Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

10.

MINHO'S P.O.V.

Vzal jsem si svoje věci a spěchal za Jisungem před knihovnu. Je to pár dní co se známe a já mám pocit, jako kdybych ho znal celý svůj život.

Vyšel jsem hlavním vchodem knihovny a uviděl čekajícího Jisunga, koukajícího do země.
,,Tak jdeme?" zeptal jsem se.
On jen zvedl pohled a přikývl. Museli jsme to vzít přes park, takže nám cesta trvala asi patnáct minut.

Moje oči stále ubíhali k Hanovi. Byl roztomilý. Byl jako taková malá veverčička.

,,Děje se něco?" zastavil se, když si všiml mého pohledu.

,,Nic nic." otočil jsem hlavu od něj a pokračoval v cestě. Ještě se ho nemůžu zeptat, jestli by tohle setkání bral jako rande. Známe se krátce.

Došli jsme do zmiňované restaurace. Akorát jsme nepočítali s tím, že si nebude mít kam sednout. Ups.
Rozhodli jsme se, že si vezmeme jídlo s sebou a sníme si ho v parku na lavičce.

Cestou do parku jsme vedli normální konverzaci když v tom jsem za sebou uslyšel volání mého jména.

,,Minho!" uslyšel jsem a my se otočili.
Byl to Changbin. Je to můj bratranec, ale jsme něco jako bratři. Changbin je pár let starší než já a pracuje nově jako učitel.
,,Čau Bine." plácli jsme si.
,,Nazdar, kde je jako oslovení hyung?" zeptal se.
Ignoroval jsem jeho otázku a podíval se na Hana.
Byl bílý jako stěna.
,,Hannie?" oslovil jsem ho jemně.
On se hned probral z transu a Changbinovi se uklonil.
,,Dobrý den, pane učiteli." řekl a já zůstal stát s otevřenou pusou. Cože?!
Než Changbin stihl odvětit na jeho pozdrav, přerušil jsem ho.
,,Ty jsi jeho učitel?!" vyjekl jsem.
,,Jo. Jsem jeho třídní. A uklidni se." odpověděl s klidem Bin.
,,Ahoj Jisungu. Jsem Minhův bratranec. Jsme mimo školu a když je teď Minho tvůj kámoš a tykáš mu, tak mi taky tykej. Jsem Changbin." usmál se a podal mu ruku.
,,Aha? Tak jo. Jisung." řekl trochu nervózně Ji a jeho ruku přijal.

———————————-[]———————-

JISUNG'S P.O.V.

Když jsem přišel domů, úlevně jsem vydechl. Neznal jsem nikoho kdo by měl číslo na svého třídního učitele a byli by kamarádi. Ale tak- všechno je jednou poprvé ne?

Minho se dneska choval docela divně. Při cestě do restaurace se z ničeho nic zastavil a díval se na mě. A když jsem se ho zeptal co se děje, tak řekl že nic a pokračoval dál.
Nechápal jsem to.

Neuměl jsem to chápat. Neuměl jsem chápat pocity. Nikdy jsem nikoho neměl, takže nevím co znamená třeba elektřina proudící mnou kdykoliv kdy se naše ruce při cestě otřou o sebe, pohledy které mi on dává, jeho úsměvy.
Ne že bych teda neuměl rozpoznat jestli je člověk šťastný nebo smutný, to ne, to umím ale nikdy jsem nepoznal jaké to je být zamilovaný.
Jaké to je, když vás někdo chytne za ruku, mazlí se s vámi nebo ba i dokonce líbá vás.
Vše tohle jsem znal jen z knížek. Nebylo žádné já a on. Bylo jen já.

Jednou mi to bylo tak líto, že jsem si koupil rámeček a postavil si ho na noční stolek v pokoji. Normální člověk by si řekl;  ,,Co je na tom divného?"
Ten rámeček byl prázdný. Nebylo v něm nic. Jen prázdno. Do teď tam ten rámeček stojí. Už jsem ho několikrát chtěl uklidit, ale víra v to, že jednou by v tom rámečku mohla být fotka mě a mojí spřízněné duše, mě vždy donutila udělat opak. Nechat ho tam.

Po velice hlubokém přemýšlení o prázdném rámečku v mém pokoji, jsem se vydal do koupelny. Potřeboval jsem se odreagovat. Vlažná sprcha mi vždy pomůže.

Po sprše jsem se rozhodl jít do pracovny. Už dlouho jsem nic nenamaloval. Otevřel jsem dveře a rozsvítil světla. Dvě velká okna byla pořád zatažena. Závěsy roztahuju jen když si na to vzpomenu. A to je málo kdy.
Teď mi to mohlo být ovšem úplně jedno, protože venku byla tma a mě by akorát rušilo světlo města.

Na velké stojanu bylo obrovské prázdné bílé plátno. Nedávno jsem si ho koupil za ušetřené peníze. Teď jen vymyslet co namaluji.
Byl jsem takový ten druh 'malíře' který maluje něco co už viděl. Nějaké místo nebo scénu. Avšak někdy jsem prostě maloval to, co jsem poznal jen já. Byli to takové ty čmáranice ve kterých dotyčný vidí obvykle věci, co ostatní nevidí. Podle fantazie.

Vytáhl jsem z šuplíku u starého pracovního stolu sadu štětců a akrylové barvy. Připravil jsem si věci a začal malovat.

—————————————————————

Dobrý den👀Další kapitola zde! Chci se omluvit, že teď skoro týden nevyšla žádná kapitola, ale já se přiznám že jsem na to nějak neměla chuť a ani čas.
Zkoušela jsem jí psát, když jsem si našla chvilku, ale prostě nápady došly. Nenapsala jsem vůbec nic :(
Ale teď jsem zpět ve hře☝🏻
Přečetla jsem si celej tenhle blábol, co tady píšu a musím říct, že to je pěkně nudný. Budeme s tím muset něco udělat.
Jo a taky jsem přišla na to, že některý věci tady mám dvakrát a jsou jinak.
P O M O C 🥲🤌🏻

A jak to bude s vydáváním když budu chodit do školy? Nic se nemění, slibuji že si vždy najdu nějaký čas! Nechci o vás přijít🥺💖Někdy budou kapitoly vydány za sebou pravidelně po třech dnech a někdy to bude tak, jak to budu stíhat no :( škola je zlo😕🤌🏻

MĚJTE SE HEZKY!

ILY ALL- your blacklxcie❣️