It's Not True |DreamSMP| ✓

50.

Pohled Dreama:
Gerarda jsem poslechl. Sedl jsem si na postel a čekal. Trvalo to už moc dlouho a každou další vteřinou jsem byl nervóznější a nervóznější. Sedím tu už alespoň hodinu, ale nic se neděje. Nic neslyším, nic nevidím, jen sedím a čekám. Představa, co tam dělají, mě nedělala dobře od žaludku. Už ať je tu a se mnou.

Se složenou hlavou v klíně jsem se zhluboka nadechoval, abych nechal chladnou hlavu. Sžíral mě pocit, že za to můžu já. Kdybych mu nenabídl, aby sem přijel, udělal bych líp. Sice bych ho nepoznal osobně a nedali se tak dohromady oficiálně, ale aspoň by teď nemusel být tam nahoře a s ním.

Cvakly dveře. Cvakly dveře! Posadil jsem se na okraj postele a netrpělivě vyčkával. Kroky ze schodů byly pomalé a vleklé, takové těžkopádné. Objevila se postava ve vchodu.

"Pojď." Ukázal mi gesto, abych ho následoval.

"Kde je?" Zeptal jsem se Gerarda.

"Neptej se a jdeme!" Zvýšil hlas. Raději jsem se postavil a následoval ho po schodech zpět do jeho kanclu.

Když otevřel dveře, George jsem nikde neviděl. Ani když jsem vešel dovnitř a rozhlédl se kolem, tak tu nikde nebyl. Nemohl odsud odejít. Není jak, jiné dveře, než kterými jsme teď přišli, tu nejsou.

"Cos mu udělal?!" Zakřičel jsem na něj a strčil ho do zad.

"Uklidni se." Otočil se na mě. Celý se napnul, aby vypadal větší. "Sedni si." Ukázal na židli. Já se ale uklidnit nechci.

"Ty hajzle! Kde je?" Prskal jsem jak kočka.

"Řekl jsem sednout!" Vytáhl si z opasku pistoli a namířil ji na mě. "Posaď se." Znovu ukázal na židli. Sám si sedl za stůl. Pistolí pořád mířil na mě a ani na okamžik ze mě nespustil oči.

"Jestli jsi mu něco udělal, tak si mě nepřej." Procedil jsem skrz zuby a naštvaně si sedl na plastovou židli naproti stolu.

"Co bys mi tak udělal?" Zasmál se. Šílel jsem vzteky. Kdyby na mě nemířil tou svou zatracenou pistolí, tak mu rozbiju pusu, ale mám hold smůlu. Jen jsem si odfrkl a založil si ruce na hrudi. "To jsem si mohl myslet." Dodal posměšně.

"Tak kde je?" Netrpělivě jsem si poposedl a uvelebil se na židli, která nebyla zrovna dvakrát pohodlná.

"To víš. Nechtěl poslechnout." Ušklíbl se. Zamračil jsem se nad těmi slovy. Vůbec se mi nelíbilo, jakým tónem to řekl a hlavně co řekl.

"Jak poslechnout?" Stoupl jsem si a opřel se rukama o desku stolu. Bylo mi jedno, že na mě míří. Bylo mi jedno, že mě může během sekundy zabít. Bylo mi jedno všechno, až na něj. On mi jedno nebyl. Potřeboval jsem vědět, co s ním udělal.

"Neudělal to, co jsem po něm chtěl, tak jsem ho nechal odvést." Vycenil na mě zuby, které roztáhl do povrchního úsměvu.

"Kam?" Naklonil jsem se blíž. Neodpověděl. Jen se debilně culil a mě tím neuvěřitelně vytáčel. "Kam?!" Bouchl jsem do stolu.

"Posaď se." Řekl klidně. Mám toho dost. O George znovu přijít nemůžu. Znovu ne. I na bolest, kterou mi způsobovala kulka v noze, jsem zapomněl.

"Ty hajzle." Sebral jsem mu pistoli z ruky. Netuším, jak jsem to udělal, ale udělal jsem to. To je hlavní. Namířil jsem mu na hlavu. Teď z něj vydolovat, kam ho odvedl.

"Tos posral." Se zaťatými zuby mě proklínal pohledem. Zvedl ruce do vzduchu.

"Ptám se tě naposledy. Kde je George?" Pistoli jsem mu držel u hlavy oběma rukama. Nechci nikoho zabít, ale pro něj udělám všechno.