From birth to death - Kili&Fili (CZ)

Plán záhuby

KAPITOLA 17. - Plán záhuby

,,Nudím se!"
,,Ty se nudíš pořád!" Odpověděl stejně otráveně Fili Kilimu.
,,Alespoň se snažím o konverzaci na rozdíl od tebe!"
,,Ach... dobře. Co tedy chceš dělat?" Filimu se nic dělat nechtělo, chtěl pouze odpočívat a číst knihu.
,,Chci někomu něco provést!" Prohlásil rozhodně Kili.
,,Jsi tak škodolibý bratře... a v tom jsme si tak podobní!" Fili se hlasitě zasmál.
Kilimu bylo trochu líto, že je bratr spojuje jen ve špatných věcech.
,,Znáš toho starého mrzutého sedláka co žije dole v údolí?" Zeptal se tedy Kili.
,,Ano, proč?"
,,Ten sedlák má kozu, ta koza se celý den pase na loučce za domem. Při setmění ji sedlák zavírá do malého chlívku asi 50 metrů od domu. A to je naše šance! Budeme na to mít celou noc, ale jakmile se koza vzbudí máme tak pět minut na útěk."
Fili jen na Kiliho nechápavě hleděl. Z jeho monologu pochopil jen kdo bude oběť, a že v tom bude mít roli koza.
,,Tak dobrá, teď znovu a pomaleji nebylo ti rozumět ani slovo." Napomenul jej Fili.
Kili si povzdechl, ale pokračoval, ,,chci tu jeho kozu posypat popelem z pece!" Nadšení z Kiliho sršelo do všech stran.
,,A to ti bude k čemu? Prostě ji obarvíš, a dál?" Fili nechápal.
,,Od černé kozy si nikdo mléko nekoupí, natož sýr!"
Fili se jen zasmál a tím bylo ujednáno. Stane se to dnes v noci.

°°°

Když slunce začalo zalézat za obzor, stáli už Fili s Kilim ve Filiho ložnici a připravovali se na úkol. Své těžké boty obvazovali plátnem, aby byly co nejméně slyšet. Z vlasů a vousů museli vyplést korálky, které o sebe cinkaly a nakonec, museli odložit své zbraně a opasky.
Zatímco si Kili přivazoval úzký provázek namísto opasku, Fili šel pro popel. Mohl ho nasbírat v kuchyni, ale bál se, že by to mohlo probudit matku, a tak musel do sklepa. Strouchnivělé dřevo vrzalo s každým jeho krokem. Ať se snažil sebevíc nepomohlo to. Sklepení byla malá místnost napůl pod zemí a světlo sem přivádělo jediné malé okénko v pravo nahoře. Hned naproti oprýskaným černým dveřím stál mohutný krb a nalevo pak hromada dříví na podpal. Celá místnost byla černá od sazí a na zemi zela vrstva tmavého černočerného popela. Fili přemohl svůj odpor k této podivné místnosti a začal z krbu nabírat popel do pytle.
Cesta byla namrzlá a špatně schůdná. Sníh křupal pod těžkými botami a namísto aby kroky tlumil, ještě je zesiloval.
Najednou se z ničeho nic rozezněla poplašná siréna a oba trpaslíci sebou trhli polekáním a splašeně uskočili z cesty, když zahlédli postavu v plášti. Byla o něco vyšší než Kili a také svalnatější a širší než on. Fili se ho chtěl vyptávat, ale nemohl se prozradit. Postava/muž měl dlouhý plášť v tmavém odstínu modré a kápi staženou do obličeje, našlapoval pomalu a tiše jako kočka a určitě by ho nikdo neslyšel, kdyby nekulhal na pravou nohu.
Trpaslíci bedlivě sledovali postavu mizející v dálce, a když už byla dostatečně daleko vyběhli.
Přesně jak si naplánovali koza byla v chlévě a mrzutý sedlák spal. Přelezli tedy plot, držící při sobě jen silou vůle a připlížili se k chlívku, ve kterém po chvíli mžourání rozpoznali bílou hromádku. Malá kozička zprvu vypadala jako hromada kůží, ale hlasité vydechnutí přesvědčilo bratry o opaku. Fili se potichu připlížil až nad ní, ale cestou do něčeho kopl a nebohé zvíře tím vzbudil. Koze to, ale nebylo nic platné, protože bratři už nad ní stáli s otevřeným pytlem. Černý popel se pomalu snášel na původně krásně bílé zvíře. Mečela tak nešťastně a nahlas, že vzbudila sedláka. Jakmile Kili zahlédl pohyb světla ze svíce, začal tahat bratra za kabát a utíkat. Běželi pomalu aby neuklouzli, nikdo je nesledoval. Hned za rohem prvního domu zastavili, aby popadli dech.
,,Je pryč?" Zeptal se zadýchaně Fili.
,,Myslím, že ano,"
,,Ale já jsem stále zde," ozvalo se za trpaslíky a oba se trhnutím otočili.
Fili na neznámého namířil klackem, který třímal v ruce.
,,Ach, dej to dolů chlapče," neznámý měl tichý hrubý hlas. Hlas, který by zastrašil každého, hlas, který už někde slyšeli. Dýchal mělce a přerývaně, a tak se mu tmavý plášť na hrudi sotva zvedal. Z pochvy vytáhl lesklý dlouhý meč a namířil ho Filimu na krk, ,,řekl jsem, dej to dolů!" Jeho hlas zahřímal okolím a Kilimu bylo hned vše jasné.
,,To není možné! To není možné!"
Fili nechápal co tím bratr myslí, ale pochopil velmi brzo.
,,O můj bože!"
Oba bratři se po sobě překvapeně podívali. Nevěřili svým očím. Oba věřili tomu, že už se nevrátí, ale teď tu stál přímo před jejich očima. Chladný a nelítostný, oči, které obvykle vypadaly jako ten nejhlubší oceán, teď vypadaly jako krystalky ledu.
,,Co tu děláte?" Zeptal se se skrývaným štěstím v hlase.
,,Co tu děláme my? Co tu děláš ty?!" Vykřikl Kili.
,,Já se ptal první chlapče," odsekl trpaslík už trochu mírněji.
,,Mstíme se," řekl to konečně Fili.
,,Mstíte? Kdo udělal co tak hrozného, že si zaslouží vaši pomstu?"
Fili už už chtěl odpovědět, ale Kili ho předběhl. ,,Do toho ti nic není. Radši se zase vrať odkud jsi přišel!"
,,Mám zprávu pro vaši matku, až ji předám, zase půjdu. Přísahám."
,,Tak už jdi, jdeme za tebou," popohnal jej Kili.
,,Nemusíš na něho být tak krutý bratře." Pokáral ho za to Fili.
,,Možná... a možná ano. Jeho jméno nese královský titul. To jméno reprezentuje nás všechny. Vyjadřuje úctu, vznešenost, statečnost, ale i osamělost a chlad. Thorin, jméno smrti."

Asi jste nečekali tak brzký návrat Thorina a já zase nečekala, že nepřidám kapitolu tak dlouho. Omlouvám se.
19.10.2015

*AMAZINGIS*
(Magda Rosolová)