Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

12. kapitola

NATHAN:

Terry mi stále leží na rameni, začínám ho mít ztuhlé, ale je to to poslední, co mě zajímá. Spíš mě zajímá to, co si už kladu několikrát za den. Proč se mi tak moc líbí, když mě objímá on? Proč je mi to tak příjemné? Proč neustále musím myslet na jeho rty na těch svých? Proč ho tak moc toužím políbit znovu? Vždyť já přece nejsem na kluky. Nikdy jsem ani nepřemýšlel nad tím, že bych byl bisexuální. Pravda je, že jediná moje zkušenost s líbáním kluka byl ten incident s Terrym. Musím pořád myslet na všechny moje nevyřčené otázky a na nové otázky, které se mi v hlavě rojí v hojném počtu. Co když jsem vážně z části na kluky? Co když jsem bisexuál? Jen na kluky určitě nejsem, protože mě ženy přitahují a líbí se mi.

Když skončí pátý díl seriálu, je přesně třičtvrtě na dvě, vypnu Netflix a následně zaklapnu Macbook, jakmile to udělám, tak Terry svou hlavu z mého ramene zvedne a lehne si na polštář. Zamrzí mě to. Sám nevím proč. Vstanu z postele a odnesu noťas na Terryho starý psací stůl. Pak se vrátím zpátky do postele, lišácky se na Terryho usměju a podeberu mu pravou nohu pod kolenem a dám si ji zase zpátky na svoje nohy. Terry se zasměje a přimáčkne se víc na můj pravý bok a položí si hlavu na můj hrudník, zabořím mu prsty do krátkých tmavých vlasů. Terry se ještě trochu zavrtí a spokojeně zamručí. Užívám si to ticho, ten klid. Joelyn se svým manželem Johnem a synem Charliem odjeli dneska po snídani. Ta babka s Georgem tady zůstávají do zítra, ale taky jsou pryč, jeli s Emmou a Leah do obchodů, takže až na Terryho rodiče jsme tu sami.

TERRY:

Vůbec se mi nechce z toho objetí, vydržel bych se takhle k němu tulit i hodiny, ale musíme se jít už připravovat. Abych byl upřímný tak jsem z toho všeho, co se mezi mnou a Nathanem děje dost zmatený. Stále přemýšlím nad tím, jestli mě chce taky znovu políbit, protože já po jeho rtech doslova prahnu.

I přes všechny protesty, které na mě doslova křičí můj vnitřní hlas, zvednu svou hlavu z jeho hrudi a osvobodím svoje nohy z našeho spletení. Nathan si tiše povzdechne a taky s nepříliš nadšeným výrazem vstane z postele.

_____________

Na náměstí sice dorazíme s pětiminutovým předstihem, ale holky už zahlédnu stát uprostřed náměstí. Nathan otevře okno auta a zavolá na ně: „Holly! Rose!"

Holky se prvně na otočí naším směrem a pak, když zahlédnou nás, tak dojdou k nám a nastoupí dozadu do auta.

„Ahoj kluci." Pozdraví nás obě naráz. „Tak kam pojedeme?" Zeptá se Holly.

„Co třeba do obchoďáku?" Odpoví ji na otázku otázkou Nate.

„Dobře, ale já si asi nic kupovat nebudu." Poví Rose s úsměvem. „Terry, budeš si něco kupovat?"

Na moment se zamyslím, jestli nepotřebuju něco důležitého. „Nevím, asi spíš ne."

„Tak jo tak teda směr nákupní centrum." Nate znovu nastartuje a vyjede pryč z parkoviště.

„Jak jste se dneska jinak měli?" Prolomí chvilkové ticho Rose.

„Docela fajn, až na to, že musím snášet tu babku a být s ní v jednom domě." Uchechtne se Nate.

„Hele, já vím, že moje babička může být občas trochu upjatá, ale pořád je to moje babička." Probodnu ho pohledem.

„Líbí se mi to vaše požďuchování." Zasměje se Holly. „Přijde mi jako bych vás znala déle než dva dny."

„Tak to nejsi sama, mám pocit jako bych vás znal odjakživa. Obě jste super." Usměju se na ni.

Hollyin úsměv se ještě o trošku víc prohloubí. „Děkujeme, vy taky nejste zas až tak špatní." Uculí se.