Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

22.

JEONGIN'S P.O.V.

Čekal bych cokoliv. Cokoliv. Ale tohle ne. Nahrnuli se mi slzy do očí. Opravdu mě to ranilo. Byli jsme jako jeden. Trávili jsme spolu tolik času a on mi potom řekne toto.
Cítil jsem, jak mi slzy stékají po tvářích. Chtěl jsem pryč. Chtěl jsem co nejdál od něho. Nechápal jsem jaký k tomu měl důvod, proč to udělal, ale rozhodl jsem se odejít. Nechtěl jsem být v jeho přítomnosti.

Zvedl jsem se ze židle a prošel okolo něho. Už by se mi povedlo okolo něho projít, když v tom mě chytl za zápěstí.

,,Pusť mě Hyunjine." teď už jsem vzlykal.
Nevyslechl mě. Dál držel mé zápěstí.
,,Nech mě ti to dopovědět." řekl, ale já ho neposlouchal. Začal jsem sebou trhat, ze všech sil jsem se snažil vymanit z jeho sevření.
,,PUSŤ MĚ!" zakřičel jsem a dál zlomeně vzlykal.
,,SAKRA NECH MĚ TO DOŘÍCT! CHCI UKONČIT NAŠE PŘÁTELSTVÍ PROTOŽE TĚ MILUJU!" zakřičel na mě. Další šok. Mým tělem projela elektřina a ve mně jako by hrklo.
,,Cože mě?" potuchu jsem zakňučel. On povolil svůj stisk a chytl mě za obě ruce.

,,Miluju tě Jeonginie. Už od té doby co jsi přišel ve škole na střechu. Myslel jsi si že tě nevidím? Nejsem slepý. Chodil jsem na střechu každý den a každý den jsi přišel ty. Tvoje společnost mi byla už od první chvíle moc příjemná a když jsme se sblížili, byl jsem tak moc šťastný. Postupem času jsem si začal uvědomovat, že k tobě cítím víc než jen tu kamarádskou lásku. Čím víc jsme se scházeli, tím víc jsem ti propadal. Proto jsem se rozhodl ukončit naše přátelství. Není to kvůli tomu, že bych tě už neměl rád. Právě naopak. Miluji tě Yang Jeongine. Budeš mým přítelem?" zeptal se a mě se znovu nahrnuly slzy do očí.
Tentokrát ne smutkem. Ale dojetím.

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Taky tě miluju a ano, budu tvým přítelem moc rád." na nic jsem nečekal a přitáhl si ho do sladkého polibku. Začala spolupracovat a dal mi své ruce na boky. Vyskočil jsem na něj, omotal si nohy okolo jeho pasu a ruce okolo jeho krku. Z kuchyně přešel do ložnice.

Když se mnou přišel do ložnice, hodil mě na postel a zavřel dveře.
,,Taky jsem na tebe dlouho čekal. A teď už jsi konečně můj." řekl a vylezl nade mne. Začal mě líbat na rtech a na krku. A pak mi pomalu začal vyhrnovat tričko.

NO ONE'S P.O.V.

O chvíli letělo oblečení mladšího a za ním hned staršího. Místností se ozývaly pravidelné vzdychy obou chlapců. Starší byl něžný. Nechtěl aby jeho nový přítel pociťoval bolest. Chtěl mladšího uvolnit a chtěl aby si tuto chvilku užívali oba. Společně.
Milovali se dlouho a vášnivě. Mladší z chlapců byl ze začátku trochu vystrašený. Bylo to jeho poprvé, nevěděl co má dělat. Oddechl si když zjistil, že jeho přítelovi jeho nezkušenost vůbec nevadí. Blondýn mu do ucha šeptal sladká slůvka, která vyvracela všechny jeho obavy.
Za nedlouho se místností zval hlasitý vzdech modrovláska. Blondýn se sám pro sebe usmál. Našel to. Začal více přirážet do křehkého tělíčka mladšího.
Brzy oba na to zasténali jména toho druhého.

Dlouhovlasý si lehl vedle svého unaveného přítele a objal ho. Bylo jim jedno kolik je hodin. Oba chlapci upadli do hlubokého spánku.

———————————————————————-

                           [ TIME SKIP ]

NO ONE'S P.O.V.

Mladší se probudil dříve než jeho přítel. Lehnul si na bok a pozoroval, jak druhý chlapec klidně oddechuje. Byl rád. Byl rád za to, co se odehrálo před pár hodinami. Nelitoval toho. Akorát ho mrzelo, že dělal hned ukvapené závěry a nevyslechl si staršího na poprvé. Mrzelo ho to a zároveň se styděl, za to jakou tady ztropil scénu. Avšak tím, co se stalo potom, bylo všechno odpuštěno. Tedy, alespoň v to doufal.

Modrovlásek pohladil blondýna po hlavě. Jeho vlasy byli tak jemné. Začal mu vlasy prohrabovat a různě si s nimi hrát. Ani nezaregistroval, že ho starší s úsměvem na rtech pozoruje.

,,Baví tě to?" zeptal se blondýn a jeho přítel sebou trhl.
,,Uh, promiň že jsem tě vzbudil, ale tvé vlasy byli tak hrozně jemně a příjemné na dotek." zčervenal mladší.
,,V pořádku zlatíčko. Půjdeme si udělat něco k jídlu, co říkáš?" pohladil tentokrát starší po hlavě mladšího.
,,Jo." přikývl a chtěl se postavit. Ale zastavila ho ostrá bolest v jeho pozadí.
,,Ssss." zasyčel mladší a sednul si zpátky na postel.
,,Ou promiiň. A to jsem byl jemný." řekl lítostivě a vytáhl ze skříně čisté oblečení jak pro něj, tak pro jeho přítele.
Oblékl se a pak oblečení podal svému příteli.
,,Tady máš oblečení. Oblékni se a já ti pak pomůžu se dostat do kuchyně jo?" podíval se na modrovláska a ten přikývl.

Když se oba dva oblékli, vzal starší mladšího do náruče a vydal se s ním do kuchyně. Posadil ho na barovou židli a šel se podívat, co májí v lednici.
Jakmile uviděl její obsah, povzdechl si.

,,Mám prázdno." řekl a otočil se na chlapce sedícího na židli.
,,Tak to půjdeme vyžrat k nám." usmál se modrovlásek a starší se jen zasmál.
,,Vždyť tam ani nedojdeš." poznamenal.
,,To rozchodím." mávl rukou a vstal. Chodit mu šlo. Přes tu všechnu bolet to šlo. Vydali se tedy směrem k mladšímu domů.

——————————————————————

Bylo něco okolo půl šesté hodiny odpolední, když nový pár dorazil před práh domu mladšího. Mladší ani nestihl vytáhnout klíče z kapsy a ve dveřích se objevila jeho usměvavá mamka. Hyunjina už dávno znala, protože chodil za Jeonginem poměrně často. Oba rodiče mladšího také věděli o orientaci svého syna a Jeonginova mamka si tak nějak potají přála aby se její syn dal dohromady s tímhle vysokým pohledným mladíkem.
Chlapci se po cestě domluvili, že rodičům mladšího o svém novém vztahu řeknou hned. Bude to klidnější a nebude to potom dělat velký rozruch, kdyby je u něčeho náhodou přistihli.

,,Ahojte chlapci! Co tu stojíte tak venku? Pojďte honem dovnitř, udělala jsem něco k jídlu." mávla na ně a ztratila se v útrobách domu.

Oba dva si odložili své věci a vydali se do kuchyně. V kuchyni u stolu seděl otec mladšího a četl si noviny.
,,Čau kluci." pozdravil a dál se věnoval novinám.
Oba dva pozdravili a posadili se ke stolu.
Když se všichni usadili u stolu, modrovlásek spustil.
,,Mami, tati, našel jsem si přítele." vychrlil ze sebe a oba rodiče se na něj jen zaraženě dívali.
,,To jsi ho našel rychle, musím říct. Známe ho?" zeptal otec mladšího.
,,Ano, sedí právě vedle mě." podíval se na blondýna sedícího vedle něj.
Jeonginova mamka jen s údivem otevřela pusu a jeho táta si posunul brýle víc na nos aby přes ně nekoukal.
,,Jakože Hyunjin?"

,,Ano. Ano, Hyunjin. On je můj přítel."

—————————————————————

Ahojkyyy <33
Máme tu další kapitolu!♡

Chtěla bych podotknout, že nám zbývají už asi jen 3 nebo 4 kapitoly :(
Hrozně rychle to uteklo a já si nedávno uvědomila že tuhle povídku píšu už skoro 3 měsíce owo
Opět se omlouvám za chyby, nejsem moc dobrý češtin💔
No nic, doufám že se vám kapitola líbila <3

MĚJTE SE HEZKY!

MILUJU VÁS <3 - vaše blacklxcie🤍