It's Not True |DreamSMP| ✓

47.

Pohled Karla:
Všichni tři jsme už několik hodin netrpělivě vyčkávali, až se Dream vrátí. Už to trvá příliš dlouho. Policie nám nechce pomoct. Ani pořádně neřekla proč. Prý pomáhat a chránit. Idioti.

"Pořád nic?" Zeptal jsem se směrem na Sapnapa. On bude první, komu se kdyžtak ozve, takže se ptám jeho.

"Ne." Odpověděl, když zkontroloval mobil. Nervózně podupával nohou. Strašně mě to vytáčelo.

"Přestaň." Chytl jsem ho za koleno a přimáčkl mu nohu k zemi.

"Promiň. Jsem nervózní." Zakryl si obličej dlaněmi.

"To my všichni." Ozval se Quackity. Spražil jsem ho pohledem, protože za to mohl on, že ho nechal odejít. "Jdu radši pryč." Zvedl se a odešel.

"Co, když ho chytili?" Sapnap otočil hlavu na mě a díval se na mě svýma oříškově hnědýma očima.

"Určitě se jen zasekl v koloně nebo něco." Vymyslel jsem si první, co mě napadlo. Upřímně, taky jsem si myslel, že se mu něco stalo, ale musím být silný za nás oba.

"Nebo zabili?" Vykulil oči a jedna neposedná slza se mu skutálela po tváři dolů.

"Ne, je v pohodě." Přisunul jsem se blíž a chytil ho za ruce. "Dejme mu ještě pár hodin, určitě se objeví." Usmál jsem se na něj povzbudivě.

"Dobře." Zašeptal. Sám tomu nejspíš nevěřil, protože se rozbrečel.

"Notak. To bude dobrý." Opřel jsem se, s ním na mé hrudi, o opěrku pohovky a hladil ho po vlasech. Nevěděl jsem, co mám dělat. Musí se cítit strašně. Všichni jsme vydeptaní. Nejdřív to s Lydií, pak se ztratí George a teď je pryč i Dream. Je toho na nás moc. Proč se nás tak ta karma drží? Co jsme komu udělali?

"Mám strach Karle." Zakuňkal.

"Já vím. Jak říkám, dejme mu ještě nějakou dobu a kdyžtak něco vymyslíme." Uvelebil jsem se a dál ho hladil ve vlasech.

"Miluju tě." Zvedl hlavu, zadíval se mi do očí a pak spojil naše rty.

"Já tebe." Vydechl jsem mu do úst a dál se nechal unášet jeho polibky. Byly smutné, ale myslím, že nás oba uklidňovaly.

Když se odtáhl, lehl si zpět do původní polohy. Byl jsem rád, že se se mnou cítí dobře a v nějaké míře pohodlně. Bylo toho na naše bedra naneseno přes příliš problémů za tak krátkou dobu. Úplně se mi z toho dělalo špatně. Přál bych si, aby všechno bylo v pořádku tak jako dřív. Abychom zase byli všichni spolu, koukali na filmy, chodili do parku, jezdili do bazénu a nakupovat, abychom spolu se Sapem flirtovali na kameru a abychom byli zase jen my tři, Nick, Clay a já. Nikde tam nebyl Quackity ani George. Od té doby jde všechno z kopce. Neříkám, že za to můžou, ale nějakou roli to hrát musí. Připadám si, že jsme se odcizili.

Pohled George:
"Co děláš?" Vypískl jsem a zavřel oči, protože přede mnou stál nahý.

"Vím, že to chceš." Cítil jsem, že se přiblížil, protože jsem jeho teplý dech cítil na hrudi.

"J- jako co?" Zakoktal jsem se. Víčka jsem křečovitě držel zavřená a hlavicí od sprchy si přikrýval rozkrok.

"Třeba toto." Položil mi dlaně na prsa. Nijak s nimi nehýbal, jen je měl položené. Mírně jsem otevřel oči.

"Proč si seš tak jistej?" Přes zahmouřené oči jsem se se na něj díval.

"Ani nejsem." Zasmál se. "Jen vím, že já to chci určitě." Přiblížil se ještě trochu blíž ke mě. Myslím, že teď je řada na mě, jestli svolím nebo ne. Na jednu stranu jsem chtěl, ale něco vzadu v hlavě mi říkalo, že bych neměl. Nevím, co mám poslechnout. Srdce nebo mozek?