Little wolf (DOKONČENO)

Por 15 ano

Por 15 ano
Po 15 letech

Vzbudila mě Daphne z krásného spánku:
,,Vstávej Nien! Musíš do školy. Rychle."
,,Ještě pět minut mami." zaškemrala jsem.
,,Ne. Vstávej. Příjdeš pozdě!" zakřičela na mne z kuchyně. Já jsem se nuceně a nechtěne převalila a vstala. Oblékla jsem si úplé džíny, tričko a koženou bundičku a šla jsem do koupelny. Rozčesala jsem si svoje tmavě hnědé vlasy, vyčistila si zuby a nalíčila se a šla jsem dolů. Máma děla moje oblíbené vafle s jahodami.
,,Tady máš snídani a rychle ať nepřídeš pozdě do školy. Jdete přece do lesa skoumat přírodu?!"
,,Jo mami." odsekla jsem ji a rychle snědla snídani a vypadla z domu. Máma mě má ráda, ale nevím. Je přepracovaná a nechce to na sobě nechat znát. Nemám žádné přátelé a tak se mi snaží nějaké dohodit.
Kráčela jsem cestou kolem lesa a mítiny. Nevím, proč musím jít do lesa, když tam bydlím!  Sraz jsme měli před mojí školou. Už tam čekala celá třída. Zase jsem byla poslední. Spočítali jsme se a nastoupili do autobusu. Seděla jsem úplně v zadu v rohu na dvojsedadle. Všichni měli dvojce a smáli se. Taky bych chtěla mít přátelé. Ze předu zazněl tón učitele přírodopisu. Greg Shedule. Náš třídní.
,,Takže klid. Na poslední chvíli jsme změnili plány. Místo Grounského lesu pojedeme jinam. Je to taky les uprostřed Grounu. Je to vlčí údolí. Je tam zřícenina a jeskyně. Doufám, že máte baterky. Bude tam tma. Po cestě vyzvedneme novou žačku." Ach jo. Nová holka? Zase bude říkat a ukazovat na mě že jsem,, lesačka". Nevím, co je na tom špatného. Umím lovit a střílet z luku, rychle běhat a lést po stromech.
Po cestě jsem se dívala na krajinu za oknem. Louky a jezera. Sem tam domeček. Zastavili jsme telefonní budky. Stála tam nějaká holka. Každý se díval na ni. Všichni si šeptali, když vešla do autobusu. Rozhlížela je, kam by si sedla. Jediné volné místo bylo vedle mě. Přišla ke mě a zeptala se stydlivě:
,,Můžu si sednout?" Kívla jsem hlavou Bylo mi jí líto. Takto se tu chovají ke mě.
,,Jsem Ria. A ty? "
,,Nein nebo Nia. Víš jak to tu chodí?"  Zavrtěla hlavou. Nestihla jsem nic říct. Přede mnou seděla Lia a Tyfany. Začali na nás pokřikovat:
,,Lesačka se baví se zrskou. Jsou stejný! Zrska a lesačka..." opakovali to pořád a potom začali všichni. Smáli se a pomlouvali nás. Ria vypadala neštastně.
,,Nechte toho!" zařvala jsem přes celý autobus. Všichni stichli.
,,Copak vám to dělali, když jste přišli poprvé do školy?" Všichni se začali dívat do země a uvědomovat si svou chybu. Rie se na tváři vykouzlil úsměv.
,,Díky. Nikdy se mě nikdo nezastal."
,,Není zač. Nechci, aby ti dělali to co mě."
,,Ty bydlíš v lese?"
„Jo" řekla jsem a u toho se dívala z okna.
,,Já taky!" S údivem jsem se rychle otočila tak, že jí moje vlasy švihly do obličeje.
,,To je bezva! Umíš taky střílet z luku?" Skoro jsem to zařvala. Kývla hlavou. Koutky úst mi výletěly hodně nahoru.
Myslím, že jsem si našla kamarádku.

Tak co? Líbí se vám? Prosím vymyslete jméno pro psa.
Děkuji. Další kapitola bude asi v sobotu.