From birth to death - Kili&Fili (CZ)

Ani elf

KAPITOLA 5. - ANI ELF

Ode dne, kdy se Kili učil jako desetiletý střílet z luku uplynuly dva roky a oba bratři začínají Thorina více chápat, alespoň většinou...

,,Fili, říkám ti, že máš hrát výš né níž! A Kili, co to je? Jsi skřet nebo co?!'' Napomínal synovce Thorin.

,,Ne, ale nejsem ani elf! A Fili také ne!" To už to Kili nevydržel.

,,Thorine," řekl Fili mírným hlasem. ,,Kili má pravdu, nejsme elfové, aby jsme hráli na housle a zpívali dlouhé pomalé písně o padlých králích. Ty sám přeci elfy nesnášíš nejvíc, tak proč máme být jako oni?"

Thorin si hlasitě povzdechl.

,,Máte pravdu, nejste elfové, ale nikomu neuškodí mít trochu vzdělání. Nebo chcete být jen dva ušmudlaní trpaslíci co neumí ani číst?! Uvědomte si, že vám v žilách koluje královská krev, a ačkoli nyní nemáme království, jednou ho mít znovu budeme! A Kili, pokud nechceš být jako elf, tak proč střílíš z luku?" Na konci už trpaslík znovu křičel, ale Kili na poslední otázku odpovědět nedokázal, proto jen sklopil hlavu a vyčkával.

,,Thorine, odpust prosím naši opovážlivost. Neuvědomili jsme si důležitost hry na housle." Ujal se slova Fili.

,,Ach Fili," začal znovu, tentokrát mírněji Thorin, ,,nejde ani tak o housle, jako o to, něco umět. Jednou to pochopíš. Vy oba," dodal a podíval se přitom na zasmušilého Kiliho. Znovu si povzdechl a odešel z místnosti. Oba trpaslíci se na sebe smutně podívali. Neradi se se strýcem přeli. Vždyť ho brali téměř jako otce. ,,On se sklidní, neboj," utěšoval, s milým úsměvem na tváři, Kiliho Fili.

,,Ovšem." Odvětil Kili stroze a snažil se znít důvěryhodně. Marně.

,,Možná by jsme ho měli rozveselit! Poslední dobou je skleslý." Navrhl Fili.

,,Skvěle!" Kili zajásal, pak ale znovu sklopil hlavu a tázavě se na bratra podíval.

,,Nevím." Fili odpověď téměř zašeptal. ,,Je těžké rozveselit někoho jako je Thorin."

Kilimu se rozzářily oči. ,,Zahrajme mu na housle! Něco starého trpasličího!" Fili se také radostně zasmál. Podal bratrovi jeho housle, sám uchopil své a spustil (viz média). Kili píseň hned poznal a přidal se. Zatímco Fili hrál, Kili do toho podupával nohou a cinkal o sebe příbory. Když píseň zkončila, otočil se na Kiliho bratr. ,,Měli bychom hrát oba."

,,Tak to si také myslím," odvětil Kili s hlavou ponořenou v myšlenkách. ,,No jistě!" Vykřikl po chvíli. Fili jen nechápavě pozvedl obočí a sledoval činy odcházejícího Kiliho. Dlouhé hnědé vlasy mu splívaly ve vlnách po ramenou a modrá tunika se vlnila s každým jeho krokem, který oznamovalo těžké dupnutí. Na okamžik zmizel ve své ložnici a vracel se zpět k Filimu. Ruce měl plné věcí. Postupně položil na stůl tenké kožené provázky, železné bodce ze starých sněžnic a kousek železné destičky. Fili se rozzářil nad Kiliho vynalézavostí. V mžiku uchopil jeden bodec a upiloval mu špičku, poté jej provázkem přidělal ke své botě a dupnul jí na železnou destičku. Úžasný zvuk. Totéž udělal i s dalšími bodci, ale jen na jednu nohu, Kili ho napodobil.

Po několika hodinách stálého opakování písně si řekli že to umí a vydali se za Thorinem. Oba přesně věděli kde ho najdou, ve starém, nepoužívaném lomu, jak tesá kameny, na které někdo zapoměl. Byl tam vždy když se potřeboval uklidnit, nebo když prostě chtěl. Thorin, nebyl ten typ trpaslíka co by přede vším raději utekl a schoval se, né, on byl pravý opak. Řekl přesně to co si myslel a někdy i mnohem víc, nechtěl aby ho tak jeho synovci znali, proto to dělal. Říkal: ,,Raději ať ve mně vidí slabocha, než-li tyrana." Fili ani Kili to neřešili, věděli že Thorin není takový za kterého se vydává, ale také věděli že k tomu má své důvody a tak ho nechali být.

Opatrně uložili housle do krabic a vydali se na odchod. Cesta trvala přibližně hodinu a kdyby je nepopoháněla touha rozveseli Thorina, nejspíš už by je to nebavilo. Jsou zvyklí chodit dlouho a daleko. Tedy pokud mají dobrou náladu. Stáli na samém okraji lomu a přec nemohli Thorina přehlédnout. Ta z dálky maličká postavička stála přesně na druhém konci a navíc v úplném rohu. Fili si povzdechl a začal neslyšně sestupovat dolů, Kili se vydal hned za ním.

Přes hluboké zamyšlení a zabrání do práce si Thorin ani nevšiml dvou trpaslíků stojících za ním, proto se lekl když zaslechl řinčící kov. Trhnutím se otočil, ale ke svému překvapení spatřil pouze své synovce podupávající na železných destičkách s ostny v botách. Oba dva se mimořádně tvářili vážně a majestátně si pod bradou drželi housle. Tempo zrychlovalo a lomem se rozezněl ladný zvuk houslí. Tu melodii znal, ale od kud? Užasle pozoroval své synovce při hře a na tváři se mu rozlil blažený, možná pyšný, úsměv.

Každá píseň jednou končí a tak i tato zkončila. Oba chlapci se hrdě usmívali.

,,To bylo pro mne?" Vyřkl Thorin otázku.

,,Ano, píseň krále trpaslíků, pro našeho krále." Chopil se možnosti odpovědět Fili.

Thorin rozevřel své do teď založené ruce a vtáhl synovce do obětí. ,,Děkuji," zamumlal jim do vlasů. Tímto okamžikem bylo zapečetěno téma elfové.

Po dlouhé době další část. Doufám, že se vám líbí, protože já jsem úplně bez nápadů. Moc vám děkuju za všechny vote a komenty, moc to potěší a povzbudí. :) Nejvíc, ale děkuji za krásných 206 reads. Jak já vás miluju :) PS: Na tom obrázku si odmyslete ty vousy, pochybuji že by je Kili ve dvanácti letech měl.
Vaše šťastná
*AMAZINGIS*