Dreams come true to those who truly want them| MINSUNG

8.

Nad matematikou jsme strávili dobrou hodinu. Hyunjin byl velice chytrý, takže každy příklad který jsem nechápal, mi dopodrobna vysvětlil tak dobře, že jsem poté nedělal skoro žádné chyby.

Po dodělání mých otravných úkolů, jsme se vydali k němu domů. Sám to navrhl. Chvíli jsem přemýšlel, zda se nevymluvit a nepláchnout do zaječích, ale nakonec jsem souhlasil.

Cesta k Hyunovi nebyla moc dlouhá a já se díval na každý patník, chodník, dům, obchod, abych si zapamatoval cestu k němu. Třeba se mi někdy bude hodit, kdo ví.
Jelikož jsem hluboce přemýšlel, nevšiml jsem si značky přede mnou. Bum prásk a padal jsem k zemi. Už jsem se smiřoval s tvrdým pádem na chodník a zraněnou hlavou, když v tom mě zachytili pevné ruce a postavili mě rovně.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Hyunjin starostlivě, ale s náznakem smíchu v hlase.
,,Jo, děkuju. Nedával jsem pozor heh." uchechtl jsem se.
,,Budeš tam mít pořádnou modřinu." přišel ke mně, zvedl mi ofinu a prohlížel si moje čelo.
Cítil jsem, jak moje tváře pod jeho dotekem začínají nabírat červenou barvu.
,,U mě ti to namažu, pojď, už to není daleko." chytil mě za ruku a táhnul k němu domů.

———————————-[]———————————

FELIX'S P.O.V.

Jakmile jsem dorazil domů, uviděl jsem na chodbě kufry a mamku pobíhající sem a tam. Když si všimla mého příchodu, zastavila se a došla ke mně.
,,Lixi promiň, ale s tátou máme naléhavé jednání v Paříži. Peníze na jídlo a ostatní, jsme poslali jak tobě, tak Olivii na vaše účty. Mějte se tu hezky. Budeme vám volat." políbila mě na čelo.
Mezitím přišel táta, rozloučil se se mnou, vzali kufry a byli pryč.

,,Nemáš hlad?" promluvil někdo za mnou a já se rychle otočil. Byla to Olivia.
,,Fuj, víš jak jsem se lekl?!" křikl jsem na ní.
,,Ale jo, docela jo. Nepůjdeme se někam najíst?"
zeptal jsem se už když už se můj dech uklidnil.
Svojí tašku do školy jsem jen hodil do pokoje a vydali jsme se na jídlo.

Dorazili jsme k nejbližší restauraci. Pustil jsem sestru aby šla první. Namířila si to k jednom z volných stolů. Šel jsem za ní a když jsem uviděl, kdo sedí vedle našeho stolu, málem jsem sebou seknul. Seděl tam Bangchan a jeho kamarádi. Abych to upřesnil.
Na Chana mám crush už od prváku. Vždycky byl takový hodný a obětavý. Ale uměl si udržet důstojnost. Nejvíc smutné na tom je, že on mě vůbec nezná. Pravděpodobně ani neví, že existuju. Při mém přemýšlení jsem si stihl sednout ke stolu. Avšak dál jsem jsem přemýšlel o chlapci o stůl dál.

,,Felixi? FELIXI! Dávej pozor!" kopla do mě Olivia a Chan se i se svojí partou otočili směrem k nám.
Cítil jsem na sobě jeho pohled. Asi to nebyl dobrý nápad, ale pohled jsem mu oplatil.
Dobrou minutu jsme se dívali vzájemně do očí. Když jsem pak ale ucítil, jak moje tváře mění barvu do červeného odstínu, odvrátil jsem hlavu stranou.

,,Felixi? Co si teda dáš?" zeptala se mně netrpělivě.
,,Ugh cože? Jo, dám si to samé co ty." řekl jsem nervózně a podíval se ven z okna.

CHAN'S P.O.V.

Ten kluk byl neuvěřitelně roztomilý. Byl stoprocentně menší než já, měl blonďaté vlasy a velmi roztomilý obličej. Nikoho tak krásného jsem ještě v životě neviděl. Nemohl jsem od něho odtrhnout zrak.
Bylo vidět že je nervózní. Nevěděl jsem jestli mě zná a je nervózní z mé přítomnosti, z mých přátel nebo snad z něčeho jiného.
V jeho přítomnosti seděla mladá dívka. Sice jsem blonďatého chlapce viděl tak pět minut ale v hloubi duše jsem si přál být na místě té dívky.
Docela jsem jí záviděl.

,,Felixi? FELIXI! Dávej pozor!" křikla na něj dívka a já se musel usmát nad jeho jménem.
Jeho jméno korejské rozhodně nebylo.

Najednou se na mě z ničeho nic podíval. Asi na sobě vycítil můj pohled. Dívali jsme se na sebe dobrou minutu, zda-li ne víc. On pak ale otočil hlavu a už se na mne nepodíval.

Z přemýšlení o chlapci opodál mě vyrušil Seungmin a ostatní. Otočil jsem se tedy a začal se věnovat jim.

꧂

Bohužel jsem nepočítal s tím, že kluci budou muset naléhavě odejít. Já, který měl ještě polovinu jídla, jsem se nechtěl zvedat. Řekl jsem jim tedy aby šli sami, že se uvidíme později. Přece tady nenechám svůj drahocenný oběd. Konečně den, kdy se pořádně najím a já budu dobrovolně odcházet. Tak to určitě.
Ohlédl jsem se ke stolu vedle mě.
Krásný klučina jménem Felix a jeho společnost v tichosti jedli. To asi nebude rande co?

,,Felixi promiň ale píše mi Seok že čeká u nás před barákem, tak já musím. Čau." uslyšel jsem hlas holčiny sedící s Felixem a pak už jsem viděl jen jak mizí z restaurace.
,,Chjo. Nána jedna." povzdechl si.
Uh tak to asi přítelkyně nebude.
Chane, to je tvoje šance. Vzal jsem svoje jídlo a šel směrem k jeho stolu.

,,Ehm promiň, můžu si přisednout?" zeptal jsem se a on se na mě podíval. Poprvé jsem si mohl všimnout jeho výrazných pih na tváři.
Jeho tváře nabrali rudou barvu.

,,Jo, klidně." usmál se.
,,Vidím, že tvá společnost ti tak trochu utekla. Jinak jsem Bang Chan." podal jsem mu přes stůl ruku a on jí přijal.
,,To byla jen sestra. Zase zdrhla za přítelem. Felix, těší mě." znovu se usmál a mě jakoby ozářilo slunce.

꧂

Felix s Chanem si povídali hodně dlouho. Mezitím dojedli svůj oběd a vydali se do parku kde na jezírku pozorovali labutě. Zjistili o sobě, že jsou oba z Austrálie, což ještě víc prohloubilo jejich konverzaci. Probrali snad všechno. Felix vyprávěl Chanovi, Chan Felixovi. Prostě jen tak seděli na lavičce, v docela teplém podzimním dni a vedli velice zajímavé konverzace.

———————————[]—————————-

Annyeong! Další kapitola is here. Vydávám to trošku pozdě co? Uh pardon.
Přemýšlela jsem🤔Ano, i já se divím, že to ještě umím jo.
Kolik kapitol bych vlastně měla udělat? Nechci aby to bylo moc krátký, ale zase nechci aby to bylo moc dlouhý.
Nechci aby to bylo krátký, protože já osobně mám radši takový ty ff co mají tak 20-40 kapitol. Samozřejmě když je kratší nebo delší, tak si nestěžuji, to ne, ale 20-40 je podle mě dobrý číslo ne?
A trochu jsem opozdila s kapitolou co?
Za to se omlouvám, může za to malířské plátno a barvičky 🤌🏻 Takže stížnosti směřujte sem, vyřídím kdyby něco😆

A ještě něco;

ZA CHVÍLI UŽ BUDEME MÍT 150 PŘEČTENÍ WOHOOO I LOVE YOU SO MUCH🥰🥳ANI NEVÍTE JAK MOC SI TOHO VÁŽÍM, JSTE SKVĚLÍ😭💕

Já se do teď divím, že tyhle žvejky moje někdo vůbec čte😳Dává ta povídka dohromady vůbec nějaký smysl? Abych nepsala třeba že ,,Felix má sestru Oliviu. Jejich rodiče odjeli do Paříže na pracovní cestu." A pak v jiný kapitole; ,,Felix má dvě sestry. Jejich rodiče odjeli na dovolenou v Řecku." 😆🤌🏻

No nic, už jdu spát, tak DOBROU🥳
DOBRÉ RÁNO, VEČER, ODPOLEDNE, DOPOLEDNE, nebo kdy to teď čtete hihi.💗

MĚJTE SE HEZKY!

ILY ALL- your blacklxcie❣️