Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

10. kapitola

TERRY:

Odmítl jsem Nathana, když se mnou chtěl mluvit, protože nemám teď náladu řešit včerejší noc. Promluvím si s ním o tom dneska večer. Chci se teď hlavně soustředit na svou rodinu.

Nathan po tom co ho moje mamka se smíchem vyhodila z kuchyně, když viděla, jak krájí zeleninu, tak šel s mým taťkou prostírat stůl a já, Emma a Lea pomáháme mamce v kuchyni s nádivkou na krocana. Teta Joelyn (matčina o dva roky mladší sestra) mamce před pár minutami volala, že už vyjíždějí z domu, takže tady budou tak za půl hodiny, přijedou s nimi i mojí prarodiče z matčiny strany. Budou tu spát až do neděle stejně jako já s Nathanem. Máme ještě jeden pokoj pro hosty dole, tam bude spát babička s dědou a teta Joelyn se svým manželem Johnem a se svým osmiletým synem Charliem, budou spát v pokoji od Emmy, tím pádem Emma bude muset spát u Ley. Je pravda, že Nathan včera mohl spát v pokoji pro hosty, ale v tu chvíli, když se mě zeptal, kde bude spát, jsem na ten pokoj ani nepomyslel. A další věc k tomu pokoji je ta, že mamka ten pokoj každý rok připravuje právě pro prarodiče. Babička je taková, řekl bych, že až hrozně puntičkářská, všechno musí být srovnané, uhlazené, nikde ani smítko, proto mamka pokaždé když má babička přijet uklízí s Leou a Emmou celé dva dny.

Ozve se náš domovní zvonek. „Mikeu, otevřeš jim prosím?" Zavolá mamka z kuchyně.

„Už jdu." Odpoví ji taťka.

NATHAN:

Všichni si vyměňují pozdravy, jen já tu zase stojím jak solný sloup. Dojde ke mně s úsměvem nějaká blondýnka ve věku mojí mámy. 

„Ahoj Nathane, málem jsem tě nepoznala. Naposledy jsem tě viděla, když ti bylo asi šestnáct." Zasměje se a já ji až teď poznám, je to Joelyn (sestra od Terryho matky).

„Dobrý den, rád vás zase vidím." Pozdravím ji a potřesu si s ní rukou.

Všichni se už posadí na svá místa u velkého stolu přesně pro dvanáct lidí a já si sednu na poslední volné místo vedle Terryho, vedle něho sedí Lea a po mé levé straně sedí Emma. Naproti nám sedí Joelyn se svým manželem Johnem a mezi nimi sedí jejich syn Charlie. V čele stolu sedí Michael a po jeho levici sedí Jasmine, vedle Joelyn pak ještě sedí Amelia s Georgem neboli jinak řečeno prarodiče od Terryho. Hned co Amelia vešla do dveří, mi přišla nepříjemná jako beďar na zadku. Tváří se jako kdyby snědla citrón, všechno zkritizuje, byť jen sebemenší detail. Když vešla do kuchyně, tak na lince byla nádherně obvázaná kytice s fialovou mašlí. Řekla, že ta kytka vadne a vzala jeden spadlý okvětní lístek z ní. Taková nehorázně pitomá věc a ona to zkritizuje, už se Jasmine nedivím, že včera byla v nervech, aby tady bylo všechno perfektní, když si ta stará babka všimne i takové bizarnosti jako je spadlý okvětní lístek. Už teď mi leze na nervy nevím, jak to s ní vydržím do neděle.

Nalijeme si všichni pití. Já s Terrym si nalijeme čistou vodu s citrónem, Lea s Emmou a ten malý Charlie mají Colu a ostatní mají buď červené, nebo bílé víno. Najednou všichni vstanou od stolu, vstanu taky, spojí si ruce před hrudi a zavřou oči, já jenom zavřu oči a otevřu je přesně ve chvíli, kdy všichni skončí s modlitbou. Před tím, než si sedneme, si všichni přiťukneme skleničkami. Nepřiťuknu si se všemi jen s Emmou, Leou, Jasmine, Michaelem, a nakonec s Terrym, přitom se na něho pousměju a on mi úsměv oplatí. Což mě potěší, protože to znamená, že na mě není naštvaný. Všichni si na talíř nakládají pečené batáty a následně i krocana s nádivkou. Musím říct, že to vypadá naprosto dokonale. Na talíř si toho zase nenaložím moc, protože potom ještě budeme jíst dýňový koláč a já se nechci přejídat.

Když si nabírám další sousto do úst, tak prolomí ticho, které rušilo jen cinkání příboru, Terryho babička Amelia. „Nathane, ty taky hraješ ten sport na ledě, jak se tam střílí tou věcí, co vypadá jako uhlí? Jak se ten sport jenom jmenuje..."