Já, Ty a New York (Nathan a Terry)✔️

3. kapitola

NATHAN:

Cvičení mi nepomohlo. Spíš jsem ještě nasranější než před tím. Nechápu to, cvičení mi pokaždé pomáhá vypnout. Celou cestu do auta svírám prsty v pěst, abych v sobě ten vztek potlačil. Dojdu k autu, chci otevřít dveře, ale to že jsem ho ani neodemkl, si uvědomím, až potom co se bezvýsledně snažím dostat do svého auta. Frustrovaně zavrčím. Když se konečně po odemčení dostanu do auta, tak tašku s věcmi hodím na zadní sedadla a sednu si za volant. Terry za chvíli dojde taky, u auta se rozloučí s Jamesem, poté stejně jako já hodí svou tašku na zadní sedačky a sedne si dopředu ke mně.

„Nate, co ti je?" Položí mi ruku na rameno. Přinutí mě to se na něho otočit.
„Nic mi není." Odseknu trochu tvrději, než jsem chtěl. „Promiň, řeknu ti to později. Dobře?" Omluvím se mu vzápětí, protože jsem na něho hnusnej bez sebemenšího důvodu a věnuju mu slabý úsměv.

TERRY:

Něco po půl páté odpoledne dorazíme konečně k našemu domu. Před naším domem parkuje červené SUV, které nevlastní nikdo jiný než Carol. Neměla tu být náhodou až o půl šesté?
„Půjdu dovnitř." Oznámím a vylezu z auta, ze zadní sedačky si vezmu svojí sportovní tašku. Nechci se dívat na to, jak se po něm sápe někdo jiný. Ničí mě to. Když mu to však povím, tak mě stoprocentně bude nenávidět, což mě zničí úplně. Proto se radši rozhodnu odejít. Hned jak vlezu do domu, se odeberu do svého pokoje a zapnu si hudbu do sluchátek na plné pecky. Tašku hodím na zem a dojdu k posteli, na kterou se sválím.  Po tváři se mi skutálí první osamělá slza, kterou si vztekle setřu hřbetem ruky. A snažím se vypnout a zaposlouchat se do textu písniček.

NATHAN:

Ještě, než vystoupím z auta, tak se dívám na záda svého odcházejícího spolubydlícího. V hlavě mi vyskočí stále ta jedna a ta samá otázka, kterou si kladu poslední dobou čím dál častěji. Co se Terrymu děje? Zabouchnu dveře od auta, a když se otočím, abych se rozešel za ním a zeptal se ho, proč tak najednou zmizel, tak se mi okolo krku obmotají holčičí ruce, jenom vidím její dlouhé tmavé vlasy povlávat ve větru. „Carol? Co tady děláš?" Zeptám se jí.

„Stavila jsem se tu o hoďku dřív. Za hodinu mám sraz s kamarádkou. Víš o tom, že jsem se tu dneska měla stavit, že jo?"

„Jo jasně, že o tom vím, jen jsem tě tu nečekal tak brzo." Věnuju jí upřímný úsměv. Chytnu ji za ruku a ruku v ruce dojdeme až do mého pokoje.

TERRY:

Mám takové tušení, že si Nathan právě teď užívá s Carol. Ale snažím se na to nemyslet, i když je to těžké. Naštěstí mám hudbu ve sluchátkách zapnutou dost nahlas, takže je vůbec neslyším. Jsem totálně v prdeli. Ubíjím se tím, když si sem tahá holky. Ale co budu dělat, až si najde opravdickou přítelkyni? Já už prostě nevím, co dělat. Chci ho. Tak zatraceně moc.

NATHAN:

S Carol jenom ležíme v mojí posteli, poměrně dost daleko od sebe. „Musím ti něco říct." Otočím se jejím směrem.

Přikývne a pohlédne mi do očí.

„Carol, jsi vážně úžasná, chytrá a překrásná holka, ale já nejsem kluk pro tebe. Soustředím se teď hlavně na hokej a mám toho dost ve škole. Mrzí mě to, ale musíme to naše setkávaní ukončit. Mám tě vážně moc rád. Vážně hodně moc, ale ne tak jak si doopravdy zasloužíš. Nechci, aby sis myslela, že ti dávám kradmé naděje." Když skončím, tak se ji znovu podívám do tváře.

Carol se na mě pousměje. „Máš pravdu, skončíme s tím, ale kamarádi zůstaneme, že jo?"

Můj úsměv se ještě rozšíří, když na ní vidím, že ji to nevadí. „Jasně, že zůstaneme kamarády. Nechci o tebe přijít."