Název mluví za vše ne snad? Tohle jsem, už jednou psala, byl to můj úplně první příběh... a upřímně, ne moc dobrý. Tak jsem se ho rozhodla udělat znovu. Delší kapitoly, delší příběh a rozhodně míň gramatických chyb. XD
Ale stejně sem dám popis:
Nu...
Nehnutě a líně, jsem se vyvaloval na Lví skále. Odpočíval jsem. Byla noc a lvíčata, už tu byla a spala. Lvice i hyeny zůstali venku. Hlídala mě jedna lvice z Královské smečky, ještě z dob kralování Mufasy. Docela jsem se divil, protože lvicem z téhle smečky, táta ani máma nevěří. Ale neřešil jsem to. Carina (Karýna), byla fajn. Najednou někdo vtrhl do jeskyně. Rychle jsem se zvedl a naježila se mi srst na krku. Uklidnil jsem se, když jsem spatřil lvici ze smečky mojí mamky. ,,Nuko! Carino! Zira porodila dceru!" Šokovaně a zmateně jsem se na ni podíval. Já mám sestru? Pomyslel jsem si a zeptal se nahlas. Lvice přikývla. ,,Tak pojďte! Oba!" Rozkázala a já i Carina, jsme se za ní vydali. Když jsem viděl z dálky to žluté klubíčko u mojí mámy usmál jsem se. Rychle jsem tam doběhl a podíval se na mamku. Usmívala se i ona. ,,Tohle je tvá sestřička Nuko. Vitani." Řekla a ukázala mi malou lvici. Nezadržel jsem úsměv. Ale nebyla podobná tátovi, ani mamce. V dáli jsem zahlédl, jak mizí obrys lvice, která vypadala hodně smutně. Takže Vitani je nevlastní? A to mi museli lhát? Pomyslel jsem si trochu zklamaně, ale byl jsem rád, že mám sourozence.
Když jsme leželi na Lví skále a já pomalu usínal, jsem cítil, jak si ke mně někdo lehl. I když se mi nechtělo, otevřel jsem oči a viděl jsem, jak se mi na tlapkách uvelebuje Vitani.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Neprotestoval jsem. Usmál jsem se a k malé lvici se přitulil. Za chvíli jsem přece usnul.
Zatím se to, tak nějak rozjíždí... Ale snad to přežijete. XD Budu ráda za komenty a hlasy :D Tak se zatím mějte vy XDďáci!😉😁
