V těle mi začal proudit adrenalin a já začal vrčet. Vyběhl jsem směrem k Jinovi a srazil jsem Tofautiho k zemi. Ležel na boku, což pro mně byla příležitost, zlomit mu vaz. Jendou tlapu jsem mu dal na tlamu a druhou na jeho páteř. Zakousl jsem se mu do krku a pak jsem, jen slyšel jeho zakňučení a křupnutí v jeho krku. Jen co Tofauti znehybněl, tak jsem zaútočil na Machoziho. Drápy jsem mu udělal několik škrábanců na stehně a on mi svýma zadníma tlapama podrazil tlapy a já skončil na zemi s vyraženým dechem. Měl jsem mžiky před očima a téměř nic jsem neviděl. Jen pár metrů ode mě stála hnědá lví postava. ,,Macho... Pomoz mi..." Zašeptal jsem chraplavě se stále vyraženým dechem a připravil se na smrt.
Najednou někdo z boku zaútočil na mého soupeře a překvapený Machozi skončil v rokli. Když jsem konečně zaostřil, tak se do rokle dívala udýchaná Macho. Vstal jsem a oklepal se. Celé tělo se mi třáslo a klepalo. Něco bylo jinak. Otočil jsem se a Safira, Nywele, Andromeda, Dotty a ostatní hyeny jen sledovali místo, kde zmizel Machozi. Macho se k hyenám otočila a začala krutě vrčet. Jino se k ní přidal a po chvilce se k ní připojili i ostatní lvice společně s Dotty. Neubránil jsem se menšímu úsměvu a postavil jsem se vedle Dotty, která na mě mrkla. Všech nás sedm začalo vrčet a v čele s Macho jsme se blížili směrem k hyenám. Ty mezi námi těkali pohledem a ani jedna se neodvažovala vykročit vpřed, nebo zavrčet. Všechny hyeny couvali a jen co jsme na ně vyběhli se celý hyení klan dal na úprk.
Smáli jsme se. Všechen tlak z nás spadl a já úplně zapomněl na mé třesoucí se tělo. Safira se se svýma sestrama, ano sestrama, objímala a smála se. Dotty se ke mně přitiskla a střihla ušima. Podíval jsem se na Macho, která stála kus od nás s posmutnělým výrazem. Šel jsem k ní a čekal, jestli něco řekne. ,,O-Omlouvám se... Nechtěla jsem... Asi jsem žárlila, já... Hrozně mě to mrzí." Zoufalý hlas, ve kterém byl i náznak toho jak moc se za to co udělala stydí mi napovídal, že mluví pravdu. ,,T-Ta jizva... Tu... Tu mi udělal Tofauti, prý jako varování abych se je nepokusila podrazit... Ale udělala jsem to... Protože jsem začala litoval svého činu." Sklopila hlavu a po tvářích jí začali stékat slzy. Byl jsem naštvaný, ale zároveň mi Macho bylo líto. Přisedl si me mně Jino a podíval se Macho do očí. ,,Já ti to odpouštím. Svůj čin jsi napravila." Usmál se Jino a Macho se podívala za něj na ostatní lvice. Tři sestry přikývli, ale Dotty chvíli váhala. Nakonec však také přikývla. Potom se Macho podívala na mně a já s úsměvem taktéž přikývl. Macho se pokusila o úsměv a Jino se k ní konejšivě s úsměvem přitiskl. Ještě víc jsem se usmál. Teď, už se jen vrátit do Lví říše.
Fuuuuuuu..... No jo, po dlouhé době zase nějaké ty kapitolyyyyyyyyyyy
JEEEEEEEEEEEJ
Ale tohle není konec, ještěěěě
Idk, asi tři kapitoly. XD
Jinak jaký máte názor na Macho? A na ostatní postavy s příběhu??? Já osobně mám ze své knihy nejradši Jina. xd
Tak se zatím mějte vy XDďáci!😁😉
ČTEŠ
Lví král: Příběh Nuky
AdventureNázev mluví za vše ne snad? Tohle jsem, už jednou psala, byl to můj úplně první příběh... a upřímně, ne moc dobrý. Tak jsem se ho rozhodla udělat znovu. Delší kapitoly, delší příběh a rozhodně míň gramatických chyb. XD Ale stejně sem dám popis: Nu...
