Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

4. kapitola

TERRY:

Snažím se dostat na zahradu, z toho množství lidí, mi není úplně nejlíp. Hlavním důvodem je to, že mě všichni znají a tím pádem mě zdraví, takže už asi po sté řeknu „Ahoj." Netrpím strachem z velkých davů lidí, ale i tak po nějaké době už chci, byť jen na krátký moment pryč. Vypadá to jako by James pozval snad celé město. Vážně potřebuju na vzduch, pach alkoholu, který se mísí s potem a s vůněmi kdejakých deodorantů a parfému, je na mě už moc.

Konečně se proderu přes tu hromadu lidí do obývací místnosti, kde nějaký kluk zpívá karaoke. Mělo by se to podobat Fireworku od Katy Perry. Nevím, jestli je zhulený nebo opilý, ale ono to asi vyjde na stejno, poněvadž zpívá naprosto strašně, a ještě k tomu falešně. Navíc se u toho tlemí jak úplný magor, tím se mi potvrdí, že je asi slušně sjetý. Dám si na hlavu kapuci mikiny našeho školního hokejového týmu a s kapucí na hlavě se proplétám mezi lidmi, dokud nedojdu k proskleným dveřím na zahradu. Kde je sice taky spousta lidí, kteří evidentně taky potřebovali jít na čerstvý vzduch stejně jako já, ale je to pořád lepší než být uvnitř. Kapuci si zase z hlavy dám dolů a rozhlédnu se po všech přítomných na zahradě. Nikde nevidím nikoho známého. Hledám, ale jednu osobu, kterou jsem neviděl ani uvnitř, ani ji nevidím tady venku. Doufám, že pořád není ještě s Francescou a neužívají si spolu někde na záchodě či v pokoji pro hosty. Nadechnu se čerstvého podzimního vzduchu. 

„Čus, kámo." Objeví se vedle mě James. „Tak jak se ti líbí můj menší večírek?"

„Menší?!" Uchechtnu se. „Vždyť jsi pozval celé město." Otočím se na něho. „Nevíš, kde je Nathan?" Nevím, proč se ho na to ptám. Bez tak má moc práce s šukáním.

„Jo je s náma v klubovně, šel jsem do kuchyně pro něco k pití." Zvedne do vzduchu obě ruce, v jedné má láhev nějaké tvrdé whisky a v druhé prachobyčejnou Coca-Colu. Tu colu si zabírám já.

„To jako chcete všechno vypít?" Povytáhnu obočí a rukou mávnu na láhev tvrdého alkoholu.

„No? A proč ne? Musíme se nějak povzbudit na náš příští zápas, když jsme tento prohráli."

Proč se mi zdá, že jsem tady jediný, který se dneska nehodlá ožrat do němoty?

„Prosím tě, nehraj si na naši matku a začni se trochu bavit." Zasměje se James.

Je už na něm poznat, že je opilý ale ne nijak moc, protože ještě dokáže jít rovně, za to ale začíná mlít hovadiny. Radši se k jeho poznámkám nijak nevyjadřuju a jdu za ním do naší klubovny. Říkáme tomu klubovna, ale je to předělaná garáž na něco jako je obyvák. Vlezeme s Jamesem dovnitř. V rohu na bíločerné sedačce do U sedí většina kluků z mého týmu, včetně Nathana, kterému nedělá společnost nikdo jiný než Francesca Thompsonová. Svými dlouhými rudě nalakovanými nehty dělá Nathanovi kroužky na krku a jemu se to evidentně hodně líbí, když při každém jejím doteku slastně zavře oči. Radši se odvrátím pohledem na druhou stranu místnosti, abych se na to nemusel dívat. Na druhé straně máme další pohovku, tentokrát menší, ale ve stejných barvách jako je ta velká. Naproti ní na zdi visí velká plazmová televize, na které zrovna hrají Marcus s Tylerem nějakou hokejovou hru. „Čaute kluci." Pozdravím je.

Marcus z ničeho nic stopne hru, čímž Tylera naštve. „Vole, co děláš? Já to hraju taky."

Marcus si ho nevšímá a otočí se mým směrem. „Konečně se uráčil přijít i náš kapitán." Vstane s úsměvem a poplácá mě po zádech.

NATHAN:

Když jsem se s ní vyspal, myslel jsem si, že mě po našem sexu nechá na pokoji a odejde za někým jiným, ale ona se přilepila na mě. Neříkám, že mi to vadí, jen mě rozptyluje to, co dělá se svými dlouhými nehty. Ohromně se mi to líbí a líbí se to očividně i mému ptákovi, který mi zase začíná v těsných džínách tvrdnout. Terry vejde do dveří, podívá se na mě a na Francescu a pak svůj pohled stočí na druhý konec místnosti. Francesca se na něho ani jednou neohlédne a dál se věnuje kreslením kroužků na můj krk svými nehty. „Líbí se ti to?" Zavrní mi do ucha a svou rukou pomalu putuje dolů až k poklopci mých džínů.