Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

1. kapitola

Ahoj, vítám vás u svého druhého příběhu. Nebude zase až tak dlouhý, má pouze 20 kapitol. Oznamují už předem, že kniha bude mít nepřímé pokračování. Tak snad se Vám můj příběh bude líbit. 

____________________________

NATHAN:

Do konce třetí třetiny zbývá už jen deset vteřin. My prohrajeme. Tohle byl náš nejhorší výkon. Náš jeden jediný gól, který padnul, jsem dal já. Zápasy na cizím ledě jsou nejhorší. Rozhodčí odpíská konec poslední třetiny. Prohráli jsme.
Můj nejlepší kamarád a zároveň taky kapitán našeho týmu Terrence Montgomery nám v šatně řekne pár slov k tomu, že to sice byl náš nejhorší výkon vůbec, ale i přesto jsme hráli jako tým. Nikdo z našeho týmu to nemá za zlé naším dvěma brankářům nebo obráncům, protože jak už Terry řekl: Jsme tým.

„Kdo jde se mnou dneska do baru, sbalit nějaké holky? Potřebuju si pořádně zašukat, už dva dny jsem neměl sex." Zavolá James, jeden z naších obránců.

„Ty chudáčku." Odpovím mu s úsměvem.

Všichni mi spoluhráči, kteří nejsou ve sprše se mé odpovědi zasmějí.

Nastoupím do autobusu jako poslední společně s trenérem, zase jsem si od něho vyslechl kázání na to, abych se začal učit. „Co ti chtěl?" Vypálí na mě Terry, hned co si sednu k němu na jedno z předních míst.

„Pokud se nebudu učit, bude mě muset vyrazit z týmu." Pokrčím flegmaticky rameny.

„A tobě to je jako jedno? Nesmíš se nechat takhle vyhodit. Pamatuj na naši dohodu já, ty a New York." Podívá se na mě s vážným výrazem ve tváři.

„Není mi to jedno, jen mi učení zrovna nejde." Spíš jsem měl říct, že mě nebaví.

„Můžu ti na doučování někoho sehnat." Mrkne na mě.

„Radši ne, ale tvé pomocí si cením." Usměju se na něho trochu křivým úsměvem.

„A seš si jistý? Mám tady telefonní číslo od jedné blondýnky, je ve škole fakt chytrá." Vytáhne mobil z tašky. Neboli řečeno je zatraceně dobrá v posteli. Odemkne mobil, klikne na ikonku kontaktů a pak pátrá v tom svým dlouhém seznamu jmen po tom číslu od té "chytré blondýnky".

„Terry, nech to prostě být. Nechci žádné doučování od nějaké holky, se kterou si šukal."

„Fajn, jak chceš." Vytáhne si z tašky i sluchátka, připojí si je k mobilu a dá si je do uší, pak si opře hlavu o sklo. Zase ji zvedne a poví mi. „A jak vůbec můžeš vědět, že jsem s ní šukal?"

„Možná to vím proto, že ty nikdy nemáš číslo od lidí, jen tak." Uculím se na něho.

TERRY:
Pousměju se na něho. S tou blondýnkou jsem si dělal srandu, žádnou takovou neznám a ani od žádné nemám číslo. S tou jeho poslední větou musím souhlasit. Je pravda, že nikdy nemám čísla od jiných lidí jen tak. Ale teď si od holek už asi dva roky beru jejich telefonní čísla, abych si aspoň nějak udržoval svou pověst, ale stejně se jim nikdy neozvu. Protože já prostě nemůžu. Opřu si znovu hlavu o sklo autobusu a do uší si zapnu hudbu. Mrzí mě, že jsme prohráli, ale je to jen jedna prohra a navíc reprezentujeme jenom naší školu. Někteří z našeho týmu jdou do klubu, ale já na to nemám jaksi náladu, a navíc nejde Nate. Bez něho by tam byla nuda. Říkal, že se mu už nechce jít, protože je unavený, ale že zítra určitě půjde na tu Jamesovu party. Dneska spolu večer budeme zase sami, což mi způsobí trochu mráz po zádech. I když vím, že se nic nestane, protože jsme jen obyčejní kamarádi.
„Nate?" Položím mu svou ruku na rameno.