Desátá část

472 19 0
                                    

Klaus počkal před Eleniným domem a já zazvonila, Elena mi otevřela, pozvala mě dál a šli jsme společně do obyváku kde seděli skoro všichni a Damon vypadal zklamaně. Sedla jsem si na gauč vedle Bonnie a Caroline.

E: „Viki máme pro tebe špatnou zprávu "

V: „jakou? "

E: „od té doby co jsi se vrátila do Mystic Falls začala zase problémy...zabila jsem Masona a bylo by lepší, kdybys odsud odešla a zase třeba cestovala po světě, protože teď nám zničila přátelství s Tylerem..."

V: „jo...jasně myslela jsem, že budete rádi, že jsem se vrátila, ale Mason si za to mohl sám neměl do nás dát jed "

E: „ale Viki-"

V: „ne Eleno a víš co klidně si odjedu, ale nevíš, jak moc jsem se těšila, že tu s vámi budu a teď kvůli debilnímu Masonovi musím zase odejt víš co tak si třeba trhněte nohou měla jsem vás ráda, ale toto je už moc chtěla jsem ochránit svojí, rodinu a za to musím odejít nebo abych nedělala problémy tak vám všem moc děkuju samozřejmě na své bratry se nezlobím, protože to je moje rodina "

C: „ale my jsme taky tvoje rodina se Stefanem už plánujeme svatbu a Elena s Damon taky "

V: „Ne Caroline oni dva jsou moje rodina a nikdo jiný, protože když jsem byla nad dně tak jsi tady ty ani Elena nebyly ale byly tu pro mě oni... "

Zvedla jsem se a měla jsem slzy v očích.

V: „tak si užívejte života možná by bylo lepší, kdyby mě Tyler zabil abych tu mohla být s vámi a nemusela slyšet tuto konverzaci..."

Damon mě šel obejmout.

V: „budeš mi chybět brácho "

D: „je mi to líto a samozřejmě mi taky budeš chybět "

V: „tak...se tu mějte "

Odešla jsem a tekli mi slzy. Jen co jsem vyšla ven obejmul mě Klaus a jeli jsme do penzionu pro moje věci a cestou jsem vymýšlela kam půjdu. 

Když jsem je měla sbalené sedla jsem si na postel a nechala tam dva dárky k narozeninám pro Damona a Stefana.

K: „neměj strach vím kam pojedeme a bude se ti tam líbit "

V: „kam přesně pojedeme? "

K: „do New Orleans představím tě rodině tak nebuď smutná a jedeme ať jsme tam co nejrychleji "

V: „dobře "

Klaus mi vzal věci a nasedli jsme do auta a vyrazili na dlouho cestu do New Orleans.

Po dvou hodinách cesty

Zastavili jsme u kavárny a šli jsme si dát kafe abychom si dobili energii, protože je před námi ještě šest hodin cesty, a to by Klaus asi usnul za volantem což by nebylo asi úplně dobrý.

 Vystoupili jsme ze auta, zamkli ho a šli do kavárny, objednali si kafe do termo hrnku a nějaký jídlo. Zaplatili jsme a odnesli do auta a tam jsme si ho snědli a po cestě pili kafe.

Po příjezdu do New Orleans

Během cesty jsem usnula a když jsme byly kousek od jejich domu tak jsem se tím kafem polila. Oba jsme se zasmáli.

V: „super to udělám hezký první dojem, když budu politá kafem "

K: „stane se, ale neboj lásko ty děláš vždycky hezký dojem "

V: „a nebude jim to vadit, že tam s vámi budu bydlet? "

K: „nebude lásko neboj Elijah tam taky bydlí se svojí manželkou a Kol se svojí přítelkyní "

V: „super "

K: „už jsme tu. Vítej u nás doma "

V: „wow to se nedivým že se vám tu tak hezky žije "

Vystoupili jsme ze auta, Klaus mi vzal věci a já si vzala batoh a šli jsme dovnitř. Klaus mi položil kufr ke schodům a já si tak k tomu dala batoh. Z kuchyně vyšla celá Klausova rodina a usmívali se.

K: „představuji vám mojí super přítelkyni Viki Salvatore "

V: „Ahojky "

Všichni mě pozdravili a představili se. Já s Klausem jsme odnesli moje věci k němu do pokoje a já se tam převlékla a šli jsme dolů za ostatními do jídelny. 

Rebekah nám nalila víno a začali jsme si povídat. Docela jsem se i zasmáli. Pili jsme dlouho do noci a pak jsme šli spát a ráno bylo docela zajímavý.

Middle SalvatoreKde žijí příběhy. Začni objevovat