Middle Salvatore

Třicátá část

Byla jsem opřená o ten kámen či co to bylo a dívala se před sebe do země. Ale najednou se ozval známý hlas, který říkal:
„bojuj buď silná "
Tak jsem se podívala před sebe a tam byl Klaus. Objevili se mi slzy v očích. Viděla a slyšela jsem ho jen já.
V: „snažím se...ale...jak jsi se sem dostal?..."
KM: „prakticky tu nejsem je to astrální projekce "
V: „nikdy jsem si nepřála aby jsi mě viděl v tomto stavu..."
KM: „přijdeme si pro tebe "
V: „ne...nepřijdete...je to nebezpečný... "
V: „jsou tu další dva upíři musíš zmizet... "
Najedou tam přišli a střelili mi železníkovou šipku do krku.
??: „začínáš být paranoidní tohle tě zklidní "
A pak zase odešli. Vytáhla jsem si tu šipku z krku a hodila jí vedle sebe.
KM: „neboj zachvíli toto skončí "
(Jelikož si už nepamatuji jak jsem označovala Camille tak odteď Camille bude označená jako Cm)
Probudila jsem se do reality a nikdo tam nebyl. Bolela mě strašně hlava a z dálky jsem slyšela jen nějaké hlasy, které jsem nedokázala rozeznat. Pořád tam někdo mluvil. Opatrně jsem si sedla a opřela o ten šutr stále nevím co to bylo. Přemýšlela jsem jestli tu Klaus byl přes tu projekci nebo to byla představa z mé hlavy. Najednou se přede mnou objevila Camille.
V: „Camille?...c-co...j-jak?..  "
Cm: „Viki mrzí mě co se tu stalo "
V: „Marcel říkal že jsi..."
Cm: „to je pravda jsem jen výplod tvé fantazie a i kdyby jsi tu radši měla Klause tak by to nešlo já jsem tu jako tvoje dlouholetá kamarádka mrtvá aktuálně  "
V: „Cami strašně to bolí...nejradši bych tě obejmula ale mám tyhle podělaný řetězy, který mi zabraňují používat magii... "
Cm: „tohle není ta Viki, kterou znám. Protože ta Viki, kterou znám se nezvdává a je to silná upírka "
V: „je mi nějak divně Cami..."
Cm: „to je tou dýkou Viki "
V: „není Camille..nevím co se mnou jakoby ze mě odcházela magie... "
Cm: „dá se říct že jsem tu s tebou a ty to určitě zvládneš já ti věřím "
V: „nechceš mi jako psycholožka poradit jak se s tím vyrovnat? Nevím jak dlouho to bez něj tady dám... "
Cm: „zkus si vybavit ty šťastný chvilky, které tě dělají šťastnou. Zkus se držet někdo jde "
V: „Camille...neodcházej prosím..."
Cm: „není to naposledy co se vidíme neboj Viki "
Otevřela jsem oči a viděla jsem Marcela jak drží v ruce ten nůž.
MG: „něco jsem ti donesl "
Hodil ke mě lnfuzi s krví.
V: „co když odmítnu... "
MG: „tak do tebe tu krev dostanu jinak "
V: „jsi spokojený? "
MG: „s čím? "
V: „že jsi mě dostal do nejhorší situace kdo, které jsi mohl..."
MG: „byl to jediný způsob "
V: „odloučil jsi mě od rodiny, přátel...přítele... "
MG: „vypij tu infuzi nebudeš mít potom hlad a možná se ti zlepší nálada "
V: „nálada mi zůstane a tu infuzi si nevezmu nemám hlad... "
MG: „fajn "
Marcel mi vrazil znovu tu dýku a odešel.

O 6 měsíců později

Celé měsíce jsem si povídala s Camille, která mě jako jediná držela při pozitivní náladě i když se to někdy nepodařilo. Pak mi Marcel vytáhl tu dýku a já stále před sebou neměla vypitou tu infuzi s krví.
MG: „děláš si ze mě srandu? "
V: „říkala jsem že nemám hlad... "
MG: „hele musíš něco jíst "
V: „nech mě na pokoji...jdi za těma svýma otrokama..."
MG: „nebuď drzá "
V: „od začátku jsme si nesedli takže jdi k čertu "
Najednou tam přišel nějaký týpek a kousl mě do ruky. Takže vlkoš docela jsem se divila že může přes tu bariéru když já přes ní nemohla.
V: „děkuju že mi konečně dáváš šanci vypadnout z tohodle vězení "
MG: „tak lehký ti to neudělám "
V: „co od tebe taky jinýho čekat "
MG: „a mimochodem máš návštěvu "
Najednou tam přišla Camille.
V: „super takže toble všechno byla halucinace.. "
MG: „bohužel ne bude tady s tebou Davina je oživila a pak odjela za Mikaelsonovými. "
Cm: „konečně z masa a kostí jako upír "
MG: „dej tu na ní pozor Camille "
Marcel odešel a Camille šla co nejblíž to šlo.
Cm: „jak se cítíš "
V: „blbě...mám hlad ale nechci jíst... "
Camille na zem vysypala písek a do něj napsala: „neboj ještě dnes tě odtud dostaneme " a já se usmála.
Najednou se vedle Camille objevila Davina a Freya s Klausem. Když jsem je viděla měla jsem slzy v očích a chtělo se mi brečet.

Tak moc se mi stýskalo ale byla jsem úplně bez energie a nadopovaná Železníkem. Freya s Davinou prolomili to bariérové kouzlo. Freya mi sundala ty řetězy. Klaus mě vzal do nátuče. Camille hlídala jestli někdo nejde a pak jsme všichni odešli nějakým tunelem ven. Tam na nás čekala Rebekah, Kol a Elijah s Hayley.
RM: „rychle pojďte než si někdo všimne že je pryč "
Všichni jsme odešli do domu kde jsem se probudila potom kousanci od Marcela. Klaus mě odnesl do našeho pokoje a položil mě na postel. Sedl si ke mě a chytil mě za ruku.
KM: „tak strašně se mi stýskalo "
V: „mě taky..."
KM: „napij se "
Klaus mi podal skleničku s krví a já se trochu napila ale bylo mě blbě z toho Železníku.
KM: „odpočiň si zůstanu tu s tebou "
V: „dobře..děkuju.. "
Klaus si lehnul ke mě a zakryl nás. Já se k němu přitulila a já pomalu usínala. Klaus si všiml toho kousance.
KM: „Marcel tě kousnul?..."
V: „ne ale kousl mě nějaký jiný vlkodlak "
Ten kousanec se začal hojit, protože v té skleničce byla Klausova krev smíchaná s lidskou krví.
KM: „dobře...už v klidů můžeš usnout zůstanu tu s tebou..."
Přikývla jsem a po chvilce usnula. Klaus celou dobu u mě ležel a doufal že se dám do kupy, budu v klidu a v bezpečí. Věděl že můj útěk z vězení bude mít nějaké následky ale my to společně zvládneme jako do teď. Už nenechá nikoho aby se k mě přiblížil nebo abych šla někam sama. Bylo by to moc riskantní za součastných podmínek a této situace. Takhle jsme leželi: