It's Not True |DreamSMP| ✓

44.

Pohled Karla:
Se Sapnapem jsme seděli v obýváku u televize. Nedívali jsme se na nic, jen na černou obrazovku. Ani jeden z nás neměl na nic náladu. To, že je George pohřešovaný je kvůli nám, že jsme ho nechali odejít samotného.

"Panebože." Vypískl Sapnap vedle mě.

"Co? Co se stalo?" Napřímil jsem se a netrpělivě čekal na jeho odpověď.

"V zakázané zóně vypukl požár." Řekl s děsem v hlase.

"Zakázané zóně?" Nadzvedl jsem obočí.

"To je mezi starými a opuštěnými domy. Jak tam sídlí Krulové." Říkal to stylem, jakoby je znal každý, ale já neměl páru, kdo Krulové jsou.

"Mluvíš snad čínsky?" Rozhodil jsem rukama.

"Ale notak." Svěsil ramena. "Krulové je gang, který žije právě v té zakázané zóně a každý, kdo vejde do jejich teritoria už od tam nevyjde." Vysvětlil.

"Nechceš mi říct, že tam šel George, že ne?" Napadlo mě, že může mířit tímto směrem.

"Našli tam nějaké mužské tělo." Zahleděl se znovu do mobilu.

"Čí tělo?" Posadil jsem se blíž, abych taky viděl, co je tam napsané.

"To nevím, musí udělat pitvu." Pokrčil rameny.

"Jestli je to George," nedořekl jsem, protože mě zastavil.

"Není to George. Nemůže být." Skočil mi do řeči.

"Ale co když?" Vím, myslím moc negativně, ale i tak. Musíme myslet i na to nejhorší.

"Ne, prostě ne a dost už." Zvýšil hlas.

"Řekneme mu to?" Zeptal jsem se po chvíli ticha.

"Komu?" Odhalil svůj obličej z dlaní.

"Dreamovi." Odpověděl jsem.

"On to zjistí, sleduje zprávy." Prohodil.

"Tak ať to ví od nás ne?" Už jsem chtěl jít za Dreamem, ale Sapnap mě chytil za ruku a tím mě donutil zastavit.

"Nebudeme ho stresovat ještě víc. Ráno mu to řekneme." Řekl co nejvyrovnanějším hlasem, ale věděl jsem, že je dost nervózní.

"Máš pravdu." Posadil jsem se zpět na gauč a přitulil se k němu. "Půjdeme spát?"

"Mhm." Zabrblal a oba jsme se přesunuli do jeho pokoje, kam jsme si zalezli do postele a v obětí během chvilky usnuli.

Pohled Dreama:
S Quackitym jsme v tichosti seděli na zemi v kuchyni a bez duše čučeli do země. Neměl jsem náladu se s nikým bavit. Potřebuju jen jeho, nikoho jiného. Chtělo by to nějakou indícii, která by mě navedla na správnou stopu, ale nic. Nemám vůbec nic. Nevím jestli je vůbec ve městě nebo odjel pryč, nebo letěl pryč. Nevěděl jsem vůbec nic. Už jsem ho pět dní neviděl a přijde mi to jako věčnost. Jakoby uběhlo 15 let a za celou tu dobu jsem ho neviděl ani na fotce. Nedokážu bez něj žít.

"Měli bychom jít spát Dreame." Zašeptal mi Alex do ucha.

"Půjdeš si lehnout se mnou prosím?" Udělal jsem na něj psí oči. Věděl jsem, že sám nemám šanci usnout. Takto tam ta naděje je.

"Jistě." Stoupl si. "Tak pojď." Natáhl pro mě ruce, já se za ně chytil a on mě vyhoupl na nohy.

"Díky." Sklopil jsem zrak, aby neviděl, že jsem celý opuchlý a červený od pláče.

"To je samozřejmost." Usmál se a vydal se nahoru po schodech přímo do mého pokoje. Lehl jsem si do postele a on si lehl vedle mě. Oba nás přikryl a zhasnul lampičku.