Little wolf (DOKONČENO)

Part 22.

Nien
Utíkala jsem asi s dvaceti členou smečkou. Netuším, jak jsem se dostala za Alfu, ale jak bylo vidět, tak to nikoho nezajímalo. Utíkali jsme lesem, který byl plný jelenů, lišek a jezevců. Byl hustý a osetý keři plných bodlin. Pod nohami byla krásná hlína ve které byly propleteny kořeny stromů. Ve chvíli, kdy jsme vyběhli z lesa, objevili jsme se na rozlehlé mýtince, na které stál obrovský zámek. Z venku vypadal moderně, jenže když jsme vešli dovnitř, tak vypadal polorospadle. V rozích byly pavučiny a na stěnách visely pochodně z dávného století. Přesto to bralo dech. Na zemi se rosprostíral vínově červený koberec a na stěnách vysely mohutné obrazy. Zavedli mě do pokoje v přízemí s výhledem na průzračné jezero. Pokoj byl ale na druhou stranu spíše kopka. Stěny, podlaha i nábytek byly od prachu a špíny,okna byla téměř černá a koupelna plná plísně.
Sedla jsem si na zaprášenou židli a rukou jsem setřela špínu z okna, abych viděla aspoň na pár metrů před sebe. Do pokoje vešel alfa. Přišel přede mě a podíval se mi do očí. Po chvíle mě chytil za zápěstí a táhl po chodbě. Chvíli jsem se vzmítala, ale poté jsem uznala, ž to nemá cenu. Dovedl mě do pokoje v nejvyšším patře nad vchodem do zámku. Byla to útulná a krásná místnost s nebesy a hořícím krbem. Háček v tom byl takoví, že v oknách byly mříže a dveře na šest zámků z výdržného kovu.
,,Nesmí o tobě nikdo vědět. V žádném případě lumiové- upíři. Ty by tě zabili bez váhání. Každého musíš zabít. Zítra začneme s výcvikem. Prý jsi výborná v lukostřelbě." šibalsky se na mě usmál. ,,Uvidíme. Nesmíš odejít z místnosti bez svého dozoru. Zítra ti ho přidělím. Teď se dej do pořádku a jdi spát! Hned!" zařval podrážděně a odešel. Slyšela jsem, jak se kroky se oddalovaly. Až teď jsem si vzpoměla, že jsem člověk. Nemám žádnou kontrolu nad vlkem a přeměnou. Vůbec se neovládám. Po hygieně jsem zalehla do postele, ale než jsem usnula, slyšela jsem rozhovor Luka a Alfou. Hádali se o mě a nejspíše došlo i k bitvě. Nakonec Luk odešel a zuřivě při tom vrážel pěstmi do kmenů stromu. Vím, že se nepletu, když myslím, že mám od lumiú klid. Zítra se snad vše ujasní.