Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

11.

JISUNG'S P.O.V.

Dny ubíhali a já za tu dobu poznal jak věci dobré tak zlé. Do dobrých věcí patřilo třeba kamarádství s Hyunjinem a Changbinem. Ano, opravdu říkám svému třídnímu učiteli jménem. Ale jen když nejsme ve škole. Ve škole je to pan učitel hehe.
Taky jsem seznámil Minha a Changbina Felixovi, Jeonginiemu a Hyunjinovi.
Samozřejmě se z toho vyklubalo to, že Hyunjin se vlastně zná s Minhem a Changbinem. Poté nás Felix seznámil s Chanem, jeho novým kamarádem. I když myslím že nezůstanou jen kamarády. Těch jejich zamilovaných pohledů by si všiml snad každý. To samé Jeongin s Hyunjinem. Ti se taky hledali, hledali až se našli. To je správná dvojka.

Další dobrá věc byla můj "vztah" s Minhem. Byli jsme nadále dobrými přáteli. Čas od času jsem já přespal u něj, on u mě, trávili jsme spolu skoro veškerý svůj volný čas. Když říkám skoro tak skoro. Ten zbytek času jsme byli celá parta pohromadě. Já, Jeongin, Hyunjin, Minho, Chan, Changbin a Felix. Vše bylo skvělé, až na pár drobností.

Teď by jsme ale měli přejít na věci zlé. Vím že mluvit o tom není nikomu příjemné. Ani mně není. Ale já už to nezvládám nechávat si pro sebe. Už jsem se zmiňoval o mé šikaně v předešlém ročníku? Potom co jsem to řekl jedné z učitelek, byla to doba kdy už jsem to psychycky moc nezvládal, byli moji šikanátoři na čas vyloučeni ze školy. Ostatním spolužákům to bylo divné, proč je dočasně vyloučili. Párkrát jsem se i bál aby se to neprovalilo, protože naše škola byla hotový holubník. Skoro všichni věděli o všech všechno.
Já jsem však byl uzavřený a kdo se o mě neznal tak, jako třeba Felix, toho o mně moc nevěděl. A to mé šikanátory štvalo. Neskutečně je vytáčelo, že jsem do sebe uzavřený a tichý, skoro s nikým se nebavící, avšak chytrý. Ego up trošičku ale je to tak. Prostě mě neměli rádi. Často jsem skončil domlácen na opuštěných záchodech, nebo u špinavé zdi za školou.

Věděli to Felix s Jeonem?
Ovšem že ne. Akorát bych je do toho zatáhl a oni by je začali šikanovat taky. A to jsem opravdu nechtěl. Šrámy v obličeji jsem překryl make-upem nebo zalepil náplastí. Těm dvěma to divné nepřišlo. I oni občas nosili make-up a znali mojí nešikovnost. Takže jsem se mohl vymluvit na nějaký pád. Bylo mi blbé jim takhle lhát z očí do očí. Ale co jsem mohl dělat. Jak už jsem řekl. Nechtěl jsem je do toho zatahovat.

Poté co odešli jsem si myslel, že moje utrpení skončilo. Nadobro. Že už byl konec a já už nebudu poset modřinami a podlitinami. Bohužel to se ale nestalo a před pár dny se vrátili. Samozřejmě, že mě hned vyhledali. Potřebovali si do něčeho praštit po tak dlouhé době. Tak jsem zase skončil na špinavé zemi s bolavým tělem.

—————————[]———————————-

Byl pátek a já stál v koupelně a hleděl na sebe do zrcadla. Tělo poseté tmavě fialovými modřinami vypadalo opravdu hnusně na pohled. Bolelo to? Jasně že ano. Ani nevíte jak.
Avšak jsem na sobe nedával nic znát. Nikdo si ničeho nevšiml. Zatím.

꧂

Právě jsem procházel opuštěnou chodbou. Co jsem tu dělal? Je tu zkratka do jídelny. Felix zase zmizel s Chanem pryč a já šel sám na oběd. Šel jsem rychle. Necítil jsem se v téhle chodbě úplně nejlíp. Naše škola byla totiž rozdělena na novou část a starou část. Ve staré části byla jen tělocvična, opuštěná knihovna a pár jazykových tříd, do kterých už nikdo moc nechodí. Všechny třídy jsou v nové části školy. Z nové budovy je sice taky chodba do jídelny, ale tahle je kratší a já dneska zrovna spěchal za Minhem. Chtěl jsem tam být dříve, než tam bude zase fronta až kdovíkam.

,,Hej Hane!" křikl kdosi za mnou a já začal utíkat. Ten hlas jsem poznal. Byl to chlapec jménem Seonwoo.(jméno jsem si právě teď vymyslela, protože jsem nechtěla, aby někdo z idolů byl za "zlouna" <33) Byl to jeden z těch nedávno dočasně vyloučených. Chodil o rok výš než já a byl o dvě hlavy vyšší. Uslyšel jsem klapot bot a já si uvědomil že za mnou neběží jen on. Ale i celá jeho parta. Člověk by si řekl; ,,No jo, je to zkratka, tak to jim brzo uteču mezi lidi." Bohužel. Sice to byla zkratka, ale chodba byla dlouhá. Žádná škvíra, žádná zatáčka, kde bych se mohl schovat.

A protože moje kondička nebyla úplně v perfektním stavu, brzo jsem zpomalil a lapal po dechu. Moji "nepřátelé" byli ale fyzicky v pohodě. To víte, sportovci. Doběhli mě a chytili za obě zápěstí.
,,Tak pojď." zatáhli mě do jedné ze starých učeben a hodili mě na zem.
,,Tak ty nám takhle budeš utíkat veverko jo? To se nedělá. Budeme tě muset naučit slušnému chování." řekl, natáhl nohu a kopl mě do břicha. Jako kdybych měl těch modřin už málo. Takhle to pokračovalo já nevím jak dlouho. Dlouhé minuty bolesti a utrpení které jsem prožíval skončili. Upadl jsem do černé tmy.

—————————————————————
TMA JE ČERNÁ TY PAKO💀

Oh, dobrý den👋🏻 Jak se máte? Uh- docela debilní otázka, když teď začala škola. Tak co, dáváte to zatím? Já se musím přiznat, že zatím dobrý😀Dneska mám vyjímečně dobrou náladu hih <3 Byla jsem si vyzvednout NOEASY album a ta postarší paní co tam sedí ve té zásilkovně vypadala konečně trochu mile.❣️Asi se jí rozveselil den, když mě viděla narazit do dveří💔 Jsem jí musela tak 3x říct kód protože si pletla písmenka. Paní, vraťte se do školy prosím.🙏🏻❤️ Pak jsem jela do autobusem do vedlejšího města a tak jsem se soustředila na název toho města a jsem neřekla jsem si o slevu no a bum, jela jsem za draho :( sakra-
Přijela jsem tam a potřebovala jsem přejít silnici, samozřejmě aut jezdilo hromada a mě málem zajelo kolo🥲No, po úspěšném přejití cesty jsem konečně došla do cílového bodu jménem koňské potřeby. Tam jsem asi 5 minut paní vysvětlovala proč chci vrátit třásně proti mouchám. No a koupila jsem našemu milovanému Kavalírovi masku proti mouchám. Chudák, je vždycky přemouchovanej. Mimi :((

Asi tohle moje povídání nikdo nečte ale nechtěla jsem nikoho z přátel otravovat svým vyprávěním.
Takže jsem to napsala sem <33

MĚJTE SE HEZKY!

ILY ALL- your blacklxcie❣️