Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

17.

JEONGIN'S P.O.V.

Jak už jsem vám jistě říkal, můj vztah s Hyunjinem byl jako vystřižený z pohádky. Samé objímání, trávení veškerého času spolu a další.

Popravdě jsem poprvé Hyunjina neviděl v kavárně. Hyunjin byl totiž na vysoké prvním rokem, takže minulý rok byl ještě na střední. A náhoda, byla to naše škola na kterou chodil.
Potkal jsem ho ve škole. Střetli jsme se a já byl jím okouzlen.

- flashback -

Jsem v nové třídě, mezi novými lidmi. Jisung s Felixem jsou v druháku, takže už nějaké ty lidi znají, ale že by se o ně někdo víc zajímal... to se říct nedá. I když jim to docela vyhovuje.

Co jsem už ale zjistil, tak studenti této školy mají přístup na střechu školy. Zrovna zazvonilo, takže jsem měl možnost to omrknout. Prohrábl jsem si své na hnědo obarvené vlasy a vydal se na střechu.

Po únavném vyšlapání všech schodů jsem otevřel dveře na střechu. Jak jsem je poznal? Jednoduše, byli tu jediné. Udělal jsem první krok a do nosu mne praštil čerstvý vzduch. Tak už vím, kam budu o přestávkách chodit. Kdo ví, jestli o tomhle místu vědí kluci. Ale to zřejmě ano. Došel jsem až ke kovovému zábradlí a pohlédl dolů. Taková výška to nebyla, ale spadnout bych nechtěl. Otočil jsem se tedy zpět a zády se opřel o zábradlí. Na to, kolik je na téhle škole studentů, jich sem asi moc nechodí. Obzvlášť v říjnu, kdy už začíná být docela zima. Rozhlížel jsem se kolem, když v tom se mé oči zastavili na osobě která seděla na betonové zídce u zábradlí. Nevím jak bych to popsal. Prostě to byla něco jako zídka a teprve na ní bylo upevněno zábradlí.

Byl to chlapec. Vypadal starší oproti mně. Tipuji, že byl tak ve třeťáku nebo čtvrťáku. Vlasy měl blonďaté, skoro po klíční kost dlouhé. Seděl tam a něco kreslil. Byl krásný. Jeho obličej se pyšnil krásou, které by mohli všichni závidět.

Tak tam jen tak seděl a kreslil. O tom, že jsem tu, neměl podle mého ani ponětí. Byl tak zabraný do své práce, že ani nepostřehl můj pohled na něj.

Chodil jsem na střechu každý den. Blonďatý chlapec tam párkrát za čas posedával a kreslil. Nikdy si mě však nevšiml.
Jednoho dne však zmizel. Počítal jsem dny, týdny, měsíce. Avšak kreslící chlapec se už neukázal. Byl jsem zklamaný. Jednou jsem dokonce i plakal nad ztrátou krásného kluka. Chyběl mi pohled na něj. Chybělo mi pozorovat mladého muže sedícího u zábradlí.

Čas běžel. Dokončil jsem první ročník a začali prázdniny. Tu jsem takhle jednou zavítal v jeden horký letní den do náhodné kavárny. Doufal jsem, že budou mít mojí oblíbenou ledovou kávu. Ideální nápoj na léto.
Otevřel jsem dveře do kavárny a porozhlédl se. Mé oči se zastavili u pultu s pokladnou a výlohou dortů. Můj pohled však nepatřil dortům, nýbrž chlapci stojící za pultem.
Byl to on. Byl to chlapec, který donutil mé srdce splašeně bít. Byl to blonďatý chlapec který sedával na betonové zídce.

- end of flashback -

Z přemýšlení mě nevyrušil nikdo jiný než Hyunjin.
Byl večer a já opět spal u Hyunjina. Akorát přišel ze sprchy a měl na sobě JEN RUČNÍK?! Můj pohled sklouzl na jeho vypracované tělo. Když si všiml mého pohledu, jen se zasmál.

,,Promiň, jen jsem si zapomněl pyžamo." mrkl na mě, vzal si pyžamo a odešel zpět do koupelny. Co to sakra bylo? Sakra, měl jsem co dělat abych nezačal slintat.

Když se vrátil, ihned jsem vystartoval do koupelny.
Musel jsem si dát studenou sprchu, abych se trochu ochladil. Vyčistil jsem si zuby a šel do ložnice.
Hyunjin už ležel v posteli a opíral se o čelo postele. Poklepal na místo vedle sebe a já si na něj bez váhání sedl. ( na to místo si sedl ano? xd nevymýšlejte něco jiného ano? přijde to, ale ne teď😉😆)
On si mě jen přitáhl do objetí a společně jsme usnuli.

————————————[]———————————

MINHO'S P.O.V.

Líbal jsem ho. Líbal jsem ho vášnivě a dravě. Pomalu jsem ho vytlačil z pracovny, zhasl světla, zavřel dveře a pomalu ho strkal do ložnice. Při tom jsem se však neodpojil od jeho sladkých rtů.
Vstoupili jsme do pokoje. Zavřel jsem dveře, vzal ho do náruče a hodil na postel.
Vylezl jsem nad něj a znovu ho dravě líbal. Z jeho rtů jsem přešel až na jeho krk a klíční kost. Začal jsem mu děla malá znaménka lásky. Rukama jsem zajel pod jeho tričko. On se ale odpojil od mého polibku.

,,Minho, já vím kam tohle směřuje. Chci ti jen říct že ještě nejsem připravený. Nevadí ti to?" řekl se strachem v hlase. Jezus, on se bojí že bych se na něj zlobil kvůli takové hlouposti?

,,Lásko neboj, nevadí mi to. Rád počkám na to až budeš připravený ano?" usmál jsem a lehl si vedle něho.

,,Už půjdeme spinkat ano?" pohladil jsem ho po vlasech a zhasl světla.
,,Dobrou noc zlato." přitáhl jsem si ho do objetí.

,,Dobrou noc babe."

————————————————————-

AHOOJ🙋🏻‍♀️
Jak se máte? Taky jste měli dnes ředitelské volno?
Musím říct, že jsem na tuhle kapitolu docela pyšná😌Doufám, že se vám líbí🤍

• omlouvám se za chyby
a

MĚJTE SE HEZKY!

ILY ALL- your blacklxcie❣️