Lví král: Příběh Nuky

Scarova smrt

Měl jsem hlídat malou Vitani. Byli jí teprve dva, až tři dny. Byli jsme u napajedla. Vitani tam honila motýla. Zakroužil jsem očima. Motýl odletěl, ale já jsem ho chytil do tlapek. ,,Pojď sem Vitani." Řekl jsem a ona kupodivu poslechla. Podívala se na motýla a zasmála se. Začala kolem mě běhat a já jsem zase kroužil očima. Najednou se ozval hrom. A hned potom blesk. Začala hořet Lví skála. ,,Vitani poběž! Vitani!" Volal jsem na svoji nevlastní sestru, ale neviděl jsem ji. Potom jsem zahlédl modré oči v koruně jednoho stromu. Částečně jsem si ulevil, ale ne moc, protože Lví skála hořela. ,,Vitani, slez dolů." Řekl jsem přísně, ale všiml jsem si, jak Vitani zavrtěla hlavou. Zoufale jsem se na ni podíval, ale ona se dívala vystrašeně. Díval jsem se na ni a pak na Lví skálu. Na ni, na Lví skálu. ,,Vitani prosím! Musíš slézt! Věř mi, jsem přece tvůj..." Zarazil jsem se, ale viděl, jak Vitani vystrkuje hlavu. ,,Jsem přece tvůj velký brácha." Řekl jsem a usmál jsem se. Ano řekl jsem "velký brácha". A začínal jsem Vitani brát jako svoji mladší sestru. Najednou Vitani vylezla z koruny stromu a v jejích očích se zračilo klidné odhodlání. Pomalu slezla ze stromu, ale to, už začalo pršet a Lví skála byla uhašena. Já a moje sestra jsme si oddychli.

Vzal jsem ji za zátylek a vydal se směrem ke Skále. Uslyšel jsem lví řev. Nebyl to můj táta. Vyděsil jsem se. Vběhl jsem tam i s Vitani. Viděl jsem smečku mojí mámy a hyeny mizející v dálce. Viděl jsem také Královskou smečku, jak řve společně s tím lvem. Zahlédl jsem Carinu. Pustil jsem Vitani a zeptal se jí: ,,Carino, co se děje?" Otočila se na mě a v očích se jí zvláště zablýsklo. ,,Vrátil se právoplatný král Simba... A zabil tvého otce." Řekla a na chvíli sklopila zrak. Potom, ale začala znovu řvát. Nevěřil jsem jí. Znovu jsem popadl Vitani, která nic nechápala a běžel jsem nevím kam. Smečka mé matky si mě všimla a běžela za mnou. Jaký se mi naskytl pohled, to se ani popsat nedá. Má matka tam ležela u mého otce a brečela. Vypadala naštvaně, ale zároveň smutně. Pustil jsem Vitani, která se klopýtavým krokem, vydala ke Scarovi. Můj otec Scar byl mrtvý... Carina měla pravdu. Na nic jsem se nezmohl. Stál jsem jako přikovaný a klepaly se mi tlapky. Vedle mě se objevil Jino. Olízl mi konejšivě ucho a to mě probralo. Kamarád se na mě smutně podíval. Začínala mi být zima ze studeného deště. Konečně jsem se mohl dívat. Celý roztřesený, jsem se přitulil ke svému tátovi.

,,Tati..." Řekl jsem potichu a cítil, jak si ke mě lehá Vitani. Nechtěl jsme vstávat, prostě vůbec nic. Prostě jsem zavřel oči a třásl se zimou, smutkem, vztekem a strachem, co se s náma stane. Seběhlo se to tak rychle a bez varování. Otevřel jsem zaslzené oči a viděl, jak mi Vitani a moji kamarádi, dělají oporu. Byli mezi nima Dotty, Macho, Jino a jeho parta Alex, Kucha, Paw a další dvě lvice Uovu a Jina. Snažil jsem se usmát. Nešlo to. Můj tata byl mrtvý. Scar byl mrtvý.