Little wolf (DOKONČENO)

Part 28

Nien
Už je půl druhé ráno. Adam nikde a já nemůžu usnout. Neustále musím myslet na ten včerejšek. Proč mi to nedošlo dřív. Už když jsme se potkali v tom parku, tak jsem uviděla ten náramek. Má ho neustále odkrytý a jen když se bojí, tak ho odkrývá. Ale vše mi došlo po tom, co jsem si přečetla ty knihy v knihovně. Byla tam jedna velmi stará kniha o našem rodu. Teurécký rod měsíčních vlků. Byla ale opravdu krátká. Ale něco v ní přece jen bylo: Po tom, co se objevilo prorodství, se ukryly pod zemí, kde vychovávaji vlčata a připravují se na vyvrcholení prorodství. Jednou se jedné ženě a Alfě narodilo vlčátko. Narozdíl od jiných měsíčních vlčat bylo bílé a ne černé. Jejich srst by měla časem lehce zbělat. Většinou jsou černí, šedí, ale čistě bílí jsou jen při úplňku. Jenže toto mládě bylo pouze bílé. Aha. Tak zrovna o toto mě Daphne a Jerry obrat nemuseli tou přeměnou na člověka. A ten den se narodilo ješte jedno dítě. Králi a královně. Den po tom se obě matky ztratily a oba dva národy se obviňovali. A tak vzniklo prorodství. To prorodství, o kterém mi říkal Derek. Ale o tři roky později se zázračně objevila moje matka a jí a mému otci se narodilo další nemluvně. Stejně výjmečné jako to před tím. A tak vzniklo nové poslání.
Až bude prvnímu výjimečnému potomkovi Měsíčních vlků osmnáct let, obě sestry porazí krále a jeho dceru a nastane mír mezi všemi rody na světě.
Ještě jsem zjistila, že se moje matka zase ztratila a založila další skupinu Měsíčních vlků, kde je Alfa a čeká jen na nás, aby nám mohla předat smečku.
Už mě nebavilo utápět se ve vlastních myšlenkách. Zvedla jsem se z postele a vydala se ke dveřím. Prudce jsem zmáčkla kliku, ale dveře se ani nepohnuli.
,,Sakra. Zamčeno." zařvala jsem a kopla do dveří. Přešla jsem k mé skříni s věcmi, co jsem tu nechala. Vytáhla jsem luk a pár voskovek. Přišla jsem ke dveřím a nakreslila jednoduše terč. Potom jsem ustoupila a bavila se střílením lukem do toho terče. Pořád jsem strefovala střed, ikdyž jsem u toho skákala po posteli. Tak jsem odhodila luk a vytáhla kudlu. Zase mě zaplavil ten pocit síli. Několikrát jsem házela. Ze začátku trochu vedle středu, ale potom líp a líp. Nakonec byla ve dveřích taková díra, že šlo vydět ven. Vzala jsem si luk a namířila na tu díru. Pustila jsem tetivu. Šíp proletěl přesně skrs. Než se ale zabodl do zdi na chodbě, někdo tam šel. Zakřičela jsem pozor, ale bylo pozdě. Kolem šel kluk. Šíp mu rozřízl tričko a rozřízl kůži. Byl to Adam. Hned se chytil za ránu a druhou rukou vytrhl šíp. Podíval se na něj a ztuhnul. Otočil se na díru ve dveřích a potom na mě.
,,Nien." šeptl nevěřícně. Odemčel dveře a upustil šíp na zem. Zavřel dveře.
,,Proboha co tu děláš? Musíš pryč!" Místo nějakého ahoj. Chytil mě za ramena a podíval se mi do očí.
,,To víš přišla jsem na návštěvu. No jasně že tu jsem z donucení. Luk mě vyměnil za Lili." Ještě víc se zatvářil vyděšeně.
,,Adame. Vždyť ty krvácíš! Promiň. Nechtěla jsem." ukázala jsem na jeho ránu a přikázala mu, aby si sundal tričko.
,,Ale. Není to nic hrozného. Ale ty odsud musíš okamžitě vypadnout." Když jsi sundal tričko, ztuhla jsem pohledem na jeho svalnaté tělo. Projížděla jsem po něm pohledem. Když si mě všim. Objevil se mu rošťáčký dolíček a já zrudla jako rak. Okamžitě jsem si ale všimla jeho škrábanců od toho upíra, vyděsila jsem se. Vůbec se mu nazacelily. Přejela jsem po nich něžně rukou a Adam zaskučel bolestí.
,,Promiň." šeptla jsem. Roztrhla jsem tričko a jednou půlkou jsem zastavila krvácení. Potom jsem přejela dlaní po rance. Když jsem oddělala ruku, rána se začala zacelovat. Vykulila jsem oči. Za chvíl už po ní nebyla stopa.
,,Nien musíš odsud pryč. Ty to nechápeš. Zítra je lunapar."
,,Co je lunapar?" zeptala jsem se. Otevřel pusu, ale nezmohl se na jediné slovo.
,,S-ssvadba." vykoktal ze sebe. Najednou se mi podlomila kolena. On mě chytil a opatrně položil na postel.
,,Tto nemůže být ppravda. Jjá se přece nemůžu vdávat v šestnácti. Tto nejde!" Slzy se mi rozkutálely po tváři.
,,Ale je. Je to tradice. A pokud se tomu nevyhneš, bydeme navždy spolu a tady. Už nebude cesta ven." Sedl si vedle mě, hladil mě po vlasech a objímal.