Middle Salvatore

Dvanáctá část

Jak jsme klukům ukázali šaty šli jsme se převléknout do normálního oblečení a šli jsme si sednout za nimi. Blížil se pomalu večer a my šli s Klausem brzo spát, protože jsme brzo stávali nebo aspoň já a Klaus chvilku po mně.

Ráno

Vzbudila jsem se, ale dneska bylo něco jinak. Klaus už byl vzbuzený a neležel vedle mě v posteli. Bylo tak něco okolo půl desáté a já vstala, převlékla se a šla si dolů na snídani. Vyšla jsem z pokoje a u brány venku stál Klaus s Caroline a líbal se s ní. 

Rebekah mě viděla jak tak já jsem zašla zpátky do pokoje se slzami v očích a vyskočila jsem z balkónu šla jsem do baru si dát nějaký drink, protože to bylo jediný na co jsem měla chuť. Během cesty mi několikrát volal Klaus, ale já to nebrala. 

Přišla jsem do baru, kde pracovala moje dlouholetá kamarádka Camille tak jsem si sedla k baru k ní a ona hned poznala že se mnou není něco v pořádku. Asi tak o patnáct minut později tam zamnou přišla Rebekah a obě jsme si dali další drink. 

Potom jsme šli pryč z města a jeli jsme do Mystic Falls a na místo kde jsme kdysi bydleli. Bylo to sice opuštěné a zbyly po tom jenom zříceniny, ale tam se mi začal vracet radostné vzpomínky a když jsem je vyprávěla Rebece tak jsme se u toho i zasmáli. 

Tam jsme z dnešního dne trávili nejvíce času. Z desíti hodin se stalo půl čtvrté večer a my jeli zpátky do New Orleans, ale zkratkou, díky které cesta netrvala tak dlouho. Zaparkovali jsme kousek od baru, kde pracovala Camille a šli si tam dát ještě jeden drink ale tam se to všechno posr*lo.

 Jak jsme tam došli, tak v baru seděl Klaus, hned u vchodu tak jsem se otočila a šla pryč protože jsem ho nechtěla ani vidět. On si mě všimnul že odcházím tak šel za mnou ale zastavila ho Rebekah.

RM: ,, nepokazil jsi to už dost nech jí být zlomil si jí srdce Niku ... ona vás s Caroline viděla a pak utekla. Jenom kvůli tobě to ty jsi to způsobil "

Ale Klaus stejně za mnou šel. Za Camille to někdo za ní vzal a běžela za mnou.

C: ,, Viki počkej půjdeme ke mně domů a bude to v pořádku neboj "

Tekli mi slzy tak jsem šla s Camille k ní domů. Když jsme byly doma tak jsme zatáhli všechny závěsy aby k nám nebylo vidět dovnitř a já si sedla na gauč a Camille vedle mě a obejmula mě

C: ,, Viki to bude v pohodě neboj všechno se vyřeší ,,

Utěšovala mě Camille a někde zazvonil tak šla otevřít a za dveřmi stál Klaus. V té době ho ještě nepozvala dál takže nemohl vejít dovnitř.

KM: ,, Mohl bych prosím mluvit s Viki? "

C: ,, Ne to bys vážně nemohl už jsi toho udělal dost "

KM: ,, Byla by to jen chvilička... "

Utřela jsem si slzy a přišla jsem ke dveřím.

V: ,, pochop že já s tebou už nechci mluvit a ani být s tebou v kontaktu...líbal jsi se s Caroline je určitě lepší než já tak za ní běž... "

Jen co jsem to dořekla zabouchla jsem dveře a běžela do obyváku se slzami. Na jednu stránku mi bylo líto co jsem řekla ale na druhou to byla pravda. 

Camille mě tam utěšovala, protože mi to bylo líto. Byla jsem tak blbá a myslela si že se Klaus změnil za těch pět let ale byla chyba si to myslet protože on už se nezmění.

V: ,, Camille já jsem taková kráva byla chyba odjíždět z Mystic Falls měla jsem jet někam pryč a daleko "

Řekla jsem smutně a u toho mi tekli slzy. Camille mě ale uklidňovala že to není moje chyba a že se to tak prostě v životě chodí.