It's Not True |DreamSMP| ✓

63.

Pohled George:
"Wille?" Zeptal jsem se, s hlavou sklopenou k zemi, svého dobrého kamaráda.

"Jo?" Cítil jsem jeho pohled na mě.

"Mezi mnou a Dreamem něco bylo a-" zvedl jsem hlavu, protože mě přerušil.

"Já vím a myslím si, že vás jen tak něco nerozdělí." Mrkl na mě. "Jste si souzení."

Hleděl jsem na něj jak na Svatý obrázek. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct.

"S- souzení?" Zakoktal jsem se.

On se jen zasmál a přikývl. "Ano. To nevidíš?"

"Co jako?" Nadzvedl jsem obočí.

"Jak se k tobě chová, jak na tebe mluví, jak je šťastný, když je s tebou. Chce tě za každou cenu rozesmát. Skládá ti komplimenty." Celou dobu se usmíval.

"Vážně?" Všichni okolo nás si museli říkat, že jsem blázen, protože jak jsem se teď tvářil, se nedá ani popsat.

"Ano, a zavři tu pusu, než ti tam vletí moucha." Zasmál se.

"Co?" Podíval jsem se na něj.

"Ukaž." Zakroutil hlavou, chytil mě za bradu a pusu mi zavřel. "Nedivím se mu." Díval se mi upřeně do očí.

"Ehm. Díky." Uhnul jsem pohledem. "Díky, že jsi mi to ujasnil. Měli bychom jít." Stoupl jsem z lavičky v parku. Ano, byli jsme v parku.

"Počkej." Chytil mě za zápěstí. Navázal jsem s ním znovu oční kontakt. Čekal jsem, co mi chce říct, ale on mlčel.

"Můžeme jít?" Ukázal jsem za sebe.

"Já-" zarazil se. Opět bylo ticho.

"Řekneš mi to po cestě." Usmál jsem se a vyprostil se z jeho sevření.

"Vlastně jsem ti chtěl říct, že už musím jít." Stoupl a rychlým krokem šel na druhou stranu. "Ahoj." Zamumlal a pomalu utekl.

"A- ahoj?" Díval jsem se zmateně za ním, dokud nezmizel z mého dohledu. Zvláštní. Choval se divně. Nechápu to.

Celou cestu domů jsem přemýšlel, co se to tam stalo. Nerozuměl jsem tomu. Nejdřív mi řekne, že jsme si s Dreamem souzení a pak mi řekne, že se Dreamovi nediví a dělá to co dělal? Nevím. Nevím, co si o tom mám myslet.

Když jsem přišel domů, slyšel jsem hlasy. Jedno z nich byla určitě mamka a druhý byl mužský. Nevěděl jsem však, kdo to je. Ten hlas jsem znal, ale nevěděl jsem, ke komu ho mám přiřadit. Nějak jsem to neřešil a vydal se do svého pokoje.

"To bude on." Řekla mamka, když jsem prošel kolem obýváku směrem ke schodům.

"Jdu k sobě." Oznámil jsem.

"Máš tu návštěvu Georgie." Zastavil jsem se a vrátil se zpět k otvoru, který vedl do obýváku. Vešel jsem dovnitř a nevěřil vlastním očím.

"C- co tu d- děláš?" Vysoukal jsem ze sebe ta tři slova.

"Potřeboval jsem tě vidět." Odpověděl, zatímco se škrábal na zátylku.

"Tak já vás nechám o samotě." Mamka se usmála a odešla nahoru.

"Promiň, asi mě tu nechceš, tak já zase půjdu." Se sklopenou hlavou si pobral věci a rozešel se k hlavním dveřím.

"Počkej." Stoupl jsem mu do cesty. Byl teď tak blízko. Cítil jsem jeho teplý dech. "Nechoď." Podíval jsem se mu do očí.

"Promiň, co jsem řekl." Omluvně se na mě díval.