Our Song / Niam

« birthday party »

Niall

Dnes je druhého října a Liamova mamka má oslavu narozenin. Měla ji mít minulý týden ale ona i Geoff byli nemocní. Já jsem se však hned po tom týdnu vyléčil a teď jsem zdraví jako ryba.

V tuto chvíli chystám oběd pro Ruth a Nicol s rodinami. S Liamovími rodiči už jsem se viděl. Ale s jeho sestrami ještě ne. Strašně se bojím že se jim nebudu líbit. A nebo že se nebudu líbit těm holkám.

Už od desíti od rána chystám boloňské špagety. Liam je úplně miluje tak snad jim bude chutnat. Li už od brzkého rána dodělává stodolu. Ona už jako hotová byla, ale prý tam nějak dřely dveře.

Už mám skoro hotovo, když najednou do kuchyně vletí Liam.

,,Co tady tak lítáš?" zeptám se ho.

,,Máme tady nějaké misky?" zeptá se zatím co prohledává skříňky naší kuchyně.

,,Jaké máš na mysli?" zeptám se a zády se opřu i linku.

,,Pro psy." řekne jako by nic.

,,Pro psy? Ale my žádné nemáme. Jsou nám teď přece k ničemu." napodobím ho.

,,Ale, ségry mají psy. No a když přijedou i s nimi, musí z něčeho pít." řekne.

,,Na zahradě je káď." okomentuju a začnu utírat špinavou linku.

,,Tak snad nebudou na zahradě, ne?" zatváří se nechápavě.

,,Oni budou vevnitř? Tak na co jsem tady uklízel jak debil?" zeptám se vytočeně.

,,Zas tak hrozné to nebude. Uklidni se, jo?" řekne do větru.

,,Uklidni se? Já se tady snažím zapůsobit na tvoje sestry, uklízím tu jako debil, vařím jídla jak pro vojenský oddíl a ty mu řekneš uklidni se? Po tom co mi řekneš že tady budou psi kteří běhali někde po venku?" zakročím na něj.

,,Hele, nezapomeň kam patříš." řekne arogantně a já ho v tu chvíli vůbec nepoznávám.

,,A kam jako patřím?" zeptám se.

,,Tam, jak patří Omegy. Měl by jsi svou Alfu poslouchat a né na ni zvedat hlas." řekne posměšně.

,,Tak na nějaký oběd a oslavu zapomeň. Dodělej si to tu sám. Úklid ti taky mile rád přenechám. Až si uvědomíš co jsi řekl, dej vědět. Čau." s tím jsem odešel do chodby, z věšáku jsem si vzal mikinu a odešel ven.

Na to že je začátek října, je docela zima. Měl jsem si vzít tu bundu.

Pomalou chůzí jsem došel až k houpačce. Na jednom poli máme dřevěnou houpačku. Když si potřebuju uspořádat myšlenky a nebo jsem smutný či naštvaný, jdu sem. Vidím z tadyma až na nás dům a dlouhou cestu k nám. Jen co se usadím, uvidím dvě velká auta jak jedou po cestě k našemu domu.

Houpačka na poli