Lví král: Příběh Nuky

Úspěšná záchrana

Já a Jino jsme se rozhodli, že akci uskutečníme, už v noci, když budou hyeny spát. Když jsme se tedy probudili uprostřed noci, seskočili jsme ze stromu a pomalu se plížili do dolíku. Šli jsme naštěstí proti větru, takže nás nikdo nezmerčil. Schovali jsme se za jednu malou skálu a podívali se směrem k jeskyni, kde by měli být uvězněné lvice. ,,Tak fajn, jdeme." Řekl jsem, ale Jino mě zastavil. ,,Počkej! Podívej, je tam hyena. Hlídá vchod." Řekl Jino a hlavou kývl směrem k jeskyni, kde stála velká hyena a pozorně sledovala okolí. ,,Divím se, že nehlídali i tábor." Řekl jsem a střihl jsem ušima. ,,Musíme tu hyenu nějak odlákat." Řekl jsem a Jino se usmál. Pozorně jsem se podíval na něj a pak na hyenu. Na něj, pak na hyenu. Došlo mi to. Povzdechl jsem si. ,,Tal fajn." Zašeptal jsem a Jino obešel dolík, na druhou stranu. Oba jsme se k hyeně plížili každý z jiné strany. Jino byl u hyeny dřív a skočil jí po hlavě. Byl to hyení samec. Jino mu jednou tlapou držel tlamu a druhou měl na jeho oku. Já se přiblížil k jeskyni, ale než jsem tam stihl dojít, slyšel jsem křupnutí. Podíval jsem se směrem k Jinovi, který stál nad hyením samcem, který měl nyní zlomený vaz. Otočil jsem se zpět k jeskyni. Odstrčil jsem balvan, který zatarasoval vchod do jeskyně a nakoukl dovnitř.

Vevnitř byli vidět obrysy dvou lvic, jak na Nuku hledí. ,,Macho, Dotty, to jsem já, Nuka!" Řekl jsem potichu a vzadu se najednou objevili další tři páry očí. Také to byli lvice, ale nejspíš nebyli z žádné smečky. Dotty ke mě hned přiběhla a zavrtala hlavu do mojí rozcuchané černé hřívy. ,,Nuko, tak rada tě vidím!" Řekl Dotty a několikrát zavrněla. Potom tam přišla i Macho. ,,Nuko, ci tady děláš?" Zeptala se a já se na ni podíval. ,,Přišli jsme vás zachránit." Odpověděl jsem a Macho se zatvářila nechápavě. ,,Přišli?" Zopakovala po mě a vedle mě se objevil Jino. ,,Jino! I tebe ráda vidím." Usmála se Dotty a olízla Jinovi ouško. Ten se usmál a střihl ušima. Ostatní tři lvice vzadu se na nás nejistě dívali a sem tam k nám o jeden krok popošli. ,,Nebojte se. To jsou naši přátelé ze smečky." Usmála se Dotty na tři lvice vzadu, které teď vypadali víc sebejistě a přišli k nám. Všechny tři měli podobnou srst, nejspíš to byli sestry. ,,Nuko, Jino. Tohle jsou naše kamarádky. Jsou to samotářky. Hyeny je tady vězní, už několik měsíců." Usmála se Dotty a pokračovala. ,,Tohle je: Nywele." Řekla a ocasem ukázala na nejvyšší lvici. ,,Tohle je: Andromeda." Pokračovala dál a ocasem ukázala na lvici s natrženým uchem. ,,A tohle je: Safira." Dokončila Dotty. Já i Jino jsme je kývnutím pozdravili a oni nám kývnutí oplatili.

Všichni jsme vyšli z jeskyně a zamířili směrem k východu z kotliny. Kývl jsem na ostatní a všech nás sedm vyrazilo směrem ven z kotliny. Alespoň jsem si myslel, že jsme všichni. Když jsme byli dostatečně daleko od toho dolíku, Dotty se ke mě vděčně přitiskla. A já se po všech podíval a vyděsil jsem se. ,,Kde je Macho?" Zeptal jsem se a všichni se po sobě podívali. ,,Nevím, šla s náma." Řekla Safira a rozhlédla se. Najednou tam Macho zadýchaně přiběhla. ,, Omlouvám se za spoždění." Řekla s úsměvem a já jsem si oddechl, stejně jako ostatní. ,,Děkujeme za záchranu. Rádi s vámi nějakou dobu zůstaneme." Řekla trochu hlubokým hlasem Nywele a usmála se. Byli jsme skoro jako smečka. Našli jsme si dostatečný úkryt na přespání a brzy jsme usnuli.