Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

16. kapitola

TERRY:

Zazvoní mi budík na mobilu a sotva ho vypnu, tak se rozezvoní ten Nathanův. Nathan s naštvaným zavrčením, „To snad není pravda." se ode mě na pár sekund odtáhne, aby mohl ten randál vypnout a pak se zpátky uvelebí svou hlavou mezi moje lopatky.

„I když bych si rád vylehával, budeme muset vstávat. Máme trénink." Povím, i přesto ale vím, že se ani jednomu z nás nechce.

„Hm..." Zamručí mi na odpověď „zůstaňme ještě na chvíli takhle." a rukou, kterou má ještě stále přehozenou přes můj bok si mě přitáhne blíž k sobě. Zavřu oči, ačkoli tuším, že to není zrovna chytrý nápad.

Přinutím se otevřít oči, až po nějaké době a okamžitě sáhnu po telefonu. Je dvacet minut po šesté. Tak neštěstí, jsme nezaspali, ale měli bychom už opravdu vstávat, přestože nám trénink začíná o půl osmé, než se nachystáme, bude půl hodina pryč. Něco mě napadne. Vystřelím si z něho. Nevím, kde se ve mně bere ta dětinskost.

„Sakra. Do prdele." Zanadávám nahlas a vystřelím z postele.

„Co děláš?" Promluví ospale Nate a přetáhne si peřinu přes hlavu. Asi tak minutu strávím tím, že se jen na něho dívám.

„Zaspali jsme do prdele. Za půl hodiny musíme být na ledě."

Stáhne peřinu ze svého obličeje a prohlédne si mě svým vážným výrazem. „Ty si děláš srandu, že jo?"

„Ne, nedělám." Odpovím hystericky. Musím se pochválit za svoje úžasné herecké výkony.

Jenže Nathan mi na to asi neskočí a podívá se na svůj mobil. „Vždyť je šest dvacet tři." Pak se znovu podívá na mě s přísným pohledem, vezme do ruky polštář a mrští ho po mně. „Idiote."

Hodím ho na něho zpátky, a trefím se mu do obličeje. „Promiň." Zasměju se.

Zpraží mě vraždícím pohledem a vyhrabe se z postele.

„Jo a Terry? Kluci se mě včera ptali, jestli bychom s nimi nešli do klubu, kolem půl šesté večer. Takže půjdeš se mnou?" Zeptá se mně Nate, když vylezeme z auta před ledním stadionem, který vlastní naše škola.

„Jasně, půjdu, když jste mě včera nepozvali." Uculím se na něho.

„Promiň. Nevěděl jsem, že u Jamese budou kluci, ale jestli tě to potěší ptali se na tebe a chyběl jsi nám tam, takže už vím, že když někam nepůjdeš ty, tak taky nepůjdu." Obejme mě kolem ramen. 

„To je milé." Dám si ruku na stranu srdce.

„Ty jsi pitomec." Drcne do mě ramenem a podrží mi dveře.

S úsměvem mu poděkuju a vejdu dovnitř.

„Nemáte zač, kapitáne." Poplácá mě po rameni.

NATHAN:

Konečně jsme doma, dneska mi to ve škole přišlo obzvlášť zdlouhavé. Opřu se zády o zeď v naší chodbě a koukám se na Terryho, který stojí naproti mně, taktéž opřený zády, ale o dveře do koupelny. Pomalým krokem dojdu k němu a za pas si ho přitáhnu blíž k sobě. Na moment ztuhne, ale pak mi objetí oplatí.
„Smím se zeptat, co se děje?" Zasměje se.

Z jeho dechu na svém krku se rozechvěju po celém těle. Pustím ho z objetí, čímž si od něho vysloužím nechápavý pohled a trochu ode mě odstoupí. Ale já si ho za zápěstí přitáhnu zpátky k sobě a tvrdě narazím svými rty na ty jeho. Nečeká to a z jeho úst vyjde tišší sten. Tak zatraceně moc mi tohle chybělo. Chci s ním zase něco provádět. Líbáme se, a přitom směřujeme chůzi do mého pokoje, protože ho máme blíž. Naše rty se od sebe jen na chvíli odpojí a to, když si oba naráz přetáhneme přes hlavu mikinu i s trikem.