It's Not True |DreamSMP| ✓

3.

Pohled Dreama:
Neustále jsem přemýšlel, co mám Georgovi říct. Nemohl jsem Sapnapovu větu rozluštit. Když mluvil v hádankách, nikdo tomu nemohl přijít na kloub a on to ví. Proč to teda dělá?

"Ještě vezmeme pár jogurtů a mléko." Vyrušil mě z přemýšlení Sapnap a vydal se k mléčným výrobkům. Já ho jen tiše následoval. On začal vybírat jogurty a já zašel pro balení mléka. Když jsme měli všechno, vydali jsme se k pokladně, abychom to mohli zaplatit.

"Poslouchej, Sape." Řekl jsem.

"Mmh?" Zabručel, když vyndával zboží na samoobslužnou pokladnu.

"Jak jsi to myslel? To v autě?" Zeptal jsem se a čekal až mi odpoví. On však dál mlčky dával zboží na plechovou váhu a ťukal počet kusů na obrazovce.

"Co?" Zeptal jsem se netrpělivě a sledoval, jak zadává počet jablek.

"Necháme to na doma, jo?" Usmál se, když se na mě na sekundu otočil.

"Fajn." Zkřížil jsem ruce na hrudi. On mezi tím zaplatil nákup a já to naskládal zpět na vozík. Vydali jsme se k autu. Veškerý nákup jsme vyložili do kufru a Sap odvezl vozík. Sedl jsem si zase na místo spolujezdce a sledoval Sapa ve zpětném zrcátku. Viděl jsem jak se fotí s nějakou partou holek a dává jim podpisy. Taky jsem několikrát přemýšlel, že bych se odhalil, ale ihned jsem to zase zavrhl. Nepotřebuju, aby se na mě lepily tisíce lidí a otravovaly mě na každém kroku co udělám.

Pohled Ranba:
"Jdu za ním." Řekl jsem a vstal z gauče. Musím si s ním promluvit.

"Hlavně neudělej nějakou pitomost." Slyšel jsem George za mnou a cítil jeho pohled na mých zádech.

"Já nikdy." Odvětil jsem a stoupal po schodech nahoru.

Prošel jsem úzkou chodbou a zaklepal na dveře koupelny. Nic. Pomalu jsem otevřel dveře a když jsem viděl, že Tubbo sedí na zemi u vany a má ruce omotané okolo kolen, neváhal jsem a šel svižně za ním. Sedl jsem si vedle něj a mlčky ho pozoroval. Chtěl jsem něco udělat, ale nevěděl jsem co. Když zvedl hlavu, na moment jsem přestal dýchat. Byl celý oteklý od pláče. Prolomil ticho mezi námi.

"Proč- proč mi to dě- děláš?" Vzlykal, chtěl jsem ho obejmout, ale nevěděl jsem, zda to chce.

"Co myslíš?" Zeptal jsem se opatrně. Zadíval jsem se mu do očí a sledoval, jak chce zastavit vzlykání. Zhluboka dýchal.

"Snažíš se mě dotýkat, sta- staráš se o mě jako bych byl ze skla, říkáš mi hezké věci a já nevím, c- co si mám myslet." Řekl téměř bez vzlyku. Byl tak malý a nevinný. Přitáhl jsem si ho do náruče. Neprotestoval. Zabořil mi hlavu do hrudi a začal vzlykat ještě víc.

"Protože tě mám rád Tubbo, záleží mi na tobě a nechci tě ztratit." Zašeptal jsem skoro neslyšně, ale on mě slyšel až moc dobře, protože zvedl hlavu a podíval se mi do očí.

"Měl bych jít," začal stoupat, "George na nás čeká." Chytl jsem ho za ruku a chtěl ho stáhnou zpět, ale vyškubnul se mi a odešel.

Teď jsem tam seděl já a bylo mi do pláče. Vážně jsem mu řekl, že ho nechci ztratit? Že ho mám rád? Oboje je pravda, nechci ztratit mého nejlepšího kamaráda a ano, mám ho rád. Mám ho rád jako kamaráda? Určitě ne víc? Já nevím. Potřebuju radu. Ale koho se zeptat? Vzal jsem mobil a vytočil Tommyho číslo. Chvíli to zvonilo, ale žádná odezva. Hovor jsem típnul a napsal mu, že si s ním potřebuju promluvit, ať zavolá až bude mít čas.

Pohled Tubba:
Nemůžu uvěřit, co se navrchu stalo. Myslel to vážně? Rád si ze mě jen dělá srandu. Musím na to zapomenout.

Šel jsem po schodech dolů a snažil se vypadat, že je vše v pořádku. Asi mi to neprošlo.

"Stalo se něco?" Zeptal se George, který hned jak mě viděl, stoupl od televize a šel ke mě.

Potřeboval jsem obejmout. Zabořil jsem mu hlavu do prsou a zavlykal: "Ře- řekl mi, že mě má rád."

"A to je špatně?" Zeptal se. Má pravdu. Vždyť to špatně vlastně není. Proč teda vyvádím?

"Já ne- nevím," odtáhl jsem se, "já nevím." Řekl jsem už bez pláče a sedl si na pohovku. Potřebuju čas, promyslet si to, popřemýšlet nad tím, co se v koupelně stalo a co se stalo vždy, když jsme si psali, povídali, volali. Musím si v tom všem udělat pořádek.

Pohled Sapnapa:
"Taky mě těšilo." Usmál jsem se na dívku, která mi vložila složený lístek do dlaně. Musím přiznat, byla nádherná.

S úsměvem na tváři jsem se vrátil do auta ke Clayovi.

"Co se tak culíš?" Zeptal se, když jsem si sedl za volant. Beze slova jsem mu podal lísteček a on ho rozbalil. "Jess? Jaká Jess? Proč ti dala telefonní číslo?"

"Proč asi," mrkl jsem na něj, "líbil jsem se jí a ona zase mě." Otočil jsem klíčkem a nastartoval. Opatrně jsem vycouval a rozjel se směrem domů.

"Takže na Karla kašleš?" Zavtipkoval Dream, ale když jsem se podíval do jeho tváře, náznak vtipu jsem neviděl.

"Proč bych měl kašlat na Karla. Je to můj nejlepší kamarád, nikdy se na něj nevykašlu." Vysvětlil jsem.

"Tak kamarád." Uchechtnul se Dream.

"Ano, kamarád." Přitakal jsem a přidal na rychlosti. Už chci být doma.

"Teď když jsme se tak rozpovídali, nechceš mi vysvětlit to s tím Georgem?" Zeptal se Dream a já se usmál. Neustále na něj myslí, nechápu jak někdo může být tak moc blbej a nevidět to.

"Měl by jsi na to přijít sám." Řekl jsem.

"Kámo, notak. Prostě mi to řekni." Slyšel jsem flustraci v jeho hlase.

"Dobře, poradím ti." Zamlčel jsem se.

"Tak povídej!" Vyjekl až jsem nadskočil.

"Fajn, fajn, nevyváděj zas." Řekl jsem. "Měl bys ho pozvat k nám."

"Cože? Proč?" Nechápal.

"Jak proč? Prostě ho pozvi ať k nám na týden nebo dva přijede. Poznáte se osobně, stejně tak i já s ním a užijeme si pár skvělých chvil." Vysvětlil jsem mu a věnoval se naplno řízení.

"Tak jo, máš pravdu, bylo by to skvělý." Přitakal. "Večer mu zavolám."

Usmál jsem se nad jeho nervozitou v hlase. Snad to dopadne tak, jak doufám.

-----

Máme tu další kapitolu. Jak myslíte, že dopadne situace mezi Ranbem a Tubbou? A co návštěva George? Myslíte, že přijede za svýma nejlepšíma kamarádama? Pokud máte tip, jak to dopadne, neváhejte a napište do komentářů. Taky mi můžete dát tipy o čem psát, ráda Vás označím na začátku kapitoly a dám Vám věnování. :)