, aby to mezi námi nebylo divný. Potřebuju si s ním promluvit o samotě a v klidu.

Seděl jsem u stolu v jídelně a kluci hráli něco na Xboxu. Máchali rukama do všech stran a přitom se smáli. Vykouzlilo mi to jemný úsměv na tváři. Jsem rád, když vidím své kamarády bavit se.

"Hej, Tubbo," vytrhl mě z hlubokého přemýšlení Georgův hlas, "chceš se vyměnit?"

"To je dobrý, baví mě vás sledovat." Ujistil jsem ho úsměvem a dál se věnoval svému mobilu.

"Škoda," řekl zase George, "Ranboo tě tu chtěl." Cože to řekl? Otočil jsem se na ně a sledoval, jak ho Ranboo bouchl vší silou do ramene. George jen zasyčel bolestí a pak si začali o něčem horlivě šeptat. Bylo mi to jedno.

"Ne, přestaň!" Prolomil ticho naštvaný hlas Ranba.

"Dělej!" Odvětil George.

"Já nechci!" Protestoval Ranboo a snažil se dostat na pohovku.

"Nebuď srab a jdi!" Řekl George, který popostrčit Ranba směrem ke mě. Co zase ti dva idioti dělají...

"Fajn! Když chceš!" Proklel George pohledem a vyrazil ke mě. Sledoval jsem, jak se Ranboo pomalu přibližuje k jídelnímu stolu, u kterého jsem bohužel seděl a díval se mi přímo do očí.

"Ehm- co se děje?" Zeptal jsem se ho, když ke mě přišel a zastavil se u mě.

"Můžeme si promluvit?" Podíval se na George. "O samotě?"

Bojím se, co mi chce říct. Ale zvědavost byla silnější. Zvedl jsem se od stolu a vydal se po schodech nahoru, Ranboo mě sledoval. Zašli jsme do pokoje pro hosty a Ranboo za sebou zavřel.

"Tak co se děje?" Zeptal jsem se a posadil se na postel.

"Musíme si promluvit." Řekl váhavě a sedl si vedle mě.

"To už jsi říkal, ale o čem?" Zasmál jsem se. Byl roztomilý, když si nebyl jistý.

"O tom, co se stalo ráno." Zašeptal a vyhýbal se mi pohledem. Můj úsměv klesl a povzdechl jsem si.

"Nechci, aby to bylo divný." Řekl jsem a odvrátil jsem hlavu k mým nohám.

"Já taky ne," odsouhlasil a otočil se na mě, snažil se mi dívat do očí, ale já to nedokázal. Vyhýbal jsem se mu pohledem. "Ale vím, že nejsi jen kamarád."

Cože to řekl? Nevím, jestli jsem slyšel dobře. Možná mám jenom halucinace. Nebouchnul jsem se třeba do hlavy? Ne? Tak co se to tu sakra děje? Nebere mě jen jako kamaráda? Nevím, co mám dělat. Seděl jsem tam mlčky a sledoval mé žluté ponožky. Třeba, když se na něj nedívám, tak ani on mě nevidí.

"Prosím, řekni něco." Prolomil ticho a mě tím vyrušil z myšlenek. "Podívej se na mě." Dodal.

Podíval jsem se na něj. Ztrácel jsem se v jeho očích a snažil se najít náznak vtipu. Žádný však nebyl. Myslel to vážně. Položil si ruku na mé stehno a sledoval, jak zareaguju. Podíval jsem se na místo, kde se mě dotýkal jeho teplou rukou. Položil jsem ruku na tu jeho a podíval jsem se mu zpět do očí. Ty mu jiskřily jako dvě hvězdičky na černé obloze.

"Taky tě mám rád." Řekl jsem a roztáhl své rty do úsměvu.

"Vážně?" Zeptal se nevěřícně a taky se začal usmívat.

"Ano, vážně." Přiblížil jsem se k němu a chtěl jsem to. Chtěl jsem spojit naše rty.

"Tak co? Vyšlo to?" Rozrazily se dveře od pokoje a vešel George. My jsme se od sebe odtáhli. "Ou, moc brzo?" Zarazil se, když nás viděl na posteli.