It's Not True |DreamSMP| ✓

61.

Pohled Karla:
"Nicku, pojď sem." Křikl jsem na Sapnapa, který seděl u televize, zatímco já tu lítám od jednoho rohu k druhému a uklízím celý dům.

"Co je?" Zakřičel na mě zpátky, ale ani se nehnul. To si dělá srandu ne?

"Pojď sem!" Řekl jsem už naštvaným hlasem. Proč jsme se vůbec stěhovali k sobě? Asi ho vrátím Clayovi.

"No jo, už jdu." Otráveně se zvedl z pohovky a pomalým krokem přešel ke mě. Poslední měsíc se ani neobtěžuje nosit kalhoty, prostě mi tu chodí v trenkách.

"Já tě vystěhuju, přísahám. A začni nosit kalhoty." Pohrozil jsem mu i když vím, že strach vůbec nenaháním.

"Dobře puso." Usmál se. "Co teda chceš?" Postavil se přede mě a čekal až mu dám nějaký úkol.

"Utři tu prach a zameť." Úsměv jsem mu ironicky oplatil. "Já si jdu sednout k televizi." Mrkl jsem na něj.

"To ale není fér!" Rozhodil rukama. Krev ve mě začala přímo vřít.

"Cože jsi říkal?" Dal jsem mu šanci se opravit.

"Všechno necháš dělat mě a ty si sedneš k televizi. To není fér!" A dost. Já na to nemám.

"A dělej!" Ukázal jsem na prostředek, kterým utírám prach. Byl jsem teď fakt vytočený.

"No jo furt." Protočil očima. "Už jsi jak moje máma." Dodal skoro neslyšně, ale já ho moc dobře slyšel, akorát jsem to ignoroval.

Dalších pár desítek minut jsem od něj měl klid. Teda téměř. Pořád si tam něco mumlal pod nosem. Nejspíš hudral, že to musí dělat sám. Dement.

"Už to máš?" Podíval jsem se na něj, když se 'vyčerpaně' posadil vedle mě.

"Jo." Odsekl mi.

"Ty, nezlob." Zamračil jsem se.

"Zasloužil bys dostat výprask." Mrkl na mě. Nadzvedl jsem nad tím obočí.

"Jsi si jistej, že já? Spíš ty bys měl." Založil jsem si uraženě ruce na prsou.

"Takže jsme se shodli?" Ušklíbl se. Než jsem stihl cokoliv namítnout, rukou mě donutil položit se na záda. Nahnul se nade mě a spojil naše rty. I když jsem na něj měl vztek, neodporoval jsem.

Od doby, co se odstěhoval od Dreama, což je 4 měsíce, jsme se milovali jen šestkrát, takže ho chci.

Líbal mě pomalu a vášnivě. Každý miniaturní pohyb mi vytvářel další a další motýlky v břiše. Nechtěl jsem, aby přestal. Nikdy.

Když už se nudil u mých rtů, přesunul se na můj krk. Zaklonil jsem hlavu tak, aby měl lehčí přístup. Mé ruce mu jezdily po zádech a sem tam jsem zajel prsty i do vlasů. V moment, kdy jsem mu lehce zatahal za vlasy, zaúpěl tak moc, že jsem se z toho skoro udělal.

Během toho, co mi obklopoval krk polibky, zajížděl rukama pod mé tričko. To jeho jsem mu přetáhl přes hlavu, takže musel přestat. Avšak hned jak mohl se na mě zase vrhnul. Já jsem ho tentokrát hladil na bocích a na břiše. Kdejaký sportovec by mu mohl jeho břišáky závidět.

I on mi sundal tričko. Na mě nejspíš nebyl tak hezký pohled jako na Nicka, ale co? Zrovna i s tričkem, šly dolů taky tepláky. On, jelikož je dement a nenosí žádné kalhoty, je přede mnou už dávno skoro nahý.

"Tak já přijdu později." Ozval se hlas někde od kuchyně a my se od sebe odtrhli a Sapnap si přitiskl polštář na hruď. Já ležel na pohovce, takže mě vidět nebylo.

"Co, co tu děláš?" Zakoktal se Nick a hledal svoje tričko někde na zemi.

"Ozval se mi." Poznal jsem jeho hlas. Byl Dreama.

"Počkej fakt?" Vykoukl jsem zpoza pohovky, abych viděl, jestli si nedělá srandu.

"Jo, asi před půl hodinou mi volal." Chytil se za vlasy.

"Však to je dobře, nebo ne?" Nadzvedl jsem nechápavě obočí. Sapnap konečně uviděl svoje tričko pohozené na zemi, takže ze mě slezl, samozřejmě mi předtím musel rozdrtit nohu, a podal si ho.

"Jo, to jo. Ale nevím co mám dělat teď." Povzdechl si.

"No a co ti říkal?" Zeptal se už oblečený Sapnap.

"To jsou moje kalhoty!" Zamračil jsem se na něj.

"Teď ne." Mávl rukou a zase se podíval na Dreama. "Co ti říkal?"

No to není možný toto. On si celý měsíc běhá bez kalhot po domě, nic nedělá a teď, když přijde návštěva, tak si vezme moje kalhoty a ještě mi pomalu řekne, ať jsem zticha? Neuvěřitelný toto, fakt.

"Že se omlouvá a že mě potřebuje." Sklopil hlavu k zemi a zapřemýšlel se.

"No to je skvělý ne?" Vypískl nadšeně Sapnap.

"Je." Přikývl skoro nepatrně. Co to s ním je?

"Tak co je špatně?" Nechápal jsem. Taky jsem si zatím podal své tričko. Aspoň že je dlouhé a zakryje mi tak půlku stehen.

"Já vlastně ani nevím." Pokrčil rameny. "Jsem rád, že se konečně ozval, ale myslím si, že už to nebude jak dřív."

"To se spraví, uvidíš." Usmál jsem se na něj.

"Ať zase přiletí." Pobídl ho Sapnap.

"Nebude chtít. Vždyť ho tu mučili." Zase sklopil hlavu k zemi. Měl na krajíčku.

"Tak leť ty k němu. Překvap ho." Prohodil ledabyle Sap.

"Myslíš, že mě bude chtít vidět?" Zvedl smutně hlavu a podíval se na něho.

"Clayi." Zarazil se Sapnap.

"Tak já nevím. Před šesti měsíci utekl bez rozloučení a pak se mi za celou dobu neozval." Rozhodil rukama, jakoby to měla být samozřejmost.

"Clayi." Založil si na prsou ruce a znovu ho proklínal pohledem.

"Co?" Ohnal se možná trochu moc agresivně.

"Vždyť ti řekl, že tě potřebuje." Přešel k němu a díval se mu přímo do očí. "Někdy jsi ten nejchytřejší člověk, kterého znám, ale přitom jsi někdy tak hloupej, až to bolí." Poplácal ho po rameni.

"No promiň?" Zasmál se. To je pokrok.

"No je to tak, moc se nedívej." Mrkl na něj Sapnap a já jen přikyvoval. Měl pravdu, na jednu stranu je chytrý, ale pak, z ničeho nic, je úplně hloupý.

"I ty? Vy jste kamarádi fakt." Uraženě si založil ruce na hrudi. "A co mám teda podle vás dělat? Prostě přiletět do Londýna?" Rozhodil rukama.

"Ano, přesně to udělej. Věř mi kámo." Sapnapova ruka mu opět přistála na rameni a on se na ni podíval a propaloval ji pohledem. Hádám, že se mu tam nelíbila.

"Sundej to ze mě." Shodil Nickovu ruku pouhým škubnutím a znovu si složil ruce na prsou.

"Co jsi naštvanej?" Rozhodil rukama pro změnu Sapnap. Na toto se nemůžu dívat. Stejně potřebuju kalhoty. Stoupl jsem si, nenápadně jsem prošel okolo hadajících se youtuberů a zmizel v pokoji.

-----

Přeji krásnou půlnoc. Asi hodinu zpět jsem přijela z prodloužené a hned, jak jsem si lehla, jsem se pustila do dopisování této kapitoly, kterou jsem měla rozepsanu od včerejška. 😅
Snad nebude moc matoucí, protože jsem to rozkouskovala na celý den a psala jsem spíš ve volných chvílích. 🤭
Kdyby to bylo nesrozumitelné, dejte mi prosím vědět, kde ta část byla a já to předělám pro ostatní čtenáře. Děkuji moc. ☺️
Taky děkuji za všechny ohlasy, které jsou na předešlých dílech. Neuvěřitelně moc si toho vážím a ani netušíte, jakou mi to dělá radost. ❤️
Přeji všem krásné 3 minuty do konce tohoto dne. 🤗❤️