Little wolf (DOKONČENO)

Part 30

Nien
Jsou to už tři dny, co jsem tu. Za tu dobu jsem se tu zabydlela a zvykla si tu. Pořád, ale vymýšlím plán, jak se odsud dostat. Trochu mě to ale skomplikoval Adam. Teď ho do toho plánu musím taky přidat. Bez něj už neodejdu. Je moje druhá polovička. A ještě jedna věc mi ji skomplikovala. Moje narozeniny. Za dva dny mi bude sedmnáct. V tuto chvíli bych neměla šanci utěct. Bude zima a já nevím, jak se odsud dostat.
Když jsme se dnes probudila, chvíli jsme si povídali s Adamem. Zjistila jsem, že je o necelý rok starší než já a moc toho o sobě neví. Jediné, co ví je, že když byl malý, ujal se ho Hugh a vychovali ho. Ale potom ho museli proměnit v upíra, protože vychovávat vlka nebylo v jejich silách. Proto je teď tady a ne u vlčí smečky. Všichni jsou jeho rodina. Jinou nemá nebo o ní neví.
A tak jsem si povídali, když v tom přešlo slovo na útěk. Moc se mu to nezamlouvalo. Když jsem mu ale vysvětlila, že jde o proroctví, už nebyl tak proti. Domluvili jsme se, že ale nepůjde o zběsilí úprk, při kterém se budeme rvát se všemi okolo. Zvolili jsme plán, že za dva dny půjdeme sami nakupovat. ,,Seženeme si tam věci a potom od tamtud vypadnem a půjdeme hledat tvou mámu a tátu, jo?" zeptal se mě.
,,Přesně tak, ale potom musím zjistit i něco o tvém původu. Jakou máš srst?'
,,Takovou trochu zlatou. Něco mezi zlatou a rezavou." Neskryvala jsem svůj údiv.
,,Tak to je zajímavé. Máte tu knihovnu? Mohli bychom se tu po něčem podívat." Pořád ještě zvažuju, jestli mu mám říct o mých narozeninách. Zatím mu to neřeknu.
,,Jasně. Zavedu tě tam po snídani."

...

Těch několim dní uběhlo jako voda. Každy den jsme chodili do knihovny a hledali zmíňku o Adamovu tajemném rodu. Jediná zmíňka byla jen, že takoví vlci žijí jen v horách na sever od místa, kde by měla být má máma.
V šest večer jsme ruku v ruce šli do obchodu nejdál odsud. Tam jsem nakoupili věci do dvou batohů. Na kempování, rybaření a na přežití v lese. Ne že bych se těšila, ale jsem nedočkavá. Vyrážíme až v osm, a tak jsem zatím šli do kavárny. Probírali jsem, proč se nemůžeme vrátit ke smečce a lumium. Potom přišli osobní otázky. A to nejhorší přišlo ve chvíli, kdy jsem to nejvím nečekala.
,,Nien, kdy máš narozeniny?" Zkameněla jsem a beze hnutí seděla.
,.Emm... no víš já mám vlastně dneska narozeniny." usmála jsem se a snažila se, aby mé znepokojení nebylo tak znát. Ale nečekaně se na jeho tváři objevil jen úsměv.
,,Já vím. Snažila jsi se mi to neříct, ale já jsem tě prokoukl." Nahlas se zasmál a chytil mě za ruku.
,,Vše nejlepší," zvolal a podal mi černou krabičku ,,Promiň, že je to trochu hloupí dárek, ale bude se hodit." Otevřela jsem krabičku a v ní byl papírek. Z druhé strany byl poukaz na nový luk. Vyskočila jsem radostí a pevně ho objala.
,,Díky. Díky moc. To je úžasný dárek." Zbytek času jsme vybírali luk. Potom toulec a dvacet šípů. Když jsme rozzáření odešli z obchodu bylo za pět osm.
,,Je čas." pronesla jsem dobrodružně. Popadli jsme všechny věci a šli k únikovému východu na druhé straně našeho auta s upírem. Proběhli jsme ven a pomalu a tiše se plížili směrem k lesu. Kráčeli jsme podél zdi. Když jsme už byli skoro u lesa zaslechli jsme křik za námi:
,,Hej. Kam si myslíte, že jdete?!" zařva náš rozzuřený řidič.
,,Utíkej Nien!" Rychle jsme se přeměnili na vlky a pelášili pryč od obchodu. Když už jsme byli dost daleko od toho místa, zpomalili jsme.
Čeká nás úplně jiný život.