Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

2. kapitola

NATHAN:

Neprobudí mě Terry, jak v kuchyni tříská se vším možným, aby něco uklohnil k snídani. Co mě probudí je sluneční paprsek, který si najde přes žaluzie cestu k mému obličeji, přesněji přímo mi do očí. Zasténám a přehodím si peřinu přes hlavu. Kdo mě přikryl? Pokud vím, tak jsem se včera večer nepřikrýval. Určitě jsem se přikryl sám. Kdo jiný by to asi tak udělal? Mohl to být Terry? Vyskočí mi v hlavě otázka. Ne, to je blbost. Zavrtím nad tím hlavou, nebudu se tu přece zamýšlet nad něčím tak banálním jako je to, kdo přese mě přehodil peřinu. Líně se vyhrabu z postele, vezmu si čisté věci ze skříně a odeberu se do koupelny.

„Ahoj Terry." Pozdravím svého nejlepšího kamaráda, kapitána a zároveň spolubydlícího.
„Dobré ráno, Nate." Na moment se na mě otočí a pak se zase vrátí k přípravě snídaně.
„Nebyl tady někdo včera večer? Slyšel jsem bušení na dveře, ale nechtělo se mi moc vstávat z postele." Zeptám se ho. Trochu se zarazí při tom, když nakládá na talíř toasty. Už jsem se zmínil o tom, že se chová poslední dobou dost divně?

TERRY:

Nejradši bych mu o tom, že tady Carol byla, vůbec nic neřekl. Ale k čemu to bude, když mu to neřeknu? Stejně se tady o půl šesté staví. Co je na tom, prostě mu to řeknu. Tiše si povzdechnu. „Jo byl. Byla to Carol, mám ti vyřídit, že se tu o půl šesté k večeru staví."

„Dobře, stejně s ní musím o něčem mluvit." O čem s ní potřebuje mluvit? Nechce s ní začít chodit, že ne? „Jdeš na tu party taky, že jo?" Zvedne na mě svůj pohled od talíře a kousne si do toastu.

„Jo, půjdu tam." Slabě se na něj pousměju.

„Najdeme ti nějakou holku na to, aby sis pořádně zašukal, vidím na tobě, že to potřebuješ."

Nechci si užívat s žádnou holkou a ani s žádným jiným klukem kromě tebe Nathanieli.

Když mu na to nic neodpovím, tak prolomí pauzu ticha. „Kdy si vůbec naposled měl pořádný sex s nějakou fakt sexy holkou, hm?"

Pořádný sex s holkou jsem neměl asi nikdy, protože se mi to moc nelíbilo. S holkou jsem naposledy spal asi v šestnácti. Jmenovala se Rebecca, chodili jsme spolu necelých osm měsíců, když jsme spolu spali, tak jsem skoro po každé svůj orgasmus předstíral. Doteď nevím, jestli to někdy vůbec zaregistrovala. V sedmnácti jsem se už po tomhle začal smiřovat s jednou těžkou záležitostí, což byla moje sexuální orientace. Taky jsem si začal postupně uvědomovat další věc a tou byla ta, že jsem naprosto propadl svému nejlepšímu kamarádovi Nathanieli Harrisonovi. Asi bych mu měl odpovědět, proto řeknu první lež, která mě v tu chvíli zrovna napadne. „Nevím, asi před měsícem."

Nathan přestane jíst a podívá se na mě. „To nemyslíš vážně? Měsíc?" Jestli takhle reaguje na jeden měsíc, tak bych nechtěl vidět jeho reakci, pokud bych mu řekl pravdu, že je to přes pět let.

Jen ledabyle pokrčím rameny. „Nemám na to čas." Měl bych dostat nějaké ocenění za Největšího lháře.

„No tak teď si na to čas najdeš, protože to potřebuješ." Jediné, co potřebuju, jsi ty.

Nic mu na to neodpovím, jen se mi slabě zvedne koutek úst.

„Chováš se poslední dobou zvláštně. Neděje se něco?" Pozvedne jedno obočí a pak mi věnuje ten svůj starostlivý pohled. A ve mně se všechno sevře, tak moc mu toužím říct pravdu, ale nejde to. Znáte ten pocit, kdy vaše srdce a mozek vedou válku o nadvládu. A vy nevíte, kterého z těch dvou poslechnout. Srdce mi říká: No tak, řekni mu, co k němu cítíš. Nemůžeš se pořád takhle trápit. Za to mozek mi říká pravý opak: Nic mu neříkej, na něco se vymluv.