From birth to death - Kili&Fili (CZ)

Sen

KAPITOLA 6. - SEN

Rok 2876 je dávno pryč a nahradil jej rok 2878. Pro ujasnění: Kilimu je 14 let a Filimu 19.

      Oba se právě loučí s matkou i strýcem a vydávají se na lov do východní části modrých hor. Dlouhé týdny musel Thorin přemlouvat Dís aby je pustila. Dlouhé týdny jí tvrdil, že jsou už dost velcí na několik samostatných dní v divočině. Kili ani Fili netuší jak, ale nakonec svolila a pustila je na několik dní pryč. 

     Kili objal matku, zamával strýci a vykročil z domu. Fili matku také obejmul, ale na Thorina jen kývnul, stále si nevyjasnili svojí předchozí roztržku.

FLASHBACK

,,Prostě ne, Fili!"

,,Nemůžeš mi to zakazovat!"

,,Můžu a budu!"

,,Nejsi můj otec, Thorine!"

Thorinovi přeběhl po tváři zklamaný výraz.

,,To jsem říct nechtěl, promiň." Začal se Fili omlouvat, ale Thorin ho utnul.

,,Ne, to nejsem," s těmi slovy se ještě smutně ohlédl na synovce a odešel.

END OF FLASHBACK

Filiho to trápilo po celou dobu, snažil se Thorinovi omluvit, jenže ten ho vždy přerušil se slovy: ,,to je v pořádku Fili. Máš pravdu." Tato událost jim sice zajistila Dísiino povolení, Filiho srdci to ale  neulehčila. Vlastně se těšil na deset dní strávených s bratrem o samotě. 

       Čas plynul jako voda a oba trpaslíci došli na konec své cesty. Hory tu zde postupně přecházejí ve skalní útesy, tyčící se nas širokou propastí. Celé tři dny cesty si povídali, vyprávěli si dobrodružné příběhy a skvěle se bavili.

       Když došli na úbočí jedné z hor, rozestavěli tábor. Zatímco Fili sbíral dřevo na oheň, Kili šel ulovit něco k jídlu. Hnědovlasý trpaslík nastavil uši a vnímal každičký pohyb. Nic, všude klid a ticho. Potichu, sám pro sebe začal nadávat, že už nic nechytí, když v tom mu přeběhla přez cestu černá veverka. Ani nestihla vylézt na druhou větev a spadla na zem se šípem zabodnutým v zádech. Kili se pro sebe ušklíbl a zvedl mrtvou kořist. Hodil si ji přez rameno a pokračoval dál. Neušel ani padesát metrů a všiml si králíka, klidně okusujícího nízký keřík. Kili natáhl tětivu svého trpasličího luku a střelil. Nebohý králík okamžitě zemřel. Kili popadl vypaseného králíka a rychle se vracel k táboru.

       Ani Filimu se nevedlo nejlépe. Dřevo bylo vlhké po předchozích deštích a nechtělo hořet. Obezřetně obcházel úpatí hory sem a tam až nakonec objevil malou jeskyňku. Ačkoli v to už nedoufal, našel uvnitř silnou větev stromu, která tam nejspíš spadla když se při bouři ulomila. Přivázal k ní tedy lano, jenž si přehodil přez záda a s vypětím všech sil se vracel zpět. Jeho mladší bratr už seděl na zemi a vyvrhoval kořist, nejspíš králíka a veverku.

,,Už jsem si myslel, že jsi se ztratil." Zasmál se Kili při pohledu na bratra, ten se jen ušklíbl a přitáhl větev na provizorní ohniště. Netrvalo dlouho a dřevo pomocí křesadla vzplálo. Dali tedy maso se solí a nějakými bylinkami do kotlíku s vodou a nechali vařit. Po pár minutách si už pochutnávali na skromné večeři, zahrnující vývar a vařené maso s chlebem. Dlouho do noci si povídali a pozorovali zářivé hvězdy na noční obloze, která nyní vypadala jako temně modrá látka vyšívaná zlatými a stříbrnými nitkami. Když se konečně rozhodli jít spát bylo už pozdě v noci. Fili usnul téměř hned, ale Kili se stále převaloval a vrtěl. Ve chvíli kdy to vypadalo, že blažený spánek přijde, sebou Fili prudce škubnul a z oka mu stekla slza. To v Kilim vyvolalo vlnu zděšení, naposledy vyděl Filiho brečet, když mu bylo deset a Kilimu 5, protože se Kili zranil a nebyl při vědomí.

,,Poběž ještě je můžeme zachránit!"

,,Fili, né! Už jsou ztraceni! Skřeti je nejspíš rozcupovali na kousíčky! Už jim nepomůžeme!"

,,Ale, Kili, co když jsou stále naživu? Co když jen potřebují naši pomoc? Budeme tu stát jako zbabělci a čekat až všichni zemřou?!"

,,Ne! Půjdeme jim pomoci!''

Oba trpaslíci rychle vyrazili k pláním kde bitevní vřava probíhala. Kili věděl, že nemohou vyhrát, ale bratrova slova pohnula s jeho svědomím a donutila ho jít s ním. Zabíjeli jednoho skřeta za druhým, ale jakoby jich neubívalo, právě naopak, na planinu se řinuli stovky a stovky dalších skřetů. Ale ani trpaslíci nezůstali sami, na pomoc se přihnala Gondorská armáda a všechny pobila.
    Fili s Kilim seděli stranou a vzájemě si  ošetřovali zranění z boje. Když v tom se Kilimu zabodl do ramene černý šíp. Někde zůstal živý skřet. Fili se otočil, aby útočníka odhalil, ten mu ale poslal šíp do zad a za ním druhý. Fili vyprskl spršku krve. Kili alespoň věděl kde se ta bestie nachází. Zvedl se ze země a rozběhl se za skřetem. Než k němu, ale doběhl, zavrtal se mu mezi žebra další šíp. Padl na kolena, už se nemohl znovu zvednout. Fili si s ním dělat starosti nemusel, zastřelil ho některý z lidských vojáků, rozběhl se tedy k bratrovi a sedl si k němu.
,,Je mrtvý?" Zeptal se sípavě Kili.
,,Ano," Filimu se drali slzy do očí.
,,Nikdo nikdy neměl lepšího bratra než já." Na trpaslíkově tváři se objevil náznak úsměvu, Fili se pokusil o to samé, výsledek byl katastrofou.
,,Řekni matce, že jsem ji moc miloval a Thorinovi, že lepšího strýce ani otce by si člověk nemohl přát."
,,Né Kili, řekneš jim to sám, až přijdeme domů!" Kili chytl bratra za ruku a vložil mu do ní skřetí zub, který od něho dostal k desátým narozeninám. Fili mu stisk oplatil a dal slzám volný průchod.
,,Prosím bratře! Neodcházej! Nemůžeš mě tu nechat samotného!" Kiliho stisk povolil ale, oči zůstali otevřené.
,,Né! Kili prosím! To nemůžeš! Prosím!" Filiho křik propukl v histerický pláč.

Fili se s trhnutím posadil. Tváře měl i přez chladný vzduch horké a vlasy smáčené potem. Nad ním se skláněl vyděšený Kili. Okamžitě vtáhl mladšího bratra do objetí a odmítal ho pustit. ,,Promiň mi to," šeptal Kilimu dokola do vlasů.

Po nějaké době je tu další kapitola! Jste vážně úžasní! Vaše komenty i vote mě vždy velmi potěší, takže moc děkuju. Snad se kapitola líbí a omluvte prosím chyby, nejsem zrovna češtinář. Jakékoli připomínky prosím do komentů.

Vaše
*AMAZINGIS*