Our Song / Niam

𝙴𝚙𝚒𝚕𝚘𝚐

Niall

Malý Barney nám trošičku vyrostl. No trošičku. Když se postaví, je vyšší jak já. Ale na tom nezáleží. Je to totiž úžasný mazel. Každý večer se mnou leží v posteli a společně čekáme na Liama. Celé dny se mnou bývá doma a ani se ode mě nehne. Je úžasné, jak je poslušný. Když chodíváme na procházku k mé oblíbené houpačce, může si běhat kde chce. Jak splašený lítá po loukách a hodí motýly. Ale když zavolám k noze, je hned u mě. Liam teď začal hodně pracovat. Chce dohnat nějaké věci před tím, než poletíme na dovolenou.

,,Barney?! Pojď, jdeme domů?!" zavolám na něj kousek od domu. Barney se však nevracel.
,,Barney? Barney?!" zakřičím a snažím se nepropadnout panice.

Jakmile jsem však uviděl Liamovi auto jak jede po dlouhé cestě a vedle něj běží Barney, uklidnil jsem se.

,,Ahoj miláčku." řekne Liam jakmile vystoupí z auta.

,,Ahoj." usmál jsem se a šle ho políbit.
,,Jak jsi se měl v práci?" zeptám se ho a obejmu ho kolem pasu.

,,Špatně." řekne a snaží se udělat smutný obličej. A jde mu to. To proto, že má ty stěněčí oči.

,,Jak to?" zeptám se a udělám zhrozený výraz.

,,Neměl jsem tam tebe.'' zakňučí a políbí mě.

,,Taky jsi mi chyběl. Ale teď už pojď. Nachystám ti oběd." s úsměvem ho pohladím po zádech a společně odcházíme domů.

,,Je úžasné, jak si tě Barney oblíbil." podotkne Liam a sleduje, jak jde Barney za mnou.

,,Asi má potřebu mě chránit." řeknu svou úvahu.

,,Asi si myslí, že jsi ještě mládě.'' zasměje se Liam a pohladí Merlina, který mu vyskočí na klín.

,,To není pravda?!" vykřiknu a dám si ruce do pasu.

,,Ale je. Vždyť jsi menší než on." zasměje se Liam a pohladí koťata, která už rozhodně koťaty nejsou, po hlavě.

,,Za to si nezasloužíš polívku." řeknu a misku odložím na linku vedle sporáku.

,,Ni, vždyť víš, že miluju jak jsi malinký. Kdyby jsi nebyl, nevypadal by jsi tak zranitelně." řekne a dojde až ke mně. Obejme mě svýma potetovanýma rukama kolem pasu.

,,Ty máš nové tetování?!'' vydechnu a vezmu do rukou jeho předloktí.

,,Mám.'' usměje se a nechá mě, aby jsem si ho prohlídl.

,,To je moje jméno...'' zašeptám do prázdna.

,,Ano. A to jen proto, že tě nehorázně miluju a nikdy tě nechci ztratit." vysvětlí a políbí mě.

,,Tak já myslím, že si tu polívku zasloužíš. Jdi si sednout." rozkážu mu a začnu mu nabírat polívku s drobením.

,,Máš to výborné zlato." řekne Liam, hned jak ochutná.

,,To jsem rád. A teď jez." usměji se a začnu nandávat špízy s bramborovou kaší. K tomu dodělám okurkový salát a vše odnesu na stůl.

,,Ni, můžeme se potom podívat na nějaké ty lety?" zeptá se Liam, když mu podávám hlavní chod a misku od polívky odnáším.

,,Mohli. Kdy by jsi chtěl letět?" zeptám se a misku dám do myčky.

,,Příští týden." řekne jako by nic a na vidličku si nabere trošku kaše.

,,Aha. Tak jo." řeknu a začnu přemýšlet, jestli jsme tam něco neměli.

,,Je to moc brzo? Můžeme letět později.'' řekne Liam a já z jeho hlasu cítím, že ho to mrzí.

,,Ne, chci letět. Jen jsem přemýšlel, jestli k nám nemá někdo přijít." řeknu pravdu.

,,Měli k nám přijít naši. Dneska jsem s nimi mluvil a přijedou, až budeme zpět."

,,Se docela divím, že jsi si vzpomněl." zasměju se a společně s miskami na salát sedám za stůl.

,,Máme ten sdílecí kalendář. Proto to vím.'' zasměje se.

A tenhle oběd se nesl v příjemném duchu.

Jsem spokojený s tím, či mám. Jsem rád za to, jakou mám rodinu.

Niall.

Tadaa, tady je ten nový epilog.

Tessie ❤️