Little wolf (DOKONČENO)

Part 27

Nien
,,Nien stůj. Nemůžeš tam jen tak jít. Co když je to jen past?" volal na mě zoufale Derek. Utíkala jsem tak, jak mi jen tlapy dovolily. Po tom, co nás zaskočil Lukův posel a vše nám zdělil, vzala jsem nůž a převtělila se do vlka a utíkala k Lukovu sídlu.
,,On si nevymýšlel Dereku. Je to pravda. Jsem tak pitomá, že mě to nedošlo dřív. Jestli jí ublíží, zabiju ho! Jestli na ni jen chytne, bude toho navždy litovat." Snažil se mě doběhnout, ale pořád se držel čtyři metry za mnou.
,,Tak aspoň počkej. Dojdu pro kluky. Něco vymyslíme..."
,,Ne! Už není na nic čas." Přidala jsem ještě víc. Když jsem konečne uviděla ty známé tváře, trochu jsem zpomalila, aby mě mohl dohonit udýchaný Derek.
,,Hlavně za každou cenu zachraň Lili. Ona o sobě nic neví a proto je tak hrozně zranitelná. Doveď ji do bezpečí domů prosím. Já se o sebe postarám, to se neboj." pokusila jsem se o úsměv, ale moje nervi to nedovolily. Přeměnila jsem se zpátky na člověla a pomalu se sunula k hlavním dveřím. Zastavila jsem se u dveří a zaklepala. Otevřel mi sám Luk.
,,Skvěle, že jsi dorazila. Soumrak už se blíží a ..." začal, ale já jsem mu skočila do řeči.
,,Luku kde je?" řekla jsem hlasem na půl rozčíleným a napůl znuděným. Na jeho obličeji se objevili dva ďábelské ďolíčky.
,,Zavedu tě k ní, ale tvůj kamarádíček bude muset zůstat venku."
,,Jsem Alfa. Jdu taky!" Luk jen pohodil rameny a vydal se chodbami. Zavedl nás před jeden pokoj. Zaklepal a otevřel dveře. Ve vnitř seděla na posteli Lili. Naštěstlí jí nic nebylo.
,,Tak tady je. Teď ty. Pořád máš věci u Adama. Vezměte si ji a ty pojď za mnou."
,,Ahoj Lili." Když mě uviděla, rozběhla se proti mě a padla mi do náruče. Plakala a pevně mě objímala. Musela být tak o tři roky mladší jak já.
,,Pššš. Neboj. Teď půjdeš tady s Derekem. Zavede tě do bezpečí a všechno ti vysvětlí." Hladila jsem ji po vlasech.
,,A co bude s tebou?" prohodila a utřela si slzy.
,,O mě se teď nestarej. Budu v pořádku. Teď jdi za Derekem. Postará se o tebe." Usmála jsem se na ni a nechala ji, aby mohla jít za ním. Naposledy se na mě podívala. Potom jsem je ztratila za rohem, když šli pryč. Rozešla jsem se známou cestou k Adamovu pokoji.
,,Vítej spátky." utahoval si ze mě Luk. Prudce jsem se otočila a zavrčela. Ještě víc se usmál. Nakonec jsem se i já ztratila ve tmě.