Little wolf (DOKONČENO)

Villa

Villa
Vesnice

Došly jsme k  blízké vesnici. Hromada moderních nákupních domů.
,,Takže můžeme si dát rozchod. Za půl hodiny zase tady." pronesl Greg a všichni se rozešli na nějaké ptákoviny. Já ne. Potřebuji jiné věci.
,,Jdeš Rio?"
,,Ne běž. Musím si zavolat." Šla za strom a vytáhla mobil z kapsy. Šla jsem do malého obchodu. Rozhlížela jsem se po věcech zavěšených na stěnách. Přišla jsem k ručně vyřezávanému luku a několikati šípům. Ze zadních dveří si to ke mě kráčel prodavač.
,,Líbí se ti?"řekl mile a oči mu sjely na luk. Kývla jsem hlavou.
,,Ale ten musíš vyhrát." Ukázal na střed čtyři metry vzdáleného terče velkého sotva půl metru.
,,Zatím se to nikomu nepodařilo. Když to zvládneš hned na první pokus, můžeš si odsud vzít cokoli a k tomu tak třicet šípů."
,,Dobře. Zkusím to." Podal mi starý rozbitý luk a křivý šíp.
S tímto mám střílet? Tomu se ani nedá říkat luk a šíp. No co. Uvidíš ty... ještě jsi mě neviděl střílet pomyslela jsem si. Uchopila jsem luk a přiložila jsem šíp. Natáhla tetivu a vystřelila.
Podívala jsem se na terč. Šíp byl zabodnutý přesně ve středu. Prodavač jen hleděl na terč s otevřenou pusou.
,,Tak co?Dáte mi ten luk?" začala jsem ho provokovat.
,,A-ano. Tady máte." Podal mi je a ještě se zeptal:
,,A co k tomu?" Zadívala jsem se na stůl, kde ležel nádherný kapesní nožík.
,,Vezmu si ten nožík." Podal mi ho. Chtěla jsem vyjít ze dveří ven, ale uslyšela jsem:
,,Najděte ji! Musí tu být. Klidně to tu převraťte vzhůru nohama." Ten hlas bych poznala vždycky. Říkala to Ria.
,,Dělej. Schovej se! Jsi moc důležitá na to, aby tě teď dostaly. " Prodavač otevřel poklop pod pultem.
,,Rychle lez! Máš tam všechno. Hlavně tam zůstaň dost dlouho."
,,Co se tu děje? Nic nechápu?" pronesla jsem nechápavě.
,,Vše se dozvíš. Teď běž." Dal mi věci a skoro mě shodil. Slezla jsem po žebříku až dolů. Nahmatala jsem vypínač a rožla. Bylo tu vše. Vypadalo to jako dům než krit. Ze zvykání si na nové prostředí mě vyrušily hlasy z poza poklopu.
,,Dobrý den. Přejete si něco?"
,,Nezamlouvej to. My víme, že byla tady. Ten šíp uprostřed terče se nedal přehlédnout. Buď ji nám do dvaceti sekund vrátíš nebo uvidíš." Mlčel. Jen jsem slyšela odpočítávání a pak... výstřel. Byla to taková rána, že jsem úplně nadskočila.
,,Já jsem mu to říkal Rio. Koledoval si o to!"
,,Ty hlupáku. On jediný ví, kde je."
,,Stejně ji ale najdem. Hlavně rychle. Nesmí nic vědět o proroctví a tak. Jinak jsme v pytli. Tak pojďme zlikvidovat i tu další havěť v tomto městečku." Odkráčeli pryč a silně zabouchli dveře.
Se slzami jsem si sedla na zem a poslouchala ty žalostné výkřiky, výstřely, křičení a podobně. Potom vše ustalo. Všude bylo mrtvé ticho. Tu situaci jsem si dle zvuků uměla detajlně představit. Po asi dvou hodinách jsem se zvedla, utřela jsem si slzy šla si lehnout do měkké postele.
Toto se mi bude zdát ještě rok. Ještě před tím,než jsem usla jsem si nasadila náramek.

Sen:
Ocitla jsem se u malé nory v zasněženém lese. Zobořila jsem čumák do jemného studeného sněhu. Byl trochu zmrzlý, ale krásně se od něj odrážely sluneční paprsky.
Vydala jsem se k noře. V tu chvíli mnou skrz na skrz projela vlčí hlava.
Byla jsem šokována a ohromena zároveň. Takové sny jsem ještě nikdy neměla. Hádám, že mě ani nevidí.
Bílá vlčice se rozhlédla a vyšla z nory. Za ní vyšel stejně zbarvený vlk.
Pořád se rozhlíželi a větřili. Potom oba zvedly hlavy a podívali se na sebe. Potom jsem pochopila proč. Z dálky se valily křiky  mužů. Uviděla jsem je a stuhla jsem. Byli to ozbrojení vojáci a ten hlavní na ostatní křičel: ,,Na to vlče! Dle krále nesmí žádné utéct! Je mi jedno, co děláte, hlavně ho chyťte!" Přikázal a všichni se rozběhli.
Vlčice strčila hlavu do nory a v zubech utíkali i s vlkem do lesa. Utíkali dlouho, ale nepřestávali. Věděli, že pokud se zastaví, tak je dohoní. Asi po půl dni se zastavili a vysílení se schoulili pod strom a usly. Vlče se schovalo v maminčině ,,náruči" a také uslo.
Ráno  je vzbudil výstřel. Vlčice a vlk se hbitě zvedli, a když v dálce viděli vojáky, tak vlčice propadla mládě a utíkali pryč. Tentokrát neměli takový náskok a tak byli snadným cílem. 
Kolem nich svištěli kulky a jen tak tak se jim vyhýbali. Jedna ale mířila přesně. Trefila vlčici jen kousek od srdce. Ta padla a lapala po dechu. Krvácela. Vlk se zastavil a přiběhl k ní. Vlčice a vlk se dotkli čumákem a naposledy se rozloučili. Ona pak začala pobízet jeho, aby si vzal mládě a utíkal. Ten si vzal mládě a neochotně běžel dál. Naposledy se otočil a potom...

Jsem se probudila. Nevím co to bylo už vůbec nevím, proč jsem byla vlk a cítila všechno, jako kdybych tam byla. Nebo jsem tam opravdu byla?

Tak další kapitola je na světě. Dle mě je delší, ale pokud chcete delší nebo kratší to je na vás. Všem moc děkuji za volte a komenty i za ready. Pokud chcete věnování, tak napište. Není problém. A moc děkuji a omlouvám se, že píšu tak pozdě, ale nemám moc čas.
Ahoj