Our Song / Niam

« office »

LIAM'S pov

Někdo si teď řekne, že sem napíšu něco ve stylu 'A po náročném heatu jsme zjistili že Niall nejedl prášky. A čekáme miminko.'. Hahaha, velice dobrý vtip. Teda, jestli chcete brzký konec, dítě mu udělat můžu. Já bych si to však ještě pořádně protáhl.

A teď to přítomnosti. Je konec října a Niall strašně vyvádí kvůli plížícímu se Halloweenu. Lítá po baráku a hledá místa, která by mohl ozdobit. Samozřejmě jsem mu slíbil, že mu koupím nějaké ty ozdoby a dýně. Ale musel počkat než mi je známý dovezou. Je to kamarádka od mámy. Má farmu kousek od domu rodičů. Od mala jsme od nich dýně bereme. Každý rok z nich dělala mamka úžasnou polívku. A tu se pokusím udělat sám.

Taky jsem za ty dva týdny konečně dokončil u svou kancelář. Kvůli tomu že často pracuju doma, musel jsem si udělat svou kancelář. Pracoval jsem v obýváku, ale z tama mě začaly bolet záda. Byl jsem zohlý a to bylo pro má záda špatně. Pak jsem pracoval v kuchyni. Tam se ale učí Niall a toho rušit nechci. Sice mu chci udělat taky nějaké 'doupě', aby si ode mě odpočinul a mohl tam být třeba s Louisem. Se kterým se pořád baví, narozdíl ode mě a Harryho.

Liamova kancelář

Teď sedím ve své kanceláři a opravuji nějaké smlouvy. Ty musím následně musím vyhodnotit a podepsat. Niall se už od rána učí na nějakou zkoušku. Proto jsem se sám přesunul do své kanceláře a dělám si své věci. Je to snad až výjimečné, že tu sedím. Nini s tím má vždy hrozný problém, že od něj odcházím. Vždy z toho vznikají hádky, které následně končí brekem maličkého. Vždy začíná vzlykat a říkat že s ním nechci být, že už ho nemám rád. Tyhle výkyvy nálad jsou u nás v tomhle ohledu časně. Prvně se chce hádat a pak brečí. Já mu to za zlé neberu.

Vždy s ním nakonec zůstávám. Pak počkám až usne a odejdu do kanclu. Pak se do hodiny otevírají dveře a dovnitř vyklouzne maličký. Očíčka má zaplněné slzami a kouká na mě psíma očima. Jen na něj ze zvyku kývnu a on už si sedá na můj klín. Nohy má kolem mých boků a obmotané kolem mého pasu. Hlavičku si vždy položí k mému krku, tam kde je vůně nejintenzivnější a nasává vůni.

Teď jsem se zamyslel a už nevím kde jsem skončil. A možná to bylo i znamení. Když jsem se podíval na velké nástěnné hodiny, zjistil jsem že je pět hodin večer. Uff. Celý den jsem zavřený v jedné místnosti se svými myšlenkami. Docela deprimující.

Znovu jsem se chtěl začíst do té smlouvy, když v tom do kanceláře bez zaklepání vletěl Niall.

,,Nialle, co jsem ti říkal." přísně jsem se na něj podíval.

,,Promiň, ale někdo ti volá a ty jsi měl telefon dole." řekl, došel k mému stolu a telefon na něj položil.

,,A nevíš kdo to byl?" zeptal jsem se ho zatím co jsem otevíral mobil.