Little wolf (DOKONČENO)

Part 20

Probudila jsem se na posteli v nějakém pokoji. Vůbec si nepamatuju co se stalo a asi je to dobře. Když jsem ale viděla Adama, Luka a Hell přenášející mé věci se, tak se mi zase zatočila hlava. Je mi tak strašně líto Raiena. Moc mi chybí a přísahám, že se pomstím. Dělala jsem, že spím a když se ke mě Adam přiblížil, tak jsem ho zase srazila k zemi, ale když jsem se mu snažila jednu vrazit ocitla jsem se na druhé straně. Nevzdávala jsem to hned se postavila. Můj vztek byl nevýslovně velký. Z krku se mi ozvalo vrčení. Vrčení? Sakra. Všichni nehybně stáli a hleděli na mě. Vrčela jsem a švihala naštvaně ocasem. Najednou Luk vyrazil, ale ne proti mě, ale naproti dveřím. Vyrazil ven a za chvíli se všude ozýval zvonek poplachu. Ani sem se nerozhlédla a vyrazila ze dveří a běžela uličkami kolem lidí tak rychle, až mě bolely mé černé tlapy. Rozrazila jsem hlavní dveře a utíkal do lesa jako splašená. Za mnou běžela snad stovka upírů v čele s Lukem. Vedle něj běžel vyděšený Adam a křičel na mě, ať zastavím. To jsem ale neměla v plánu. Proběhla jsem lesem až do nějakého parku...

Lilien
... Před námi pravě proběhl černošedý vlk a za ním nejspíš parta pubertáků. Ten hlavní v čele mě uhodil a já jsem se skácela na zem. Neměli chuť se zastavovat. Jen tu proběhli a ani se neohlédli, kromě toho vlka. Hodil na mě pohled ,,Please help me" a běžel dál. Trochu mě to vyděsilo, ale ne tak, aby nevzala odvahu a běžela za nimi. Sice byli 20 metrů přede mnou, ale ne pořád jsem je stíhala. Popadla jsem kámen a hodila ho směrem k nim. Trefilo to toho, kdo mě uhodil. Zastavili se a otočili se ke mě. Šel z nich strach.

Nien
Zastavili se a otočili se k ní. Ani se nedivím. Trefit Luka do hlavy je hodně odvážné, ale udělat to pro mě, to bylo ještě víc. Pomalu se k ní přibližovali, ale ona se ani nehla. Proč jdou po ní. Ti idioti. Z té holky sršelo sebevědomí a odvaha, jenže teď se na ni hrnula parta upírů a tak se stoprocentně bála. Rozběhla jsem se a jedním skokem jsem byla před ní a cenila zuby na Luka, Adama a celou partu. Nebála jsem se jich. Ani trochu.
,,Nien nemáš kam utéct. Ty budeš mrtvá a tak ustup. Aspoň si vezmeme tu holku. Ustup nám. Je nás 5krát víc než vás. Nebuď hloupá. Moc dobře jsi musela vědět, že se toto stane. Nikdy jsi za námi neměla s Raienem chodit. Dívej, jak to dopadlo. Oba budete mrtví. OH pardon. On už je." vysmál se mi Luk.
,,Nechte ji být. Radši umřu než ustoupit. Vypadněte. Nechte mě být. Co jsem vám udělala?" Ta dívka se za mnou krčila a nechápavě se na nás dívala. Luk pokynul rukou a na mě se vrhli dva upíři. Ve vteřinu byli mrtví a potom i dalších pět. Nebála jsem se jich. Právě naopak. Tak hrozně jsem je nenáviděla.
Když si konečně všimli, že se nevzdám, a že jich velmi ubylo. Vystartoval proti mě sám Luk a ostatní se rozprchli. Ale Adam tam jen zařazeně stál a díval se na mě. Pusu mě otevřenou do kořán. Než jsem od něj odtrhla pohled, tak mě Luk srazil k zemi a zakousl se mi do krku a poté i do nohy. Zaskučela jsem a odhodila ho ze mě. Ten se postavil. ,,Ještě jsem s tebou neskončil. Najdu tě! Najdeme tě! Budeš litovat, že žijes. Ústup!!" zavelel na pár posledních lidí a na Adama. Ten se na mě pořád díval a za chvíli byl pryč.

Lilien
To co jsem viděla mě děsilo. Stala jsem ustrašeně za tím vlkem, který teď byl celý od krve. Jeho tmavá srst byla slepená a už jé hladká. Z krku a nohy se jí řinula krev. Kolena se mu podlomila a spadl na zem. Klekla jsem si k němu a snažila se ho probrat k vědomí. Bohužel se mi to nepovedlo a tak jsem ho popadla a nesla domů, protože z dálky šla slyšet policie. Prošla jsem les a nakonec jsem vešla do mého pokoje oknem a položela ho na zem. Postupně jsem ho umyla a obvazala obvazem a vyčistila stále tekoucí rány. Byl už večer a tak jsem zalehla do postele a doufala, že můj zachránce bude žít.