Our Song / Niam

« captain »

Liam

Je pátek, sedmnáctého září, čtyři hodiny odpoledne. Asi se ptáte proč vám to tady tak vypisuju. Je to proto, že už před patnácti minutami na mě měl čekat Niall. Měli jsme mít straz ve třičtvrtě na čtyři a on nikde. Na telefon nereaguje a ani Louis mi to nezvedá a na SMSky už vůbec nereagují.

Celou dobu si snažím namlouvat že přijde, že nezapomněl. Ale jak to vypadá, tak asi zapomněl.

Se smutným výrazem jsem se doplazil do šatny místního stadionu a šel jsem se převléct. V šatně na lavičce na mě čekal již převlečený Harry.

,,Zdar bro." pozdravil jsem se s ním a už jsem se převlékal do dresu s kopačkami.

,,No nazdar. Kde máš tu blonďatou Omegu?" zeptal se se zájmem.

,,Nevím." řekl jsem lhostejně ale uvnitř mě mi to bylo líto.

,,Jak jako nevíš?" zeptal se Hazz.

,,Prostě nevím. Měli jsme se sejít, ale nepřišel. Dovolat se nemůžu jak mu, tak tvému příteli. Na SMSky taky neodpovídají." odpověděl jsme mu.

,,Ale Louis říkal, že i s Niallem přijdou. Proto šli dneska k Louimu." řekl Harry.

,,Hele já nevím co měli v plánu. Ještě včera se choval normálnější a na otázku jestli přijde řekl, že se dostaví na čas. Čekal jsem čtvrt hodiny. Myslím že to ti stačí." řekl jsem a se sarkastickým úsměvem jsem šel k ostatním kteří se shromažďují u trenéra.

,,Tak pojďme na to. Dneska vyberu kapitána a jeho zástupce. Nejprve si ale zahrajeme, abych zjistil jak jste na tom. Hlavně tady nováček Liam." a podíval se na mě.

V další chvilce nás rozdělil do dvou týmů a my si skvěle zahráli. Jen mi stále nejde do hlavy, proč jako kapitány vybral zrovna mě a Hazzu.

Když bylo po všem, většina, i já, měla svlečená trička. Na písknutí jsme se seběhli k trenérovi, který zapisoval něco do nějakých, mně neznámých papírů.

,,Po dlouhém rozhodování, jsem konečně vybral kapitána a jsem poctěn, že to může být zrovna tady nováček. Ještě jsem neviděl někoho, kdo by tak dobře vedl svůj tým. Je mi ctí, Liame, ti předat tuhle pásku kapitána." a pásku mi připl na paži. V tu chvíli se ozvalo tleskání a pískání.
,,A jako zástupce jsem vybral tady Harryho." ukázal na Hazzu a všichni společně se mnou začali nadšeně tleskat.
,,A teď se zbalte a jděte domů."

payno

liked hazza_styles, nicola._p, nick-l And more. (45 262)

payno kapitán💀 @hazza_styles

comments

hazza_styles přeju kámo 👊

nicola._p gratulace bráško ❤️

(And more)

Už jsem byl na cestě domů, když mi najednou zazvonil mobil.

NIALL'S pov

Právě sedím u Louiho doma a on mě furt nutí něco sníst. Už mě docela vytáčí mi furt opakovat, že nemám hlad. Jeho odpověď je taky vždy stejná. " Celý den jsme tě neviděl nic sníst. ". A to má naprostou pravdu. Poslední dobou nejím, abych se líbil Liamovi. Včera chtěl jít na jídlo, ale já mu to vymluvil. Chtěl jsem se jít projít, ale doopravdy. Je úžasné jít s ním, ruku v ruce a vědět, že je jen můj. Nechci znít nějak sobecky, ale prostě můj. I naše těla to ví.

,,Ni? Jsi v pořádku? Hrozně jsi zbledl." konstatoval Louis.

,,Lou? Motá se mi hlava." to bylo poslední co jsem řekl.

A pak byla už jen tma...

Liam

,,Ano?" zeptal jsem se.

,,Ahoj Liame, tady Louis. Potřebuj-" nestihl to ani doříct a já ho zarazil.

,,Hele Loui. Já teď nemám čas. Jedu domů z tréninku a jsem unavený. Je to nutné?" zeptal jsem se.

,,Je. Jde o Nialla. U mě doma zkolaboval. Teď sedím v nemocnici a už za mnou jede Harry. Můžeš přijet? Si prý jediný, komu řeknou co mu je. Tedy samozřejmě i jeho mamce, ale tu nechcou pustit z vedlejšího oddělení." řekl se vzlykem.

,,Jasně, už jsem na cestě." řekl jsem, položil hovor a otočil se směr londýnská nemocnice.

,,Co s ním je?" vyhrkl jsme okamžitě co jsem přiběhl ke klukům.

,,To nevíme. Prej to řeknou jenom tobě. A proč jste nám neřekli že jste spojeni větou." zeptal se Lou.

,,Protože to víme od středy. Nebyl čas. Jediný kdo to ví, je Niallova mamka a moji rodiče. Teď mě omluvte, jdu najít doktora." už jsem se chtěl vydat pryč, ale z pokoje naproti vyšel postarší muž v bílém plášti.

,,Dobrý den, Vy jste Liam Payne?" zeptal se mě.

,,Ano to jsem já." odpověděl jsem.

,,Pojďte prosím za mnou." řekl a vešel znovu do toho pokoje.
,,Váš přítel už dlouho nejedl. Tím se mu spustily potíže a ochabnutí organismu. Bude muset být svěřen do domácí péče. Kvůli pracovnímu nasazení jeho matky, se o něj budete muset starat Vy." když to říkal, furt lítal pohledem mezi mým zlatíčkem a nějakými papíry.

,,Ale co škola?" zeptal jsem se.

,,To bude domluvené. Vy jste v posledním ročníku na střední. Znám se s Vaším otcem, takže vím že přeberete jeho firmu. Před chvílí jsem s ním mluvil a už Vám ve škole zajistil, že studium ukončíte již teď. Pan Horan přejde na dálkovou výuku. Teď jsme Niallovi dali pryč všechny hadičky. Takže jestli chcete, můžete si ho vzít domů." řekl a už odcházel ze dveří.
,,A abych nezapomněl. Jak se vzbudí, buďte u něj. Bude dezorientovaný a bude Vás potřebovat. Nashle." nepočkal ani na pozdrav a už byl pryč.

Já jsem už jenom naložil Nialla do auta, rozloučil se s kluky a vyjel domů.

A teď to bude teprve zajímavé...

Vaše Tessie ❤️