Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

19. kapitola

TERRY:

Ráno jsem jel s Marvelem zase na veterinu. Mason už včera poslal Marvelovu krev do laboratoře a výsledky mu přišli už dnes a podle nich je Marvy úplně zdravý pejsek, z čehož mi spadl kámen ze srdce. Ještě jsem ho dneska šel zaregistrovat na úřad. Takže už je oficiálně náš. Po návštěvě zvěrolékaře, jsem odvezl Marvela domů a za pár hodin zase jel pryč, sejít se s Masonem. Zajeli jsme do kavárny Coffee&Tea, kde pracuje Holly. Samozřejmě, že tam byla, udělala nám svoji specialitu vanilkové Latté s javorovým sirupem a my s Masonem jsme si pokecali o tom, co se u nás událo za ty čtyři roky, co jsme se viděli naposled. Mason si našel přítele, který má dvě děti (holčičky), bydlí s ním v bytě tady v Manchesteru a já mu tak jaksi vyklopil, co se mezi mnou a Nathanem děje.

Marvel si lehnul na koberec do obyváku a asi pravděpodobně usnul, je pořád ještě dost unavený. Podle odhadu Masona musel být venku déle než dva dny, což je pro tak malé zvíře, natož v prosinci vyčerpávající. Nedokážu si představit jaký to pro něj musel být stres. Ležím v Nathanově posteli a čekám na něho až vyleze z koupelny, abych se mohl jít taky osprchovat.

Nathan přijde, ale evidentně mě nemá v plánu pustit do koupelny, protože do pokoje vejde jen v ručníku kolem pasu. Polknu, zase mám sucho v puse. Sleduju každý jeho pohyb. Svižným krokem dojde ke komodě, ze které si z prvního šuplíku vyndá šedé boxerky a hned si je obleče. Svou nahotu mezitím co si obléká boxerky, zakrývá ručník, který si sundá až když má boxerky nandané na sobě. Pomalu se otočí na mě a popojde ten kousek k posteli. Svalí se vedle mě a pak se na mě vyhoupne a posadí se mi na klín obkročmo. Sehne se k mému obličeji. Z jeho dechu cítím vůni peprmintu. Moc dlouho neotálím a za zátylek si ho přitáhnu do polibku, čímž si od něho vysloužím zasténání. Líbá mě surově a rukama mi přitom putuje po těle až k mému opasku. Hlasitě zasténám, když svou teplou mozolnatou ruku vsune pod moje boxerky a dotkne se mě.

V pokračování nás však vytrhne vyzvánění našich mobilů naráz. Ze začátku to ignorujeme, ale ono to neustává a myslím si, že se to i začíná stupňovat. „Nate, počkej tohle není normální. Něco se děje." Začínám zmatkovat a už se dokonce přestávám soustředit na Nathana na svých stehnech. Nathan se od mých rtů odtáhne, když zjistí, že už moje rty s těmi jeho nespolupracují. Využiju možnost a natáhnu se pro svůj mobil na noční stolek. Odemknu ho a...

Všechno se mi zastaví. Začínám vidět rozmazaně z toho, jak se mi do očí hrnou slzy. Slzy zoufalství a strachu, že právě teď je ta chvíle, kdy přijdu o osobu, kterou miluju. „Terry? Co se stalo? Ty brečíš?" Zasype mě několika otázkami najednou a sleze ze mě.

Nevím, co dělat. Jsem ztracený. Cítím se jako by mě rozžvýkala kráva, pak mě polkla a následně mě znovu přežvýkala a vyplivla mě, protože jsi uvědomila, že opravdu nebudu k jídlu a nato mě zadupala do země.

Všechno je to moje vina. Nemůžu a ani nechci věřit tomu, že se to provalilo. Jedna debilní fotka a je to všechno v prdeli. Rozhodně o něho přijdu. Už se neudržím a slzy mi začnou stékat po tvářích. Jedna za druhou.

Nathan se mě už na nic neptá, zahlédnu ho, jak se natahuje pro svůj mobil a pak se už jen ozve jeho rozzuřený hlas. „CO TO MÁ KURVA ZNAMENAT?!"

Nic neříkám. Nejsem schopen slov. Jenom tam ležím, slzy mi valí z očí a civím na strop.

„Kde k tomu všichni přišli?! Kurva! Tohle všechno byla stupidní chyba, že já kretén si s tebou vůbec něco začínal. Teď máme zkurvenou jakoukoliv šanci dostat se do Rangers."

Já to věděl. Věděl jsem, že je všechno až moc růžové na to, aby to vydrželo. Vážně nechápu, jak jsem si mohl, tak naivně myslet, že se to nikdy neprovalí. Nebo aspoň do doby, než si budu na sto procent jistý, zda mě Nathan miluje nebo ne. Jeho slova se mi zabodávají do srdce jako nově okované meče. Proč to tak moc bolí?