Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

20. kapitola

NATHAN:

Den se stává čím dál tím víc nesnesitelnějším. Dorazil už zbytek Montgomeryovy rodiny. Emma, kterou prý dovezla kamarádka, ale je zvláštní, že já žádné auto neviděl. Dále Joelyn s Johnem a se synem Charliem, ale dorazil i George bohužel i s tou starou rašplí, která už mě a Terryho vraždila pohledem, jen co vešla do vchodových dveří. Terry před chvíli odešel na zavolání jeho mamky, takže teď zase může pohledem vraždit jen mě. Já už ty její zabijácké pohledy nedokážu, ale vydržet a vstanu a odeberu se do kuchyně za tetou Jasmine, Emmou a Terrym.

„Chcete s něčím pomoct?" Zeptám se nadějně. Nechci se vracet do obýváku.

„Zvládneš nakrájet zeleninu?" Věnuje mi úsměv Jasmine.

„Asi jo...snad." Dojdu ke kuchyňské lince, kde mi už Emma na prkýnko chystá zeleninu.
„Nakrájej to na takové kostky." Ukáže rukou do červené plastové mísy, kde už je něco nakrájené. „A pak to všechno házej do té misky." Zase mávne na mísu a usměje se na mě.
Přikývnu a ona mi do ruky předá nůž.

„A do háje. Já věděla, že jsem v obchodě na něco zapomněla." Chytne se za hlavu Jasmine, když se dívá do lednice a sklesle se na nás všechny podívá.

„Co jsi zapomněla, mami?" Zeptá se Emma a nakoukne taky do lednice.

„Máslo. Tak to nevadí, budeme letos bez koláče." Poví sice teta Jasmine s úsměvem, ale jde na ní vidět, že ji to mrzí.

„Zajedu pro něho." Nabídne se Terry a dojde k ní. „Bez tvého jablečného koláče, by to nebyly Vánoce." Políbí svou mamku na tvář. Pak se otočí na mě. „Můžu si půjčit tvoje auto?" Zeptá se mě, snaží se usmívat, ale já poznám, že je ten úsměv falešný.

„Jasně." Usměju se na něho. Vytáhnu ze zadní kapsy džínů klíče od auta a předám mu je.

Jakmile se za Terrym zabouchnou vchodové dveře, tak za námi do kuchyně dojde i Lea. „Kam šel Terry?"

„Do obchodu. Za chvíli se vrátí." Odpoví ji Emma a otočí se zpátky ke kuchyňské lince. Emma se na mě však z ničeho nic podívá s vážným výrazem a povytáhne obočí. „Nathane, stalo se mezi tebou a Terrym něco?" Zeptá se mě.

„Ne." Odpovím automaticky.

„Vím, že mi lžeš." Řekne, ale dál už to nerozebírá a stočí svou pozornost zpátky k vaření.

________________

Terry se ještě nevrátil. Už je skoro pět odpoledne a on odjel něco málo před jednou. Hned po půl hodině, co odjel začalo sněžit. No spíš bych to nazval vánici, která doteď nepřestala. Začínám se o něho bát. Volal jsem mu několikrát. Všichni jsme mu volali, ale pokaždé hovor spadl do hlasové schránky. Teta Jasmine sedí na židli v jídelně a vyhlíží auto z okna. Michael stojí za ní a hladí jí po zádech. Emma sedí na pohovce a Lea si položila hlavu do jejího klína, dívají se na televizi, ale pochybuju, že vnímají děj filmu. Joelyn nevypadala na to, že by ji bylo úplně nejlíp, tak si šla lehnout do Emmina pokoje. Její manžel John tu zůstal, aby někdo z nich zůstal s malým Charliem. Přijde mi, že i ta stará rašple je v nervech, George ji dokonce drží za ruku. Aspoň už po mně konečně nehází vražedné pohledy. Marvy leží na koberci v obýváku a má smutný pohled, kterým se dívá hlavně mým směrem. Dřepnu si k němu na zem a pohladím ho po hlavě. Zkusím mu ještě jednou zavolat, ale zase to okamžitě spadne do hlasové schránky. Do prdele.

Z ničeho nic se mi rozezvoní mobil v ruce, všechny pohledy se upřou mým směrem. Přeju si, aby to byl on, ale bohužel moje přání není vyslyšeno. Na displeji svítí úplně něco jiného než Terry. Na otázky v očích jen zavrtím hlavou, vstanu a odejdu z obyváku na chodbu.