Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

17. kapitola

TERRY:

Neobvyklý sobotní trénink trval něco přes dvě hodiny. Je neobvyklý proto, že tréninky v sobotu máme jen když v ten den máme zápas. Trenér Collins nám musel všechno říct o sestavě, naších chybách, abychom se jim na dnešním zápase vyhnuli, pak jsme byly rozdělení na dva týmy a hráli jsme proti sobě. Znavený z tréninku padnu do svojí postele a Nathan vedle mě.

„Dneska jsem ti to na ledě slušně natřel." Pochlubí se Nate a drcne do mě ramenem.

Jen protočím oči a nějak se k tomu nevyjadřuju, na tréninku jsme já a Nathan nebyli ve stejném týmu. Jeho tým vyhrál, ale myslím si, že to bylo zásluhou všech, a ne jenom Nathana.

„Musím jít vařit oběd." Oznámím nepříliš nadšeně a vstanu z postele. Nate se k vstávání nijak nemá, a proto se na něho otočím. „A ty jdeš se mnou." Pobídnu ho.

Vyjdu ze dveří svého pokoje a za sebou slyším, jak si Nathan povzdechne, ale jde za mnou. Kouknu se do ledničky, jenže je skoro prázdná. Vidím tu jen tři mrkve, dvě červené a jednu zelenou papriku a pak dva litry mléka.

„Kdy jsi byl naposledy nakupovat?" Zpražím ho pohledem.

„Já nevím, asi před pěti dny proč?" Uculí se na mě.

„Proč asi? Co chceš dneska na oběd syrovou mrkev s mlíkem?" Zavřu lednici a otočím se na něho.

„Tak si něco objednáme a po zápase zajedeme do obchodu." Navrhne Nate.

To je tak, když nechám na něm, aby něco v domácnosti obstarával on. Kdyby to bylo jenom na něm, tak bychom byli o hladu. Ještě neztrácím naději a podívám se do mrazáku. Kde naštěstí najdu mraženou zeleninu, pak taky prohledám skříňky, kde uchováváme olej, rýži, těstoviny...a mám všechno potřebné. Uvařím prostě jednoduché rychlé zeleninové rizoto.

______________

Nastoupíme s Nathanem do autobusu, jako jedni z prvních. Vždycky se s Nathanem střídáme, aby to bylo spravedlivé, kdo bude sedět u okna a dneska to vychází na Nathana. Počkám až si Nate sedne a já si pak sednu vedle něho. Dá si do ucha Airpord a jeden nabídne mě.

Jedeme už asi nějakou dobu, já se koukám do telefonu na sociální sítě, poslouchám náš play-list. Když najednou několik hlasu zařve. „Co to tam je? Viděli jste to? To je pes?! Jo je to pes! Chudák..."

Šťouchnu do spícího Nathana, probudím ho, ale už od toho místa odjíždíme. Vystřelím ze sedačky a snažím se co nejrychleji dostat za šoférem. Trenér se na mě nechápavě podívá. „Terry, co se děje?"

„Mohli byste prosím na moment zastavit, je tam pes uvázaný u stromu." Vyhrknu a ukážu mu rukou směr.
„Terry, ale...to nejde." Protestuje trenér.
„Okamžitě zastavte!" Neudržím se a zařvu. Trenér Collins se na mě překvapeně podívá, ale neřekne už nic. Mezitím šofér zastaví a zacouvá zpátky o kousek, aby byl pes jen kousek od busu. „Děkuju moc pane."

On jen kývne a otevře mi dveře, sotva vylezu z busu, tak se rozběhnu ke stromu. Kde sedí chudák pes, kolem krku má uvázaný hnusný špinavý provaz, který se mu zařezává do kůže na krku a má už od něho popálenou kůži. Nepoznám, co je to za rasu, ale nejspíš to bude nějaký kříženec velkých plemen, ani nepoznám, jestli je to fenka nebo pes. Ale co vím jistě, že je to malé štěně.  Budou mu asi tak tři měsíce. Pomalým krokem dojdu k němu, hned se na mě rozštěká. „Klid...klid...nechci ti ublížit. Pomůžu ti dobře?" Hlavně být klidný. Psů jsem se nikdy nebál, ale tohle je úplně jiná situace, může mít vzteklinu, nebo může mít nějaké trauma a mohl by mě pokousat, takže musím být opatrný. Nevypadá však na to, že by mi měl v plánu ublížit, je jen vystresovaný a zesláblý.