Little wolf (DOKONČENO)

Part 18

Sedla jsem si na vanu a preštila hlavou do dveřích. Co to se mnou sakra je? Můj první polibek a od koho?! Od Adama? To snad ne! Asi se zblázním, jestli to vyhraje. Nemiluju ho. Nebo ano? S těmito myšlenkami jsem si lehla do horké vany s levandulkovou pěnou. Ta mě vždy uklidnila. Zavřela jsem oči a přemýšlela tak intenzivně, až jsem usla.
Objevila jsem se ve stejném lese, jako na tom výletu. Opatrně jsem slezla do té jeskyně a pokusila se použít vlčí sluch a zrak. Zašla jsem daleko od vchodu do nekonečné tmy. ,,Věděle jsem, že mě navštívíš." promluvili jeho zářící oči.
,,Kdo jsi a proč o mě víš?"
,,Nien. Jsem tvůj otec..."
S těmito slovy jsem vynořila hlavu z vody a lapavě se nadechla. Předemnou stála Hell a vyděšeně se na mě podívala.
,,Nien dělej! Vždyť za necelou hodinu začíná ples a ty tu ležíš ve vaně. Jdi si pro šaty a nalič se. Pomůžu ti s účesem." Odešla z koupelny a já ze sebe smyla vrstvu pěny. Vzala jsem si šaty a šla se nalíčit...
Na sobě jsem měla ty nádherné oranžové šaty a drdol zdobený květy všech druhů. Na očích stříbrné stíny a na líčkách lehce potřebnou červeň. Hell si přiložila ruce na ústa a zašeptala: ,,Ty jsi tak překrásná." a vedla mě do nazdobeného sálu. Tam už čekal Raien s nabídnutým rámě. Jenže se přiřítil Adam a stoupl si před něj. Příjnula jsem Adama a ústy naznačila promiň Raienovi, který tam stál s otevřenou pusou. Otočila jsem se a šla dál. Adam mě vedl k obrovské židli u pódia. Posadila jsem se a od vedle mě. Konečně se mi na chvíli podíval do očí, ale potom mu pohled sjel na můj výstřih. Odkašlala jsem si, ale nepomohli to. Konečně jsem zaznamenala někoho na pódiu, který upoutal jeho pozornost.
,,Tak můžeme začít. Vidím, že dáma je tu usazená a s ní i její doprovod. Jen chci oznámit, že uchazeči jsou nakonec jen dva. Raien Fruedr a Adam." zmínil a potom zavedl někam Raiena a Adama. Nervózně jsem se vrtěla na židli a v duchu se modlila, aby to vyhrál Raien.
Konečně přišli, ale jen v tílku a sportovních teplácích. Adam byl výrazně víc vypracovaný než Raien. Nevěděla jsem, co se bude dít a upříbě jsem se i bála. Uhodil zvon a kluci se začali zvát. Mlátili se a kopali, ale Rien dostával mnohem víc rán. Netušila jsem, co se děje. Najednou srazil Adama na zem a vytáhl si nůž. Chtěl ho jím uhodit, ale já jsem vstala a zařvala. Ohlédl se na mě a upustil nůž. Toho Adam využil a také ho shodil a zabodl mu nůž do hrudníku. Raien jen zaječel a podíval se na mě. Rozběhla jsem se k němu a odhodila Adama. Raien ztěžka dýchal a snažil se něco vyslovit. Moje slzy mu volně padaly do rány, ale nic se nedělo. Jeho tep spomalova, až se nakonec zastavil úplně. Poslední co udělal bylo, že mě pohladil po tváři a já jsem držela jeho ruku. Odmítala jsem ji pustit nebo přestat brečet. Najednou můj žal vyměnil vztek. Tryskem jsem byla u něj a držela ho pod krkem u zdi. V mích očí sršely plameny zla. ,,Jak jsi to mohl udělat?!" vykřikla jsem a ještě víc ho stiskla. On mou ruku zmáčkl a odsunul metr od něj. ,,O to tu šlo" řekl bez emocí. ,,Teď jsi moje." ušklíbl se.
Mě se v tu chvíli zatmělo před očima a skácela jsem se na zem.

Tak co říkáte? Líbí? Cosi myslíte? KOMENT prosím. Za tak den bude další. Moc všem děkuji za 20 100  readů a 200 volte. Opravdu děkuji.