Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

18. kapitola

NATHAN:

Ve zverimexu nám to zabralo asi pět minut. Terry si vzal Marvela do náruče a já mu zkoušel obojky. Nakonec jsme mu vybrali modrý obyčejný obojek, taky modré navinovací pětimetrové vodítko. To vodítko je velikosti L a paní říkala, že prý udrží psa do šedesáti kilo, tak jen aby to byla pravda. Pak jsme mu ještě koupili dvě velké plastové misky, taktéž modré barvy. No, a nakonec granule pro štěňata a abych pravdu řekl moje kreditka si trochu pobrečela. Neuvěřitelné, jak drahé je mít v dnešní době mazlíčka. Nechci vědět kolik peněz ještě zaplatím u veterináře.

Vystoupíme z auta před veterinární klinikou. Potom co dostanu Marvyho ze svojí mikiny, tak ho položím do trávy. Hned si čapne a začne čůrat. „Seš si opravdu jistý, že je to kluk?" Zasměju se.

„To snad vidíš ne? Někteří psi to tak dělají, časem se to snad odnaučí." Uchechtne se Terry.

V čekárně je snad tucet zvířat, jsou tu dva králíci v přepravkách, asi dvě uřvané kočky, z toho jedna je na vodítku. To jako vážně? A pak tři psi plus náš Marvel.

„Sedneme si ne? Tam je volno." Pošeptá mi Terry do ucha.

„Jo jdeme."

Podívám se na Marvyho, který se krčí u mých nohou a ani se nehne. „Marvy?" Oslovím ho, zvedne na mě hlavu se smutnýma očima. Jeho pohled říká: „Co tu děláme? Nelíbí se mi tu."

Vezmu si ho do náruče a jdu si sednout vedle Terryho. „Viděl jsi tu kočku na vodítku?" zašeptá mi do ucha, když si sednu na židli. „Ti lidi jsou vážně padlí na hlavu."

Zasmějeme se.

„Další prosím." Vyleze ze dveří žena okolo třiceti let se zrzavými vlasy v drdolu, v tmavě tyrkysovém oblečení. Za ní na moment zahlédnu dalšího veterináře, a než si ho stihnu pořádně prohlédnout, zmizne za rohem. Následně ze dveří vyleze ještě jedna paní s přepravkou, která se jen rozloučí a odejde.

Je už skoro tři čtvrtě na šest večer a my jsme se ještě nedostali na řadu. „Asi nás už nevezme, za patnáct minut zavírají." Znejistí Terry a pohladí Marvyho na svém klíně.

„Vezme nás, jsme tu ještě před zavíračkou."

„Další." Ozve se najednou a zase vyleze ta žena, tentokrát jsme na řadě jenom my.

Terry se zvedne i s rozklepaným Marvelem a jdeme společně dovnitř.

„Položte ho na stůl. Prosím." Poví veterinář, otočený k nám zády.

Terry ho poslechne a položí Marvyho na vyšetřovací stůl.

Konečně se na nás ten veterinář otočí. Musím uznat, že je to fakt kus chlapa, který o sebe a svou postavu dbá.

„Terry, jsi to opravdu ty?" Zeptá se.

Zarazím se. Jak veterinář může znát Terryho?

„Ahoj Masone, nepoznal jsem tě v tom lékařském mundůru." Odpoví mu Terry s úsměvem. Prvně ten veterinář Terryho poplácá po rameni a pak si ho přitáhne do objetí. Automaticky začnu svírat ruce v pěst a snažím se ignorovat ten svíravý pocit, který mi právě teď prochází celým tělem. Mason? Není to ten Mason, že ne? To snad není pravda.

„To je tvůj přítel?" Konečně si mě taky všimne.

„Ne můj kamarád Nathan." Uchechtne se Terry. „Nathane, tohle je Mason." Představí nás Terry.

Potřeseme si rukou. Musím říct, že má opravdu pevný stisk. Pak se už konečně začne věnovat malému Marvymu na stole.

„Tak copak s ním je?"

„Není to úplně náš pes...teda už je, ale musíme ho ještě nahlásit na úřadu a tak dále. Našli jsme ho asi před pěti hodinami uvázaného u stromu, byl u něho přivázaným takovým tím hnusným obyčejným provazem, který se ti všude zařezává. Nemáme ponětí, jak dlouho tam chudák byl." Odvypráví Terry naše seznámení s Marvelem.

„Dobře, budu mu muset odebrat krev, abychom zjistili, zda je stoprocentně zdravý. Dále ho budu muset naočkovat, protože pochybuju, že naočkovaný už je. Dneska ho vyšetřím a zkontroluju, zda ho něco nebolí, odeberu mu krev. A ještě se mu kouknu na ten krk. Můžeš s ním přijít i zítra, abych ho naočkoval?" Usměje se na Terryho.

Terry mu na odpověď přikývne a zeptá se ho. „Nevěděl bys co je to za křížence?"

„Hm...možná to bude německý ovčák, kvůli těm uším a srsti, a to druhé pravděpodobně labrador."

Hned co vyjdeme od veterináře, nebo spíš bych měl říct od Terryho ex-přítele. Po celou dobu jsem sbíral síly, abych neřekl něco, čeho bych pak později litoval. Mason mluvil jenom k Terrymu jako bych tam vůbec nebyl. S Marvym se kousek projdu, než se ti dva rozloučí a domluví si „rande". Proč mi to vadí? Však s Terrym nechodím. Žárlíš. Odpoví mi jednoduše můj vnitřní hlas.

TERRY:
Ležím na zádech v Nathanově posteli. Marvel si lehl na deku, kterou jsme mu dali na zem k nočnímu stolku na mojí pravé straně do Nathanova pokoje, protože stejně převážně teď spíme hlavně tady. Nathan je v koupelně, ale přijde mi, že je v ní už delší dobu, než tam je obvykle. My o vlku a vlk za dveřmi. Zrovna když na něho myslím, tak se objeví ve dveřích, dojde k posteli a zhasne lampu. Pak si lehne co nejblíž ke mně až se dotýkáme boky, otočí se mým směrem a políbí mě na rameno, pak na krk...

Zavřu oči, abych si užíval ty jeho vlhké polibky na své kůži. Posadím se a svléknu si triko, Nathan to po mně zopakuje a pak si vyleze obkročmo na moje stehna, klečí na kolenou. Teď se poprvé za celý den políbíme na rty. Doslova po tom prahnu. Pomalu se naše jemné a pomalé líbání mění v tvrdé a rozpálené. A on zasténá. Klečí na mě a pomalu se tře svým tělem o to moje. Nakonec se odtáhne a polibek přeruší. Zatajím dech. Když zjistím, kde se natahuje. Do nočního stolku. Z kterého vyndá lubrikant i kondom. Pak ze mě sleze a sundá si boxerky, automaticky to udělám taky. Zase si vleze na moje stehna. Balíček od kondomu roztrhne, čekám že si ho nasadí, ale on ho nasadí mě. Zarazím ho chytnutím za zápěstí, zvedne na mě pohled. V jeho očích vidím chtíč a vášeň. „Vážně to chceš takhle? Můžeš to klidně udělat mě?" Radši se ho zeptám, a přitom hladím jeho předloktí.
„Ano, chci to takhle." Řekne a políbí mě hluboce a s vášní.
Potom otevře lubrikant. „Nastav ruku." Pokyne mi.
Poslechnu ho a on mi ho nanese do dlaně. „Můžu?"

Místo odpovědi mě znovu políbí. Upřímně netuším, jak to zvládnu, jestli ho ztratím.