Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

23.

NO ONE'S P.O.V.

Týdny utíkaly a všichni byli šťastní. Minho s Jisungem dál vedli svůj vztah bez hádek. Jeongin a Hyunjin řekli klukům o svém vztahu a ti byli nadšení stejně jako rodiče Jeongina. Oba dva páry vedli spokojený školský život. Changbin pracoval dále jako třídní učitel Felixe a Jisunga. Hodně se skamarádil se Seungminem, se kterým má sice nadprůměrný přátelský vztah, ale pořád jsou jen kamarádi. A Felix a Chan? Tihle dva kolem sebe poslední dobou chodili jako duchové. Nepromluvili spolu, nepozdravili se, žádná hřejivá objetí. Oba dva byli jako tělo bez duše a i když jejich srdce říkali aby si promluvili, bohužel mysl říkala něco jiného. A co se mezi nimi vlastně stalo? Věděli jen oni sami. Ostatní chlapce to samozřejmě velice trápilo, protože oni měli vztahy a tihle dva se někde zasekli. Vidět své dva přátele je mrzelo a bylo jim blbé se před jedním z nich byť jen držet za ruku.
A proč že byli Chan s Felixem na sebe takoví?

————————————————————————

FELIX'S P.O.V.

Byla sobota a já se jen tak z nudy válel doma. Ležel jsem na posteli a přemýšlel. Přemýšlel nad ním. Proč se tohle muselo stát zrovna nám? Bolelo mě se dívat na smutného Chana který kolem mě procházel několikrát denně.

Při každém našem střetnutí se mi podíval do očí a já v nich uviděl jen smutek a lítost. Vždy jsem ještě více posmutněl. Byla to má chyba.

[flashback]

Vycházel jsem z budovy školy s pocitem únavy a vyčerpání. Sešel jsem schody u vchodu, když v tom jsem uslyšel volání mého jména.

,,Lixi!" otočil jsem se a uviděl Chana jak si to míří ke mně. Po příchodu k mé maličkosti, mě přátelsky objal. Achjo, škoda že jen přátelsky.

,,Ahoj hyung." usmál jsem se.

,,Co takhle by jsi řekl tomu, se projít do cukrárny, tam si dát dort a potom jít někam na procházku? Musím ti něco říct." podrbal se za zátylkem.

,,Proč ne." pokrčil jsem rameny a vydali jsme se směr cukrárna.

꧂

V cukrárně jsme si povídali o všem možném. Jako vždy. Vždycky jsme si měli co říct. Byl jsem rád, že tak dobře vycházím zrovna se svým crushem. Chan byl milý, hodný, chápavý a starostlivý. Nikdo mu nebyl lhostejný a snažil se každému pomoci, když měl nějaké problémy. Tak moc bych mu chtěl říct o svých citech, ale nevím zda by to neporušilo náš krásný přátelský vztah. Jak už jsem říkal, Chan byl sice chápavý, ale tímhle jsem si nebyl úplně jistý.

Vyšli jsme z cukrárny, prošli jsme parkem a procházeli se táhlou alejí stromů, jejichž listy hrály odstíny oranžové, žluté, červené a hnědé. Tak jak už to na podzim bývá.

,,Felixi." oslovil mě Chan a já na něho upřel svůj pohled.

,,Chtěl bych ti teď něco říct. Takže mě teďka vnímej prosím." na jeho žádost jsem jen přikývl a čekal co mi řekne.

,,Víš. Začalo to, když mi bylo 15. Jednoho dne za mnou přišla krásná dívka. Byla opravdu moc hezká, milá, chytrá a laskavá. Zeptala se mě, jestli bych s ní nešel ven. Samozřejmě že jsem šel. Byl jsem nezkušený a tohle bylo pro mě něco nového. Sešli jsme se jednoho jarního odpoledne v parku. Povídali jsme si, smáli se a diskutovali o všem možném. Bylo mi s ní dobře jako s kamarádkou. Chodili jsme ven každý den. Jednoho dne ale naše přátelství puklo.
Ona se do mě zamilovala. Řekla mi to jednoho dne před školou. Prostě to na mě vybalila a políbila mne. V tu chvíli jsem zjistil, že polibky od holky mě nepřitahují. Ačkoli jsem jí měl rád, polibky jsem jí nebyl schopen opětovat. V tu dobu jsem zjistil jednu velmi podstatnou, tedy pro mě podstatnou věc. Mě nepřitahují holky Felixi. Přitahují mě kluci. Nikomu jsem to ještě nikdy neřekl, ale tobě věřím ze všech nejvíc, takže jsem ti to chtěl říct dřív než to řeknu klukům. Jsem gay. Nevadí ti to?" zeptal se a já zůstal v transu. Neměl jsem tu sílu mu nějak odpovědět ani udělat nějaký radikální krok.

Stáli jsme tam dobré dvě minuty. Mlčeli jsme. Vstřebával jsem ten pocit štěstí, že jsem k mému vztahu s Chanem ještě o krok blíže. Bohužel mi to trvalo až moc dlouho.
Chanova nervózní tvář se změnila na smutnou a zklamanou.
,,Aha, chápu. Tak já radši půjdu." otočil se a já v tu sekundu jeho otočení stihl zaregistrovat slzy v jeho očích. Strčil si ruce do kapes a vydal se pryč.
Znovu jsem nebyl schopen slova.

,,CHANJEGAYCHANJEGAYCHANJEGAY" opakovala moje mysl neustále o kola.

Po chvilce jsem si uvědomil, co se právě stalo. Chan už ale nebyl v dohledu.

,,NEEE!" zařval jsem na celou ulici a rozplakal se.

[ end of flashback ]

———————————————————————

Dobrý den!
Jak se máte? <3 Konečně prázdniny že?

Mimochodem..už máme přes 700 přečtení oioioyay🥂

Mimochodem pt.2 ... tahle kapitola mi dala pořádně zabrat, protože mi upřímně došly nápady. Já mám pocit, že jsem se rozptýlila u psaní kapitoly SILENT CRY (coming soon hihi) a pak už jsem nemohla vymyslet tohle heh.
Ještě že mám kora_shii , jinak bych byla už úplně nahraná, nevymyslela bych vůbec nic <3

Doufám že se vám kapitola líbila!🤍
PS. jsou tu asi nejspíš nějaké chyby ups^^
ILY ALL - your blacklxcie!🤍